Maggie je zdrcená žalem i sžíravými otázkami. Její manžel nebyl sebevrah. Měl toho tolik, pro co žít. Po pohřbu odjíždí Maggie do jejich prázdninového domu na malém chorvatském ostrově, aby unikla realitě. Jenže realita ji dostihne i na opuštěném místě a je mnohem temnější, než čekala. Vše odstartuje dopis, který jí Will napsal pro případ své smrti a jenž obsahuje indicie odhalující děsivé tajemství. Jak si Maggie skládá střípky dohromady, zjišťuje, že Willova smrt je spojena s někým z jeho minulosti... S někým, kdo udělá vše pro to, aby umlčel i ji.
UKÁZKA Z KNIHY:
Kašlala jsem a lapala po dechu, abych si naplnila plíce čerstvým vzduchem. Dragan byl vysoký, statný muž. A já na něm chvíli ležela celá otřesená. Kašlala jsem, dusila se a snažila se dýchat.
Dragan, v obličeji rudý námahou, mě ze sebe opatrně odvalil na dřevěnou podlahu. Podařilo se mi popadnout dech. Zírala jsem na něj, stále v šoku a neschopná slova.
Zblízka se v jeho obličeji odrážela divoká zranitelnost. Byl velmi bledý a tváře měl poseté jizvami po akné. Dříve jsem si nevšimla dlouhé jizvy, která začínala nad levým obočím a táhla se přes oční víčko po celé délce tváře až k čelisti. Ať už se stalo cokoli, znamenalo to, že mu lékaři nedokázali zachránit oko. Viděla jsem, že má nasazenou velmi dobrou skleněnou náhradu bleděmodré barvy. Barevně odpovídala pravé duhovce, ale bělmo bylo ve srovnání s jeho pravým okem, teď podlitých krví, průzračné. Třásla jsem se. Dragan si sundal bundu – dlouhou, ušpiněnou, s maskáčovým potiskem – a dal mi ji kolem ramen.
Pohledem zabloudil na můj hrudník, ale rychle se odvrátil. Plavky mi sklouzly, takže jsem si je třesoucíma se rukama snažila upravit. Mlčeli jsme a já jsem hlasitě a překotně dýchala. Když se můj dech zpomalil, ucítila jsem z Dragana zatuchlý pach alkoholu a cibule.
„Dýchejte pomalu,“ vůbec poprvé promluvil. „Prožila jste si hrůzu.“ Ohlédl se a viděl, že jsem si plavky už srovnala. Když se ke mně naklonil, ucukla jsem. „Ne. Opatrně!“ řekl a zvedl svůj armádní nůž, který ležel vedle mého pravého stehna. Měl ostrou a lesklou čepel. Otřel si ho o kalhoty, vstal a zastrčil ho do pouzdra na opasku.
„Pořezala jste se na hlavě.“ Zvedla jsem ruku k pravému oku a dotkla se místa těsně nad obočím. Prsty jsem měla celé od krve. Krev mi tekla i po krku a mísila se s vodou. Teprve v tu chvíli jsem ucítila pulzující bolest v hlavě. „Můžete se postavit?“ Přikývla jsem. Natáhl ke mně ruku a zvedl mě, ale nohy se mi třásly. Odvedl mě do domu k pohovce. „Můžu?“ dodal mírným tónem a z ramen mi sundal bundu. Byla cítit potem a motorovým olejem. Zkřížila jsem si ruce přes hrudník, ale Dragan zvedl pletenou vlněnou deku, která ležela na opěradle pohovky, a přehodil ji přese mě.
Text: se svolením nakladatelství Cosmopolis
Foto: se svolením nakladatelství Cosmopolis
