Milan Říský pracuje ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje v PR oddělení, fotí koncerty, píše články o hudbě a přednáší o Černobylu.
Jak byste charakterizoval obsah vašeho profilu?
Recenzuji, nebo alespoň upozorňuji, na zajímavé tituly, samozřejmě dle mých osobních preferencí. Jen se nelekněte, když profil otevřete, je trochu temnější…
Jaký žánr osobně preferujete?
Primárně horory, thrillery a true crime. Z každého v posledních letech vychází dost, snažím se poctivě selektovat to nejzajímavější. V hororech se vyhýbám strašidelným domům Darcy Coates, beru všechno z nakladatelství Golden Dog, strašně se těším na Chladný měsíc nad Babylonem, thrillery zbožňuji francouzské, americké a ideálně nepřekombinované. Těší mě, že true crime je u nás konečně věnována zasloužená pozornost. Letos vyšly česky zásadní kousky jako Zmizím ve tmě, v edici od Joty pak Ted Bundy, vrah po mém boku a teď Richard Ramirez: Night Stalker. Výborně vypadá i knižní rozhovor Martina Moravce s kriminalistou Josefem Marešem. Občas zabrousím lehce do sci-fi a nikdy nepohrdnu temnou jižanskou gotikou.
Nejoblíbenější kniha?
Červený drak Thomase Harrise. Dostat do jedné knihy skvostně napsané postavy jako jsou Will Graham, Hannibal Lecter a Francis Dolarhyde se na poli thrillerů nikdy nikomu nepodařilo a pochybuji, že ještě podaří. Nedivím se, že Thomas Harris po napsání prohlásil: „Můj bože, kde se to ve mně vzalo.“ Mám chuť se k „drakovi“ vrátit kdykoliv si přečtu jakýkoliv generický thriller, kterých bohužel vychází kvanta, takže bych to dělal dost často. V závěsu je samozřejmě Mlčení jehňátek, rovněž od Harrise, Vosí továrna od Iana Bankse, kingovky jako Osvícení, Řbitov zviřátek, Svědectví a fenomenální texty Cormaca McCarthyho, společně se sbírkou V horách šílenství H. P. Lovecrafta a thrillery Jeana-Christopha Grangého. A slušně mě, v dobrém, vydeptal Dennis Lehane a jeho Tajemná řeka. Tahle knížka by si zasloužila znovu vydat.
Největší knižní překvapení této doby?
Biografie Davea Grohla Vypravěč. Tak intimně pojatý, dojemný a vtipný životopis jsem asi nikdy nečetl, jako bychom seděli u piva a on sypal z rukávu historky a životní zkušenosti. Nadchnul mě Jérome Loubry, svými Krvavými stíny mi slušně zamotal hlavu podobně jako s Útočištěm, nadšení provázelo Hlad / Strach Josefa Kariky, pečlivě zpracovaný byl i Night Stalker o Richardu Ramirezovi. Za znamenitou považuji Znamenitou mrtvolu, minout nesmíte temnou kriminální adrenalinovou jízdu Asfaltová pustina S. A. Cosbyho, bavila mě Magořina Carltona Mellicka III, mráz mi běhal po zádech u Šepotu z lesa Kateřiny Surmanové, skvěle vypointovaný byl Slib od Sharon J. Bolton a potutelně se usmíval u Trávy. U audioknih bych pak vyzdvihl Tahle země není pro starý, fantasticky načtenou Janem Vlasákem a Kmotra, kde exceluje Oldřich Kaiser. Moje oblíbené texty dostaly úplně nový rozměr.
Kolik přečtete ročně knih?
V roce 2021 jich bylo šestašedesát. Letos (2022) zatím přes sedmdesát. Čekám, že se dostanu tedy přes osmdesát.
Milana najdete na Instagramu jako @recenzujuknizky
Text: Milan Říský
Foto: se svolením Milana Říského
