Jaroslav Drahoš: Stromy raději sázíme v Beskydech než v Bolívii

07.04.2022 | Rozhovory
Jaroslav Drahoš: Stromy raději sázíme v Beskydech než v Bolívii

Tisíc knižních titulů měsíčně, tedy přes třicet denně, vyrobí tiskárna FINIDR v Českém Těšíně. Z jejího majitele Jaroslava Drahoše při povídání vyzařuje jakási lidská opravdovost, ať už mluví o válce na Ukrajině, nebo problémech s papírem. „Ceny materiálu se během covidu zvedly o víc než sto procent a stále stoupají,“ říká muž, který rád cestuje po světě s batohem, podporuje šikovné děti a sází u nás stromy. (text: Jan David, magazín Knihkupec, foto: archiv J. Drahoše)

Existuje v digitální době tiskařský šotek?

V tiskařském byznysu jsem dvaatřicet let a každý den mě něco překvapí, což je něco neuvěřitelného. Možná proto mám náš obor tak rád. Nic se tu neopakuje, a proto občas dojde k nějaké nečekané situaci. Takže určitě existuje. (smích)

V oboru jste déle, ale vaše tiskárna oslaví za dva roky třicetileté výročí. Proměnila se od vzniku vaše produktová skladba?

V roce 1994, když vznikla tiskárna na zelené louce, jsme si řekli, že se budeme věnovat pouze a jenom výrobě knih. Slyšel jsem tehdy spoustu názorů od mnoha lidí, přičemž většina to považovala za velký nesmysl, protože dle jejich slov, v budoucnu nebude knihy přece nikdo číst. Jsem rád, že jsme udělali toto rozhodnutí a začali se věnovat výrobě knih. Stále se soustředíme jenom na knihy a vyrábíme i přes tisíc titulů měsíčně – přičemž běžný náklad od jednoho titulu je kolem dvou a půl až tří a půl tisíc kusů.

Jak velká část výroby míří na český trh?

I když neustále rosteme, plus minus to vychází pořád stejně. Třicet procent produkce zůstává v Česku a na Slovensku, sedmdesát procent míří na západ od našich hranic.

Za covidu začal být problém s papírem, jak se to u vás projevilo?

Covidová doba se nevyhnula ani polygrafii, takže se stále potýkáme s nedostatkem materiálu, který se nyní často shání velmi těžce. Dříve nám nakladatelství zadalo zakázku a my jsme do čtrnácti dnů, maximálně do tří týdnů expedovali hotovou knihu zákazníkovi. Dnes se lhůty prodloužily – v ideálním případě – minimálně na dvojnásobek.

A v případě dotisku knih, které mají úspěch, prý musejí čekat nakladatelství ještě déle? Nevím tedy jak u vás...

Vždy záleží na materiálu. Ještě koncem roku bylo největším problémem sehnat lepenku, teď je to papír. Jeho dodávky se v současné době posouvají až na červen, což je opravdu šílenost. Téměř každý týden dostáváme na vědomí od dodavatelů papíru, že se opět některá další položka materiálu zdražuje. Pokud chcete materiál, tak k dispozici bude, ale o sedm, osm, deset procent dražší.

Odkud pochází papír, na který tisknete?

Není z Česka. Výrobci jsou z Finska, Švédska, Norska, Německa, Polska, Slovenska a Itálie...

Kartonový papír na obálky se prý vozil i z Číny?

Ano, a to dost velká část. Postcovidový syndrom ale zasáhl i kontejnerovou dopravu, která je dnes z Číny i více než desetkrát dražší a mnohdy se nevyplácí odtud materiál vozit. Na evropském trhu potom samozřejmě chybí.

O kolik se výrobně prodraží stejná kniha, kterou jste tiskli před covidem, a kterou tisknete dnes?

Když jsem v 90. letech začínal, byla výrobní cena knihy nějakých 32 až 34 procent ceny prodejní. Obrovský tlak na cenu, a tudíž i na efektivitu výroby v tiskárnách, včetně snížení cen vstupních materiálů způsobily to, že se výrobní cena začala pohybovat mezi 12 až 20 procenty z ceny prodejní. Dalo by se říct, že ani současné navýšení ceny materiálu o více než sto procent, by nemělo u standardní knihy dělat v maloobchodní ceně velký rozdíl. Záleží ale na typu publikace, použitém materiálu, velkou roli samozřejmě hraje i náklad daného titulu. Samozřejmě náklady na knihu nejsou jenom z tiskárny. Do zvyšování ceny se musí také promítnout extrémní zvýšení cen pohonných hmot a jiných dalších položek.

Když jsem doma před rozhovorem otvíral knížky, jste v tiráži často i vy nebo Těšínská tiskárna s dvousetletou tradicí, která loni ukončila svou výrobu. Přebrali jste některé stroje, zaměstnance i velkou historickou budovu. Jak se dnes díváte na tento krok?

S odstupem času už vnímám rozhodnutí o převzetí aktiv Těšínské tiskárny mnohem lépe než před rokem. Nyní jsem rád, že jsme to udělali. Nakonec i historické prostory, které jsem myslel, že nevyužijeme tak rychle, velmi dobře slouží nejen pro výrobu, ale i pro uskladnění materiálu, který se snažíme v této době nakupovat dopředu. Nikdy před covidem jsme takovou situaci nezažili. Na druhou stranu musím říct, že čeští i zahraniční čtenáři jsou úžasní. I když se na několik měsíců musela uzavřít kamenná knihkupectví, našli si ke knihám cestu skrze internet, což postupně uklidnilo počáteční zděšení nakladatelů, ale i ostatních profesí, které se na výrobě knih podílejí.

Co se teď v souvislosti s děním na Ukrajině stává největší výzvou pro vaši tiskárnu?

Většina lidí si ještě nedávno vůbec neuměla představit, že by se tak blízko na východ od našich hranic mohlo dít něco tak hrozného. Mám zkušenosti z období dvou let covidu, že zpravodajství, které komentuje aktuální děje, není úplně vyvážené a srozumitelné. Lidé se díky velkému množství informací nejsou schopni dobře orientovat. Proto se snažíme dobře komunikovat a případně i důležité věci dále vysvětlovat, pokud to ovšem jde. Samozřejmě se snažíme podporovat rozumné aktivity podporující Ukrajinu. Ve 21. století by se už nikdy nic takového nemělo dít. Každopádně to, co se děje na Ukrajině, má pro nás podobný dopad jako poslední dva covidové roky. A především pro strategické plány je pak stále větší problém odhadnout, jak se trh bude chovat.

Prezentujete se jako ekologická tiskárna. Jak se proměňují používané technologie?

Jsem přesvědčen, že vyrábět ekologicky má smysl. Tiskneme pouze ekologickými barvami vyrobenými na rostlinné bázi, zároveň podnikáme mnoho dalších kroků, které s ekologií souvisí. Třeba nově nakoupené stroje jsou „CO2 neutral“. Veškeré emise, které vznikly při výrobě těchto strojů, byly kompenzovány v rámci offsetových programů. Za tyto nemalé peníze se na předem definovaných místech vysazují stromy. Přiznám se ale, že se mi tento model příliš nelíbí, protože v posledním ofsetovém programu, byly vysázeny stromy v Bolívii. Jednak je to pro nás velmi daleko a také jsem v této zemi byl. Je tam poušť nebo prales a není mi tedy jasné, kde byly tyto stromy vysázeny. Vytvořili jsme si proto vlastní program, kdy jsme se zavázali, že vysadíme jeden strom za každou zakázku, která odejde z naší tiskárny. Za loňský covidový rok to bylo okolo jedenácti tisíc stromů, které jsme vysadili přímo tady u nás v Beskydech. Letos v této aktivitě budeme určitě pokračovat. Překvapilo mě, jak pozitivně a s nadšením to bylo přijato také našimi zaměstnanci.

Zasazovat dnes v krajině stromy smysluplně není jednoduché…

Ano, nemělo by smysl dělat tuto aktivitu jenom kvůli marketingu. Na řešení proto spolupracujeme s firmami, které tomu opravdu rozumí a dělají to především srdcem. Kauza kůrovec nás všechny poučila. Naši předkové se nechovali úplně moudře při výsadbě čistě jehličnatých lesů. Naše vysazování probíhá i do lesních lokalit, které jsou ještě funkční. Dosazujeme tam listnáče jako jsou habry a javory. Aby byl les dále různorodý a funkční a aby se případně uměl bránit škůdcům. Je třeba vždy použít selský rozum, chci v tom vnímat hlubší smysl.

Baví vás, že má vaše práce i přesah?

Člověk by měl svou práci dělat rád, měla by ho bavit. Když tomu tak není, tak ji raději dělat nemá. Jsem zodpovědný nejenom za lidi, které zaměstnávám, ale i za jejich rodiny. Zároveň podnikáme v nějakém prostoru, tak bychom měli být zodpovědní samozřejmě i za své okolí. Podporujeme proto v Českém Těšíně a jeho blízkém okolí především aktivity dětí a mládeže. Prioritou jsou aktivity, kterými si děti zvyšují své technické myšlení. Například naši raketoví modeláři z Českého Těšína se stali již několikanásobnými mistry světa. Jsme na to patřičně hrdí.

Jak jako výrobce papírových knih vnímáte audioknihy?

Mám spoustu známých, kteří je nakupují. Sám jsem nakoupil audioknihy, když byla na začátku loňského roku moje máma v nemocnici s covidem. Neměla sílu číst, ale mohla poslouchat. Rozhodně mají budoucnost. Pokud se během řízení auta někdo neučí anglicky, je příjemné poslechnout si knihu. Je to úžasný doplněk také pro velké milovníky tištěných, voňavých knih.

Co je podle vás na papírové knize nejdůležitější? Když tedy budeme brát, že spisovatel už svou práci odvedl, nakladatel a grafik také.

Obsah je určitě nejdůležitější, ale kniha už není jenom informační médium. Je něčím, co především přináší radost. Někdy si nakladatel vymyslí požadavky, které jsou pro tiskárnu docela složitou záležitostí, ale výsledek potom těší u srdce každého, takže samozřejmě i nás.

Jaká kniha vás naposled zaujala svým vzhledovým zpracováním?

Kniha vždy obsahuje příběh, k němu pak autoři navrhují optimální podobu knihy. Osobně dávám přednost použití přírodních papírů před papíry bělenými. Samozřejmě, že i křídový papír je vhodný například na knihu s fotografiemi. Přírodní styl mi ale osobně dělá větší radost.

 

Dočetl jsem teď novou knihu Karin Lednické, a v tiráži zjistil, že jste ji tiskli u vás. Působí hodně přírodně díky papíru i použité vazbě.

S Karin Lednickou spolupracujeme hodně dlouhý čas, takže ví, co naše tiskárna dovede. Je potom schopná navrhnout takový typ vazby jako v případě knihy o Životicích. Není sice úplně specifický, ale je navržený tak, aby zcela splňoval její představy a dokreslil obsah, který je v této knize zachycen. Zrovna Karin Lednická je ale velmi atypický a neuvěřitelný autor. Když napsala Šikmý kostel, byla to její prvotina a troufnul bych si říct, že nikdo po revoluci neměl tak velký prodaný náklad, a podobně na tom byl i druhý díl této trilogie. Titul Životice má také na české poměry vysoký náklad, zdaleka to dnes není standardní.

Co rád čtete?

Když si vytvoříte takovou fabriku, tak jste tam od nevidím do nevidím. Pokud tedy nejsem na dovolené, tak čtu jenom odborné knihy, které si většinou i sám kupuji. Což je paradox, když vezmu v potaz, tolik knih vyrobíme, že si ty pro sebe stejně kupuji. Pokud jsem na dovolené, vítám odlehčený žánr. Dobrá detektivka vždy potěší, vždy si také vezu nějaký cestopis. V době před covidem jsem rád cestoval po světě s batohem na zádech, protože především tak člověk poznává svět a lidi, kteří v něm žijí. Je to úplně jinak než pohled z uzavřeného resortu.

Tiskárna FINIDR je ofsetová archová a rotační tiskárna v Českém Těšíně. Je jednou z největších tiskáren ve střední Evropě a specializuje se na výrobu knih. Založili ji v roce 1994 tři společníci a od jejich příjmení je odvozen název. Od roku 2009 je jediným vlastníkem Ing. Jaroslav Drahoš (1967).

Nepřehlédněte

Jak k sobě mrzout a včelka cestu našli

25.05.2022 | Recenze

Jejich vírou bylo sloužit potřebným

20.05.2022 | Recenze

Scarlett Wilková: Chtěla jsem zkusit něco, co jsem nikdy nedělala

19.05.2022 | Rozhovory

Pauline Maiová: Během přestávek v psaní házím šipky

18.05.2022 | Rozhovory

Anna Horáčková: Kniha bude stát vždycky jako deset piv, říkával můj táta

16.05.2022 | Rozhovory

magazín knihkupec

je nezávislý tištěný měsíčník přinášející informace o knižních novinkách, rovněž ale o důležitých událostech ze světa kultury a umění.

Tento portál je neúplným zrcadlem jeho redakčního obsahu. Některé články, recenze, knižní ukázky a pod. vycházejí pouze v jeho tištěné podobě. Pro tu ovšem musíte navštívit některé kamenné knihkupectví, kde jej dostanete zdarma ke svému nákupu.