RECENZE: Pokud rádi čtete vyprávění uprchlíků ze Severní Koreje, rozhodně by vám neměla uniknout tato povídková kniha. Mezi dříve politicky jednotným územím Koreje zeje v dnešní době hluboká propast. Autorka zde sleduje kulturní i civilizační střet Severní a Jižní Koreje, dává nám nahlédnout do myslí utečenců a přiblíží nám životy lidí, jimž nebudeme chtít uvěřit.
Hned v úvodu je krásně vysvětleno, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje, jaký to má význam. Kdyby nic jiného, toto by mě přesvědčilo, že si mám knihu přečíst. Poznáme tu svět v Severní i Jižní Koreji, nahlédneme i do Číny. Dočteme se o různých lidech rozličného postavení, zaměstnání i věku. Podíváme se do hlav jednotlivým hrdinům a poznáme, jak se cítí. Většinou jsou zmatení ohledně své identity, mají problém se začlenit do společnosti, trpí pocitem vykořeněnosti i depresemi. Může se vůbec člověk cítit svobodný ve svobodné zemi, když uvnitř sebe neustále cítí omezení, vězení, nesvobodu?
Sama autorka se narodila na severu, podařilo se jí uprchnout, proto moc dobře ví, o čem píše a na povídkách je to opravdu znát. Skutečné příběhy jsou tu převedeny do povídek, autorka si je tak mohla upravit podle sebe. Přesto v nich cítíte veškeré emoce, které s vámi zacvičí. Nečekala jsem, že mě povídková kniha rozpláče, ale stalo se, jsou to rozhodně silné a dojemné příběhy. Měla jsem pocit, že čím dál jsem se v knize dostávala, tím to pro mě bylo náročnější čtení.
Život v Severní Koreji je pro nás nepředstavitelný, stejně tak jako pro většinu Jihokorejců. Neumíme si ani představit, čím si museli projít, než se dostali na svobodu a už vůbec ne, jak se cítí uvnitř…
Kniha je psána jednoduše, bez příkras, bez patosu. Ale slova tu mají sílu. Sílu, která nás donutí zamyslet se nad osudy lidí v Koreji, ale třeba i nad svým životem, nad tím, jak se tu máme vážně skvěle!
Spadané zelené listí na zemi mi však bude již navždy evokovat silné životní příběhy Korejců.
Text: Eva Francová
Foto: Markéta Havlová
