Robert Bryndza je britský spisovatel žijící na Slovensku. Zapsal se jako úspěšný autor romantických komedií, ale přesto nezapomněl na svůj tajný sen napsat thriller. Již z jeho první knihy s názvem Dívka v ledu se stal světový bestseller. Po šesti dílech s Erikou Fosterovou se rozhodl dát život nové hlavní hrdince, Kate Marshallové, jejíž třetí případ s názvem Propast smrti právě vychází. (text: Markéta Šlaufová, foto: Ján Bryndza, se svolením Grada Publishing)

Roberte, na čem právě pracuješ?
Dopsal jsem třetí knihu s Kate Marshallovou, která vychází v mnoha jazycích ještě letos před Vánocemi, v České republice dokonce už 10. listopadu, a která se jmenuje Propast smrti. Nově založená soukromá kancelář Kate Marshallové a Tristana Harpera začíná pracovat na svém prvním velkém případu. Pátrají po tom, co se stalo novinářce Joanně Duncanové před více než dvanácti lety, kdy záhadně zmizela. Kate s Tristanem se musí ponořit hluboko do minulosti a zjistí toho ještě víc, než si původně mysleli. Joanna totiž při práci na jednom ze svých článků narazila na identitu sériového vraha… 
Je to jedna z těch knih, kde je každý podezřelý a vy jako čtenář celou dobu přemýšlíte, kdo to tedy udělal. A na konci po mnoha a mnoha zvratech to zjistíte. Psaní tohoto třetího dílu jsem si opravdu užil. Více jsem se věnoval Tristanovi a Kate a přidal jsem některé nové postavy. 

Jsi autorem tří sérií, jedna z nich je „oddechová“ vtipná četba pro ženy, dvě jsou detektivní a plné napětí. A ve všech tvých sériích je hlavní postavou žena, to je nějakým způsobem spojuje. Všechny tvé hlavní hrdinky jsou čtyřicátnice, které mají něco za sebou a musí se prát o svoje místo. Dokážeš říct, co všechno mají Erika, Kate a Coco společného?
Jsou to všechno chytré, silné a nezávislé ženy, které jdou proti proudu. Nejsou závislé na muži. Obzvlášť Coco, ona je ta, která má pod kontrolou peníze, dům, což tvoří problémy mezi ní a jejím mužem. To samé Erika, není závislá na nikom, i když jí to působí velké pracovní potíže. I Kate se sama vypořádává s ohromnými těžkostmi, které jí osud připravil. 

A v čem vidíš naopak největší rozdíly? Kromě žánru, samozřejmě. Nebo se i u knihy Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové najdou nějaké podobné rysy jako u tvých thrillerů? Nebo je to prostě zcela odlišná tvorba?
Asi největší rozdíl je, že všechny žijí ve velmi odlišných světech. Například Coco a Erika sice bydlí obě v Londýně, ale pohybují se v hodně rozdílných částech města. Myslím si, že ty knihy jsou velmi rozdílné. Ale zkoušel jsem ty světy propojit, ne že ne: V Mlze nad Shadow Sands jsem měl v jedné z prvních verzí scénu, kde jedou Tristan a Kate do Londýna a jdou do knihkupectví, kde zrovna Coco podepisuje knihy, a ptají se jí na cestu. Ale celá ta scéna v thrilleru vůbec nefungovala, tak jsem ji musel dát pryč, i když mi přišlo vtipné, že se to propojí. Abych odpověděl, myslím, že jsou to rozdílné žánry, knihy jsou jiné a i tvorba je jiná. 

A bude někdy třeba knížka s vyšetřovatelem mužem?
Možná. Nevím, jestli napíšu knihu s detektivem mužem, ale určitě přijde kniha s mužským hlavním hrdinou, protože mám v hlavě nápad, dokonce několik nápadů. Ale určitě bych knihu s mužským protagonistou napsat chtěl. Tak snad to dopadne. 
Možná ten nápad můžu trochu rozvést: Ono se asi dá říci, že by to byl svým způsobem detektiv, jen ne oficiální. Napadlo mě, že by mohl pracovat na podcastu –  protože já sám rád poslouchám kriminální podcasty –, kde by se věnoval vraždám a mohl by to být takový moderní pohled na tuto tematiku. Uvidíme, jak se ten nápad nakonec vylíhne. 

Když mluvíme o plánech do budoucna, dočkáme se ještě dalšího thrilleru s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou?
Ano, bude. Plánuju to už nějakou dobu. A doufejme, že jich v budoucnu bude i mnohem víc.

Uvažoval jsi někdy o tom, že bys případ Eriky Fosterové nebo Kate Marshallové přenesl z Británie do jiné země? Je možné, že by někdy v budoucnu řešily konkrétně nějaký případ, co by se odehrával třeba jen částečně v Čechách nebo na Slovensku? Asi by se to hodilo spíše u Eriky Fosterové, která je původem ze Slovenska.
Ano. Rád bych napsal nějaký příběh s Erikou, který je umístěn na Slovensku nebo v České republice. Nikdy jsem v České republice nežil, a i když jsem v ní navštívil mnoho míst, musel bych samozřejmě provést důkladnější průzkum, abych měl všechno správně. Ale bylo by hodně zajímavé napsat takovou zápletku, kdy by se Erika vrátila zpátky domů. Jak by se asi cítila po tak dlouhé době, co žila ve Spojeném království? Bylo by určitě zajímavé sledovat, jak by anglojazyční čtenáři reagovali na slovenské prostředí. Například v knize Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové se hlavní postava vydá se svojí kamarádkou na výlet na Slovensko, a když v Anglii nahrávali audioknihu, museli sepsat pro představitele výslovnost ve slovenštině a bylo velmi těžké je to naučit. 

Už nějakou dobu se mluví o tom, že by se případy Eriky Fosterové měly dočkat i filmového nebo televizního zpracování. Můžeš nám prozradit, jak to vypadá?
Je to v jednání. U některých knih to je rychlejší, ale u sérií to většinou trvá z nějakého důvodu déle. Chvíli to vypadalo, že už se to domluví. Tak držte palce, aby se to povedlo. Když a jestli se to stane, chtěl bych, aby to bylo provedené v co největší kvalitě a co nejpřesněji odráželo mé knihy.

Držíme palce a těšíme se. Máš za sebou opravdu úctyhodnou řadu knih. Prozraď nám, jestli někdy míváš tvůrčí blok a jak ho případně překonáváš?
Tvůrčí blok nemívám. Někdy se sice na nějaké scéně zaseknu a nejde mi napsat, prostě to jako celek nefunguje. A to je hrozné. Ale vnímám to spíš jako známku toho, že jdu špatnou cestou a že musím začít znovu. 

Přejeme ti, aby takových chvil bylo co nejméně, a děkujeme za rozhovor.