František Kotleta a Kristýna Sněgoňová: Lhát se má

03.07.2022 | Rozhovory
František Kotleta a Kristýna Sněgoňová: Lhát se má

František Kotleta (alias Leoš Kyša) a Kristýna Sněgoňová jsou dost možná nejzářivější hvězdy domácí fantastiky. Jejich společná série vesmírných dobrodružství Legie je tedy logicky projektem, který vzbuzuje zaslouženou pozornost daleko za hranicemi fanoušků sci-fi a fantasy. (text: Boris Hokr, všechny fotografie: Michaela Merglová)


Na vaše knihy se nadšeně čeká a ještě nadšeněji se čtou. Přesto, pro neznalé čtenáře, jak byste představili… jeden druhého?
Leoš:
Kristýna je zjevení, na nějž jsem narazil díky povídce v časopise Pevnost. Okamžitě jsem věděl, že s ní stvořím nejlepší českou sci-fi ságu všech dob.
Kristýna: Jsem asi jeden z mála lidí, kteří milovali akční fantastiku a přitom se s personou „František Kotleta“ úplně minuli. Když jsem Leoše viděla poprvé, na křtu antologie Ve stínu Říše, kde si nasadil bekovku a najednou se představoval jinak, musela jsem si na Databázi knih ověřit, že jsem to pochopila správně. Měla jsem tehdy matnou představu, že je „František Kotleta“ sdílená identita redakce Pevnosti, a nikdy jsem nezkoumala, jestli je to pravda. Takže i když asi zná většina čtenářů líp než já řezníka z Bruntálu, já znám líp než většina lidí kluka ze Dvorců. A vyhrála jsem, protože je úžasný.  

Už dva roky spolu píšete sérii Legie, ovšem vaše spolupráce začala už dlouho před tím… 
Leoš: 
Díky povídkovým antologiím Ve stínu, do kterých Kristýna přispívala. A také jsem jí donutil napsat její první román Krev pro rusalku.
Kristýna: Vlastně začala na křtu antologie Ve stínu Říše, když mi poprvé řekl, že shání spoluautory sci-fi série, kterou by rád napsal, aniž by o ní cokoliv dalšího věděl, a já předstírala, že mám hotový román, protože navrhl, že by ho nakladatelství Epocha vydalo. Tehdy jsem měla s bídou padesát stran, ale dopsala jsem Krev pro rusalku asi za čtrnáct dní, což předurčilo můj přístup k deadlinům a systematické práci.
Leoš: Tady vidíš, že lhát se má. Kdyby mi Kristýna netvrdila, že má „prakticky hotový román“, nenutil bych ji tak vehementně ho dopsat. 

Legie je označovaná jako space opera, což je – podle úhlu pohledu – královna sci-fi i vrcholný sci-fi brak. Co vám nabízí a čím si troufáte ji obohatit vy?
Leoš: 
Legie je hlavně sci-fi seriál a jak mu kdo chce říkat, už je na něm. Nás baví, že to, co jsme od dětství sledovali v televizi, jsme si vytvořili po svém, a věřím, že v mnoha ohledech lépe, protože papír tvorbu neomezuje tolik jako televizní rozpočet. A také jsme to mohli udělat s českým humorem a nadsázkou. Někdy říkám, že je to napůl seriál Firefly a napůl Červený trpaslík. U Kristýny víc Trpaslík, u mě zase Firefly
Kristýna: Chápu, ale nemám moc ráda potřebu nálepkovat díla jako „akční fantasy“ nebo „space opera“ a současně volat po multižánrových textech. Čtenář se pomocí „labelu“ snáz zorientuje v nabídce, ale to, že Legie není romantický příběh ze Skotské vysočiny, pochopí už z obálek a našich jmen. Jsme relativně konzistentní autoři a ve svém zaměření „průhlední“. Označení „space opera“ na začátku část lidí zmátlo, protože v Legii nenašli to, co za gró subžánru považují oni – military detaily, vysokou politiku ve stylu Duny, unesenou princeznu, která se jednou možná taky stane Jediem. Legie je hra. Je to humor, papírová krev, volnost a láska k jejím hrdinům. 
Leoš: Je vůbec zvláštní, jak se u nás stala space opera úzkoprofilovým zbožím. My ten nedávný pohled rozbíjíme a hlavně jsme asi jediní, jejichž hrdina ve space opeře skutečně zpívá ve vesmíru operní árie.

Když zmiňujete árie… jakou hudbu ve vesmíru nikdy neuslyšíte? 
Leoš: 
Ve vesmíru je každá hudba. Ale ta naše šlape ve stylu rebelie, ať už si pod tím představíš punk, rock'n'roll, nebo Nicka Cavea.  

O čem vlastně Legie je? A proč by měla zajímat čtenáře?
Leoš: 
Legie je o lidech, kteří se postavili mimozemské invazi a rozhodli se přežít a zároveň to nebrat moc vážně. Myslím, že tohle je odvěké téma lidstva a samozřejmě literatury – boj proti silnějšímu, odvaha postavit se uzurpátorovi, i když by možná bylo výhodnější s ním kolaborovat. O tom všem Legie je. A také o těch mimozemšťanech, vesmíru, lásce a humoru. 
Kristýna: Doufám, že proto, že ji píšeme s radostí a myslím, že je to na ní znát. Že si v ní hrajeme se všemi těmi „co kdyby“, bizarnostmi a paralelami s naší minulostí i současností, které by se do jedné knihy nevešly. Že čtenářům neříkáme „žerte tohle velké téma“ a necpeme jim do tváří věci, které v Legii jsou, ale neprvoplánově a ozdobené polevou z humoru, který stejně jako vesmír nemá hranice.

Když říkáš ta „co by kdyby“ a paralely, tak ok – proč mám pocit, že se jeden díl (Rudý vrabčák) odehrává v Kremlu a další (Pán hor) je Hana Marie Körnerová gone wild? Dala by to moje babička? (Ona je mrtvá, ale i tak)
Leoš: 
Naši čtenáři jsou všeho věku, což je naprosto úžasné. Od patnáctiletých, po devadesátileté. Myslím, že užít si Legii může každý, kdo má rád trochu té nadsázky a dobrodružství. A co se týče odkazů na popkulturu – to je přece podstata české fantastiky, tak proč se jí vyhýbat?
Kristýna: Tvoje babička je ideální čtenář. Jestli byla mrtvá už předtím, nemůže aspoň tvrdit, že jí to způsobila Legie.

Zazněly tady Firefly a Červený trpaslík, z toho mi vychází, že Legie je týmovka. Kdo z jejích postav je vaším oblíbencem?
Leoš: 
U každého týmu je důležité, aby v něm bylo napětí, trocha nevraživosti či soutěživosti, ale nakonec hlavně schopnost táhnout za jeden provaz. A taky, aby s ním byla zábava. Postavy jsme ladili spolu, takže je milujeme rovným dílem. Dobře, já možná o trochu víc kapitána Moravce. Ale to jenom proto, že je to sympaťák jako já. 
Kristýna: Kapitán Moravec je očividně Leošovo alter ego, zatímco já nic takového nemám a všechny postavy Legie jsou pro mě stejně živé a svobodné jako lidé, které denně potkávám v Lidlu, školce nebo vlaku.

Mimochodem, oba se hrdě hlásíte k braku, ale proč píšete právě sci-fi a fantasy brak, proč ne krimi nebo porno? Jak to mimochodem berou vaše děti? Není jim líto, že nepíšete třeba My Little Pony nebo něco do Magnesia Litera?
Leoš: 
Moje dcera jezdí na larpy, čte fantastiku a píše hororové příběhy, takže bych řekl, že je ráda. Fantastika samotná je pro mě nejkrásnější z žánrů, protože nabízí obrovské množství postupů, příběhů a vesmírů, ve kterých se mohou odehrávat. Může být vysoká i nízká, náročná i podbízivá, upjatá i holka do větru. Je nespoutaná, svobodná a nikdo jí neříká, jak by měla vypadat, což je pro mě naprosto ideální situace.  A to je na ní nejkrásnější. 
Kristýna: Dcera je na mě pyšná, což je pro každého rodiče cenná hodnota, a líbí se jí celá ta mašinérie, do které je v roli kreslířky zapojená i naše rodinná kamarádka, takže je práce na Legii ještě větší zábava. Synovi je jedno, co a jak dělám, hlavně když mu to vydělá na nové kolo. Pohádky jim vymýšlím bokem, ale možná mi jednou někdo zaplatí i za dobrodružství Drsňáka Jindry, Bobkového Deníska a Šušňové Sofie. V dnešní době, v desetiletích po filmovém Pánu prstenů, čase velkých streamovacích služeb a nostalgii v podobě návratů do světů našeho dětství, je radost být fantastický autor. Čtenáři jsou hladoví po hraní se sny a velkých dobrodružstvích. A vy jako autor s nimi můžete mluvit o všem, ale přitom v mantinelech omezených jen vaší vlastní představivostí. 

Jak se spolupracuje na sérii, která má dvanáct knih a během které ještě musíte ošetřit i svoje vlastní kariéry? A nenutilo vás to někdy k nějakým nepříjemným kompromisům?
Leoš: 
Musel jsem si zvyknout, že Kristýna se živí jen smaženým sýrem a bílou čokoládou, což pro mě, fanouška zeleniny, je trochu utrpení.
Kristýna: Občas je to náročné, protože den má jen 24 hodin a hlava se unaví snáz než ruce nebo nohy, aspoň ta moje. Legie je hra s parťákem, která mě baví, ale snažím se kvůli ní nezapomínat na své soukromé světy a postavy, jejichž příběhy jim dlužím uzavřít. Dost mi v tom pomáhá právě bílá čokoláda a smažený sýr.
Leoš: A tatarka s hranolkami. Vždycky, když zapomenu objednat tatarku, je naše tvůrčí duo na rozpadnutí!
Kristýna: Protože hranolky bez tatarky je podobná hereze jako Legie beze mě.

Jste součástí fandomu, platí stále, že v tomhle máte coby autoři fantastiky velkou výhodu, protože vás fanoušci nabíjí svou energií přímo na conech, nejen vaše konta?
Leoš: 
Fanoušci našich knih jsou obrovskou vzpruhou. Na Světě knihy během autogramiády před stánkem našeho nakladatele Epochy ucpali vchod do celého areálu a kolem chodili redaktoři z jiných nakladatelství a vrhali vražedné pohledy. To je obrovská podpora, která nás pohání vpřed skoro tak dobře jako smažený sýr.
Kristýna: Fanoušci jsou skvělí. Velice slušní, zábavní, s často neskutečným rozhledem, zájmy i profesemi. Možná se pletu, protože autorsky neznám jiné žánry, ale mám pocit, že vztah s nimi je zvláštně osobní, jako mít hodně velkou rodinu, jejíž členy sice vídáte jen dvakrát ročně, ale pokaždé si to užijete.
Leoš: Nejlepší je, že je s nimi vážně sranda. Berou nás střílet, nechávají nám v nakladatelství Epocha čokolády… No dobře, nechávají je tam Kristýně, ale když to není bílá čokoláda, kterou jedinou jí, není to krádež!
Kristýna: A teď vážně pro všechny fanoušky. Když mi něco necháte v nakladatelství a nezalepíte to, ostatní to tam sežerou. Sežrali by to možná i zalepené, ale jen ať víte, kam mizí vaše dárky.

Součástí vašich rozhovorů občas jsou narážky na to, jak si vyděláváte na ostrov v Karibiku… co nejbizarnějšího jste si za honoráře za knihy koupili?
Leoš: 
Založili jsme si společný účet na sdílené náklady. Kristýna si s ním ale omylem svázala svůj účet na Boltu, takže jsme si za to spolu ještě nekoupili nic kromě čepic s pokémonem Pikachu. Ale jednou jsme si za něj půjčili koloběžky a jezdili po Bratislavě v těch čepicích a křičeli: „Nejlepší je stejně Bruntál!“ Naštěstí si všichni mysleli, že jde o nějakou metalovou kapelu.
Kristýna: „Omylem“. Ty jsi ale ňáník!

Stará poučka říká začínajícím autorům „pište o tom, co znáte“. Co jsou vaše libůstky, které prostě v knihách musíte mít?
Leoš: 
Historie, zvláště ta česká. Miluji narážky na ni dávat do svých knih. Koneckonců, první díl Legie se jmenuje Operace Thümmel.
Kristýna: Velké věci. Miluju věci, které mě přesahují. Velké stroje, velké výbuchy, velká monstra. Mám asi malý penis, ale nevadí mi to.
Leoš: Hlavně, abys měla velký smažák!

František Kotleta je autor dobré dvacítky knih, z nichž každá se stala bestsellerem. Debutoval románem Hustej nářez (2010), v němž postavil mimozemské dobyvatele proti pozemským upírům. Mezi jeho nejslavnější romány patří ty z postapokalyptické série Spad. Jeho poslední romány jsou postapunkový Underground (2020) a Underground: Revoluce (2021), popisující příběh transhumánních prostitutek v Praze roku 22. století. Publikuje i v zahraničí a masivně podporuje domácí autory a autorky a zlolajně si vybudoval identitu renomovaného novináře Leoše Kyši.

Kristýna Sněgoňová, ostřílená povídkářka, finálně rozkopla dveře ke slávě debutovým románem Krev pro rusalku (2018, 2021), drsnou noirovou detektivkou o světě, kde magicky nadané víly žijí na okraji společnosti a živí se jako prostitutky. Podobně drsná Zřídla (2019) ji etablovala jako zkušenou autorku, jež v roce 2020 výrazně zaujala veřejnost sérií Města – originálním postapokalyptickým světem, kde se lidé pokusili zachránit civilizaci díky vyvýšeným městům chráněným před nebezpečím, na které jeho obyvatelé už dávno zapomněli. Tuto sérii dosud tvoří romány Město v oblacích (2020) a Země v troskách (2021). 

Legie
Vesmír je kruté místo. Lidé to zjistili v den, kdy na jejich planetu zaútočila invazní flotila neznámé civilizace. Krátká, ale tvrdá válka udělala z lidstva otroky. Otroky, kteří si zaslouží život, jenom pokud budou svým mimozemským majitelům věrní a užiteční. Ale dokud stojí poslední voják odporu, je tady vždycky naděje. Minimálně na pořádnou pomstu. A možná i něco víc. Vesmírná loď Kraksna pod velením kapitána Moravce vyráží na svou misi…

 

Nepřehlédněte

„Po deseti letech vážně pochybuju, jestli bych se do toho pustil, kdybych tehdy věděl, co vím dnes,“ říká Filip Ostrowski, spolumajitel slovensko-česko-polského nakladatelství Absynt, které slaví jubileum

07.07.2025 | Rozhovory

Henrik Fexeus: „Dobrý thriller je jako kouzelnický trik. Občas potřebujete odlákat čtenářovu pozornost jiným směrem.“ Švédský mentalista a hypnotizér představuje svůj první samostatný román.

03.07.2025 | Rozhovory

Alena Šteffelová: „Nechtěla jsem napsat pohádku pro dospělé.“ Erotický thriller Charón od české autorky směle konkuruje zahraničním bestsellerům z kategorie dark romance

01.07.2025 | Rozhovory

11 tipů na audioknihy, které jsou skvělým letním společníkem na cesty. Povídky Stephena Kinga, detektivka Agathy Christie nebo příběh o dobrodružné plavbě přes Atlantik od Davida Křížka

30.06.2025 | Tipy na knihy

Jana Bernášková: „Psaní knihy je matematická úloha o všech neznámých.“ Oblíbená herečka slaví velké úspěchy také jako spisovatelka. Nedávno vyšla její čtvrtá kniha Tři hodiny lásky

25.06.2025 | Rozhovory

magazín knihkupec

je nezávislý tištěný měsíčník přinášející informace o knižních novinkách, rovněž ale o důležitých událostech ze světa kultury a umění.

Tento portál je neúplným zrcadlem jeho redakčního obsahu. Některé články, recenze, knižní ukázky a pod. vycházejí pouze v jeho tištěné podobě. Pro tu ovšem musíte navštívit některé kamenné knihkupectví, kde jej dostanete zdarma ke svému nákupu.