Oldřich Burda uváděl osmnáct let na televizních obrazovkách losování loterijních her společnosti Sazka. Pod přísným dohledem komentoval vylosovaná čísla a rozdával lidem miliony. Co by se stalo, kdyby v očích veřejnosti tento bezchybný, prakticky neprůstřelný systém selhal? O tom s vtipem a nadsázkou vypráví ve své nové knize. Román Výherce vás seznámí s prostředím střeženým podobně jako státní pokladnice a s hrdiny, kteří brzy zjistí, že vyhrát v loterii nemusí být vždycky výhra…
Hlavní postava vaší knihy moderuje televizní losování největší loterie v zemi, a tak se nabízí otázka, do jaké míry je váš román autobiografický?
Jen z menší části. Je to fiktivní příběh, který se docela klidně mohl, nebo může přihodit. Náhoda je nevyzpytatelná. Je tam několik detailů a momentů, které se mi opravdu staly. Pro knihu jsem je trochu přibarvil, poupravil a vyladil.
Jak moc umožníte čtenářům nahlédnout do zákulisí losování?
Určitě na maximum možného. Prostředí i atmosféru jsem se snažil popsat co možná nejpřesněji. Přísný, několikastranný dohled bez jakéhokoli prostoru pro kompromis vůči hernímu plánu. Striktně daná pravidla, která se bez výhrady dodržují. To je v reálu i v knize.
Co je na tomto televizním pořadu tak unikátní?
Unikátnost je jistě v tom, že se natáčí jen chvilku před samotným vysíláním a v podstatě nesmíte udělat chybu. To je stejné jako v živém vysílání. Stříhat v losování je nepřípustné. Ve studiu je s vámi dozor, který z vás a z losovadla nespustí oči. Navíc přijít se podívat na losování a natáčení může kdokoli z ulice. A to trvá do dnešních dnů.
Když jste komentoval losování Sazky a lidé vaši tvář znali z televize, snažili se vás ve své naivitě nějak přesvědčit, abyste vylosoval „jejich“ čísla?
Nebyl den, kdy by se mě někdo s touto myšlenkou nepokusil oslovit. Vyhrožovali, nabízeli podíly, zvali na dovolené, mávali před očima zakoupenými tikety a ptali se na čísla, která hodlám vylosovat. Obvykle to bylo od přátel a známých. Vždycky jsem jim říkal, že beru 95 % z výhry, a to minimálně týden předem. Nikdo se na to kupodivu nechytil.
Měl jste povoleno sázet?
Ano, sázet nám nikdy nikdo nezakazoval. Upřímně, nikdy jsem se ale neptal, jestli smíme i vyhrávat. Já si vsadil jen párkrát do roka, když se vyšplhal jackpot hodně vysoko. Jednou jsem se dokonce ve sběrně potkal i s ředitelem. Za celá ta léta jsem vyhrál jednou asi čtyři stovky. To je mé životní maximum.
Poznal jste během těch let osobně některé z výherců šestimístných a vyšších částek?
Bylo jich jen pár. Chtěli zůstat v utajení, a tak si měnili vizáž nalepenými vousy a velkými tmavými brýlemi, aby nebyli k poznání. Vůbec se jim nedivím. Asi nikdo z nás si nedovede představit, kolik takový výherce má najednou příbuzných a nových přátel. V jedné sázkové hře, která netrvala dlouho, měli výherci podmínku, že vystoupí na televizní obrazovce, a já měl možnost to celé uvádět.
Jak může taková výhra lidem změnit život? Znáte nějaké konkrétní příběhy šťastných či nešťastných výherců?
Naprosto zásadně. Setkal jsem se s paní, která ve hře Šťastných deset vyhrála milion a říkala mi, že losování je stejně zmanipulované. Pak jsem ji párkrát viděl, když se přišla podívat na losování. Od té doby o ní nevím. Tak kdo ví… A nedávno mi jedna kamarádka vyprávěla příběh z rodiny. Tatínek jejího příbuzného vyhrál před lety okolo třiceti milionů. Rozdělil výhru spravedlivě mezi sebe a tři syny. Všichni koupili pozemky a začali stavět domy. Jen jeden tam ale doposud žije. První spáchal sebevraždu, druhý se rozvedl a zadlužil, tak dům prodal. Tatínek se rozvedl taky a prodal už dostavěný dům, aby se s exmanželkou vyrovnal. Moc rád bych poznal nějaký opravdový příběh se šťastným koncem. Určitě jsou. Ti, kteří vyhráli balík, který jim přinesl štěstí, se tím ale z pochopitelných důvodů nechlubí.
Jedna z postav vašeho románu tvrdí, že vyhrát v loterii může jen ten, který si to přeje opravdu z celého srdce. Souhlasíte s tím?
Všichni, kdo sázejí, si přejí vyhrát. S tím jdou vsadit. Když to ale vezmete do důsledku, tak se většina lidí té opravdu velké výhry ve skrytu duše bojí. Protože by se jim změnil život a oni nedokážou odhadnout jak. Hlodají v nich vnitřní pochybnosti. Nebylo by náhodou hůř, než je teď? Výhra přináší řešení celé řady životních problémů, ale také možnost vzniku nových, nepředvídatelných. Dokážete je ustát? Pokud ano, tak to nejlépe napsal Paulo Coelho: „Když po něčem doopravdy toužíš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ V našem případě získat. Štěstěna je nevyzpytatelná. Tedy proč ne?
Důležitou roli hraje v knize také rybolov, popisujete chvíle na rybách skutečně s velkou vášní, je to váš koníček?
Ano, jsem rybář jako děda a táta. Prakticky od útlého věku. Je to svým způsobem vášeň, přivedla mě i do Norska. Jak to člověk jednou pozná, podlehne tomu. Každý muž je od pravěku lovec.
Prozradíte, jaká jsou vaše oblíbená rybářská místa?
Nejraději chodím na Berounku, mezi Radotínem a Karlštejnským jezem. Těch míst je tam hodně. Preferuji přívlač. Nejsem sedavý tip, a tak okolo řeky dokážu nachodit i pěkných pár kilometrů. O úlovky pak nakonec vůbec nejde. Například letos nemám ještě ani šupinu. Musím zároveň přiznat, že jsem si na rybařinu vyhradil zatím málo času. Měl bych to změnit, protože jak říkal Jan Werich: „Čas strávený na rybách se nepočítá do života.“
Hrdina knihy Výherce je stejně jako vy také příležitostný diskžokej, stále vás tato profese baví?
Baví mě velmi, stejně jako kdysi na začátku. I po těch letech. Miluju, když se lidi baví a mohou na těch několik hodin díky skvělým nadčasovým hitům a tanci odložit trable a starosti, které je sužují. Je mi ctí, být k tomu prostředníkem. Ať už na veřejné diskotéce, plese nebo firemním mejdanu.
Nejvíce času nyní ale trávíte v Českém rozhlase, v jakých pořadech si vás můžeme poslechnout?
Pracuji jako moderátor dopoledního a odpoledního proudu v ČRo Rádio DAB Praha. Každý všední den od 10 do 15 hodin. Hrajeme skvělou muziku. Tedy za mě určitě. Naladit je nás možné na digitálních rádiích nebo internetu. Ke konci letošního roku bychom měli získat ještě pražskou FM frekvenci.
A jaké jsou vaše další tvůrčí plány do budoucna?
Rád bych nezůstal u této knihy. Jednu mám před dokončením a druhou v hlavě. Ta první je tak trochu o Norsku, rybách a lásce a s tou druhou bych se rád vydal do Evropy a Českého království před zhruba sedmi sty lety. Tak doufám, že to vyjde a najdu dost času, inspirace a síly věnovat se i psaní.
Oldřich Burda (* 1970)
Rozhlasový a televizní moderátor. V České televizi působil od roku 1993 a jeho začátky jsou spojené s pořadem Studio Kontakt. V roce 1995 vyhrál konkurz na moderátora pro společnost Sazka. Losování Sportky, hry Šťastných deset a Euromilionů moderoval na televizní obrazovce celých 18 let. Vídat jste ho mohli ale také na Nově nebo na Primě, kde uváděl motoristický pořad Na plný plyn. Mluveným slovem provázel i vysílání na Rádiu Vox či rádiu City. Dnes se s ním můžete setkávat na vlnách Českého rozhlasu, na stanici Rádio DAB Praha. Je také příležitostným diskžokejem a nadšeným rybářem. V roce 2022 vychází jeho knižní debut, román Výherce.
text: Linda Haburová
foto: Khalil Baalbaki
