Vztahy, láska, romantická linka i pikantní erotické pasáže – to jsou osvědčené ingredience jedné z nejprodávanějších autorek podle žebříčku New York Times a Sunday Times. Při její loňské návštěvě Prahy jsme měli možnost si popovídat o její poslední novince, která se od těch předchozích v lecčems liší.
 

Jste převážně autorkou erotických románů, ale román Pro tebe, který teď vyšel v češtině, se od zbytku vaší tvorby liší. Je více zaměřený na lásku, a dokonce na více druhů lásky, nejen tu romantickou. Eroticky nabitých scén tam najdeme poskrovnu. Můžete knihu krátce představit?

Novinka Pro tebe je spíše příběh o lásce než milostná romance. Ve zkratce by se dal popsat jako velmi emocionální cesta ženy k přijetí. Obsahuje také zármutek, pocit viny a je v něm i dost bolesti. Řekla bych ale, že přestože je to srdceryvný příběh, zároveň vás zahřeje u srdce.

A můžete čtenářům představit i trochu zápletku, nebo ji radši necháte jen skrytou v knize?

Nerada odhaluji čtenářům z příběhu příliš mnoho, protože chci, aby do čtení šli naslepo. Ale příběh je o mladé ženě, která se jmenuje Lo. Má skvělého muže, perfektní manželství, skvělou kariéru. Pak se všechno kolem ní začne hroutit a ona musí znovu najít cestu skrz bolest a zármutek a zároveň přijmout fakt, že může být znovu šťastná.

V knize se věnujete ztrátě, pocitu viny a právu na štěstí. Je za volbou těchto motivů nějaký příběh? Něco, co vás inspirovalo?

Tento příběh jsem nosila v hlavě už nějakou dobu, především co se týče jedné z hlavních postav, Lukea. Kniha je napsaná z dvojí perspektivy, z Loiny a Lukeovy. Chtěla jsem napsat mužskou postavu, jež se zamiluje do ženy, kterou nemůže mít. Luke je klíčem k Loině štěstí, a nakonec se musí rozhodnout, jestli jí pomůže, ale zároveň ji ztratí, anebo jestli jí nepomůže, a udrží si ji ve svém životě. A pokud se rozhodne si ji v životě udržet, znamená to, že z ní bude jen skořápka ženy, kterou zná.

Dělala jste si v souvislosti s tématem románu nějaké rešerše, nebo jste psala intuitivně?

Vždycky si nejdřív dělám rešerše a průzkumy. Myslím si, že je to velice důležité, pokud chcete, aby váš příběh byl autentický, a pokud si přejete, aby vaši čtenáři prožívali příběh s postavami, musí to být uvěřitelné. 

Vyšlo v nakladatelství Cosmopolis.

Jak už jsme zmínili, kniha Pro tebe je psaná jak z pohledu ženské hlavní postavy, tak z pohledu té mužské. Jak se vám píše mužská perspektiva? Měla jste pochybnosti před tím, než jste se do ní pustila? Konzultovala jste to s někým po napsání?

Mám zkušenosti s psaním z mužského pohledu, psaní z mužské perspektivy mi přijde fascinující. Mám pak pocit, že půlka mého mozku je ženská, půlka mužská. Ještě před knihou Pro tebe jsem napsala celou knihu z mužského pohledu. Tato kniha se jmenuje Perfect Chaos a v budoucnu vyjde i česky. Přepsala jsem také trilogii This Man z mužské perspektivy, takže teď už jsem v tom vlastně profesionálka.

Takže dobrá zpráva je, že čtenáři se mohou brzy těšit na další knihu.

Ano, dokonce na dvě 😊.

Jsou vaše hlavní postavy inspirované skutečnými lidmi? Představujete si někoho konkrétního, když je vykreslujete?

Nepředstavuji si nikdy nikoho konkrétního jako třeba herce nebo slavné osobnosti. Ráda čtenářům poskytuji dostatek detailů při popisu zevnějšku, aby si čtenáři mohli vytvořit dokonalý obrázek dané postavy. Ale myslím si, že to, co čtenářům moje postavy přibližuje, jsou spíše povahové rysy.

Ve vašich knihách využíváte různé motivy. Stalo se vám někdy, že jste si zvolila téma, které pro vás pak bylo náročné zpracovat, psát o něm?

Je pro mě těžké o tom mluvit, obzvlášť v případě této knihy, aniž bych toho neprozradila příliš. V příběhu je určité téma, je to něco, co jsem sama prožila s jedním členem rodiny. Spisovatel vždycky použije některé vlastní životní zkušenosti, protože pak je snazší popsat pocity s tím spojené.

Kterou část procesu tvorby nového románu máte nejraději a která je pro vás nejnáročnější?

Nejpříjemnější část je pro mě psát konec. Za nejtěžší považuji začátek, protože vždycky musíte začít s plnou vervou, abyste si udrželi pozornost vašich čtenářů. Příběh musí mít tempo, dobrý vývoj zápletky, aby to v půlce nebylo nudné. Nejnáročnější je udržet si po celou dobu pozornost čtenářů, aby z knihy neustále nasávali emoce.

Píšete knihu od začátku do konce, nebo si vymyslíte začátek a konec a potom vyplňujete prostředek?

Vždycky píšu chronologicky, od začátku do konce. Ale neustále se to mění. Začnu psát s tím, že vím, jak to začne a jak to skončí. Ale někdy se mi postavy vymknou z rukou a příběh se změní.

Často v rozhovorech opakujete, že knihy píšete pro sebe, ne podle toho, co zrovna chtějí lidé číst. Ale přesto: čtete si reakce vašich čtenářů a přihlížíte k nim, ať už jakýmkoli způsobem?

Samozřejmě. V první řadě píšu pro sebe, ale píšu i pro své čtenáře. Není to tak, že bych aktivně vyhledávala recenze, ale díky sociálním sítím mě čtenáři mohou kontaktovat a sdělit mi, jak se jim moje knihy líbily, což je pěkné.

Když jste začínala psát, pracovala jste na plný úvazek v rodinné firmě a měla jste před sebou úplně jinou kariéru. V jaké chvíli jste udělala to rozhodnutí opustit práci a věnovat se psaní?

Já už jsem nějakou dobu psala, ještě když jsem pracovala pro otce. Můj první román byl velmi úspěšný, a já byla pozvána do Ameriky, abych se setkala s různými agenty a celá ta věc nabrala najednou vážný směr. Bylo to velmi jednoduché rozhodnutí. Buď pracovat v kanceláři a být znuděná, nebo psát příběhy o lásce pro mnoho žen, které si je užívají. Mám veliké štěstí, že můžu mít práci, kterou miluji.

A jak na to reagovala vaše rodina?

Byli šokováni. Život jsem měla nalajnovaný, měla jsem pracovat pro otce, ale musela jsem jít za svými sny. A ne všichni mají radost, když následujete své sny. Ale na nikom jiném nezáleží. Na mně záleží.

Jodi Ellen Malpasová loni v říjnu navštívila Prahu a setkala se se svými čtenářkami. (Foto: se svolením nakladatelství Cosmopolis)

Pro spisovatele je velmi jednoduché prokrastinovat, pracovní doba je spíše nedefinovaná. Máte nějaké rituály nebo zvyklosti, které vám pomáhají držet se vytyčených cílů?

Ne. Musím psát, když mě slova napadají, a to může být v kteroukoli denní dobu. Třeba zrovna teď bych potřebovala tak patnáct minut, abych to, co mě teď napadlo, mohla zapsat. Někdy, když jsem na cestách, venčím psa nebo jdu do supermarketu, mě najednou něco napadne, a tak hned vytáhnu telefon a zuřivě píšu.

Takže vaše dny nemají žádný pevný řád.

Snažím se, aby měly. Ale zjistila jsem, že když na sebe vyvíjím hodně tlaku, když si například řeknu, že se na tři hodiny posadím k počítači a budu psát, tak se to pak někdy nedaří. Takže na sebe raději nejsem tak přísná. Snažím se psát každý den, abych pořád zůstávala pohroužená do příběhu. Někdy je to jen tisíc slov, jiný den je to třeba šest tisíc slov.

Někteří spisovatelé se při psaní nemohou k jiným knihám ani přiblížit, protože se bojí, že by je to příliš ovlivňovalo. Jak to máte vy? Jsou některá období, kdy se čtení úplně vyhýbáte?

Nečtu tolik, kolik bych si přála, jednoduše proto, že když píšu, soustředím se zcela na to, co píšu. A mám kamarády, jiné autory, kteří nečtou práci jiných autorů, protože mají strach, aby jejich knihy nebyly ničím ovlivněny. Ale máme jen omezený počet příběhů, které můžeme vyprávět, a jde o to, jakým způsobem je napíšeme.

Jaké žánry nejraději čtete?

Všechny. Romantiku, samozřejmě. Ale i detektivky, thrillery, historické romány. Takový mix.

Máte v plánu tuto knihu následovat dalšími romanticky laděnými romány, nebo se v dohledné době plánujete věnovat spíše erotické tvorbě?

Vždycky píšu to, co cítím uvnitř. Každá kniha, kterou jsem napsala, byla napsána přesně tehdy, kdy měla, ať už jde o historickou, temnou nebo královskou romanci, beletrii pro ženy či příběhy o lásce.

A je něco, na co se od vás můžeme teď těšit?

Samozřejmě! Cosmopolis vydá příští rok dva mé erotické romány. Hned ten na jaře, Forbidden, je jednou z mých oblíbených. Je to příběh plný úzkosti na citlivé téma popsané ve všech odstínech, který rozhodně není černobílý.

Jodi Ellen Malpasová (* 1980)
Narodila se a vyrostla v Anglii, kde žije se svým manželem. Psaní silných milostných příběhů je její vášní, která ji zavedla na pomyslný knižní trůn romantické fikce. Jodi je věčným snílkem se slabostí pro alfa samce. V roce 2012 debutovala se svým románem This Man.