Pokud zbožňujete všechny osmdesátkové a devadesátkové akční kousky jako Con Air, Air Force One, Přepadení v Pacifiku a Smrtonosná past, budete se na stránkách Ultimáta cítit jako doma. Zápletka je prostá, pilotovi unesou teroristé rodinu a on si musí vybrat, zda letadlem nabourá do civilního objektu, nebo jeho manželka a děti zemřou. Začne tak boj o čas a snaha koordinovat dění v letadle se záchranou na zemi. Nechybí tu agenti FBI, divoké honičky a samozřejmě zvraty nutící vás neustále pokračovat. Ne úplně se zatajeným dechem ale minimálně s příjemnou zvědavostí.

Díky tomu je Ultimátum svižným a nenáročným thrillerem, s feelingem oněch akčních kultovek, kdy dobro a zlo má poměrně jasně vytyčené hranice – zde vzorný táta od rodiny čelí požadavkům zlých teroristů. Autorka na jedné straně překvapivě otevírá ožehavé téma problematického vztahu USA a syrských Kurdů, jejich společný boj proti Islámskému státu a následné stažení amerických vojsk a masakr Kurdů, na druhou stranu pracuje se stereotypem, kdy za únosem letadla stojí mstící se muži z Blízkého východu.

Schematičnost je tu pochopitelná, tenhle druh thrilleru nepracuje s vývojem postav, občas se noří do žánrových klišé, což je případ i Ultimáta, kdy nechybí ani agent FBI, outsider s vroubkem zachraňující si čest a svévolně porušující všechna pravidla. Pozitivní je, že autorka a bývalá letuška T. J. Newman všechny tyhle stereotypy dokázala relativně slušně využít ve svůj prospěch. V duchu zmiňovaných snímků se totiž děj neustále žene dopředu, jedna dramatická situace střídá druhou, události sledujete z několika pohledů ať už ze země či ve vzduchu. Pokud nečekáte spletitý sofistikovaný text, je Ultimátum oddechový page-turner na dva večery. Newman děj nijak nenatahuje, rychlé střihy mezi kokpitem, zemí a prostorem pro cestující jsou návykové, a i když se ve výsledku nejedná o fenomenální nezapomenutelný příběh, jako žánrová jednohubka funguje více než dobře.

Text: Milan Říský
Foto: Kateřina Svobodová