Kniha Pas a pes od Jakuba Kynčla nezapře novinářskou praxi autora, který se na svých cestách nebojí opustit vyšlapané cestičky. Až čtenáře nakonec možná překvapí, že uhnaný cestovatel v jednu chvíli zanechá lovu krásných snímků a dá prioritu něčemu úplně jinému. Záchraně psa z pouště Atacama. (text: Lubomír Slabý, všechny fotografie: se svolením Nakladatelství GRADA)
Jak se z člověka stane cestovatel?
S tímto výrazem jsem i po letech směrem ke své osobě stále ještě opatrný. Se stálou prací se nedá jen tak sebrat a někam na měsíc odjet. Ale myslím, že už jsem viděl slušnou část světa, poznal mnoho kultur a ochutnal mnoho opravdu divných specialit, a přitom jsem nikdy neodjel do zahraničí na déle než 24 dnů v kuse. Cestovatelem se stáváte postupně. Zjišťujete, co chcete zažívat, jaký typ míst vás láká a tomu postupně podřizujete plány svých cest.
Až vás to zcela pohltí?
Ano, v mém případě ano. Plánování cest mě baví stejně jako jejich samotné prožívání. I hledání letů tak, abych mohl z letiště přímo do práce a využil tak úplně každou hodinu na cestě, je slušná výzva.
Kolik zemí jste už navštívil?
Ještě v roce 2019 bych vám odpověděl, že do svých čtyřicátin v roce 2025 chci stihnout 100 zemí. Pandemie koronaviru mi trochu promíchala rozdané karty v rukou. Zatímco v roce 2019 jsem viděl sedm nových zemí, o rok později to byla jen jedna. Počítadlo bude na konci letošního roku ukazovat nejspíš číslo 75 nebo 76.
Pandemie část světa uzavřela, ale co přesně změnila vám?
Narodil se potomek, najednou byla omezení pomalu i na popojetí do vedlejšího města a já jsem trochu vypadl z toho cestovacího životního stylu. Když jsem najednou zase mohl někam jet, začal jsem se nejdříve vracet na místa, kde to mám nejraději. Abych si to divné období kompenzoval zážitky, o kterých jsem dopředu věděl, že budou skvělé. A v tom původním tempu poznávání nových míst stále ještě nejsem.
Jaké jsou pro vás ty zaručené jistoty, tedy destinace, kam se rád vracíte?
Island je krásný, Norsko nebo Švýcarsko také. Jsou to ale hodně drahé destinace. Opravdu hodně mám rád Portugalsko, kde se člověku dostane hodně muziky za přiměřený peníz. Když v takovém středním Portugalsku opustíte pobřeží a zajedete na venkov do hor, čeká vás jeden z nejlepších road tripů v Evropě vůbec. Mimo náš světadíl to je pak Střední a Jižní Amerika. První velkou srdcovkou bylo a stále ještě je Belize, v posledních letech se ale hodně vracím do Chile.
Je to destinace pro každého?
Pokud se ptáte, zda je nebezpečná, tak o nic více než Václavské náměstí po půlnoci. Mexiku, Kolumbii, Kostarice, Chile a další zemím z knížky vládne španělština. Cestovky tam na pobytové zájezdy moc nesměřují a bez základní znalosti jazyka to může být trochu nekomfortní. Jinak je to pro mě ale část světa, která nemá konkurenci. Nicméně stále ještě jsem nebyl na Novém Zélandu, tak kdo ví...
Proč se tam vracíte? Co vás tam tak přitahuje?
V některých zemích to je skvělá gastronomie, v jiných zemích zase dobrodružství, která neprožijete nikde jinde. Nebo třeba i dobrá káva. V Chile to je s jídlem slabší, ale zase je všudypřítomné dobré víno. Navíc těch dobrodružství stranou od civilizace je tam nepřeberně, proto se tam tak rád vracím.
Z Chile jste si přivezl i fenku Norii, která se stala výraznou tváří vaší knihy Pas a pes. O čem vlastně knížka je?
Je to extrakt toho nejzajímavějšího z mých cest do Střední a Jižní Ameriky za posledních deset let. Myslím, že se mi názorně povedlo ukázat, že když je člověk do určité míry magor, tak jde leccos. Stihnout nemyslitelné za jeden jediný den anebo změnit život jedné psí duši, ač se to zdá na první, druhý i jakýkoliv další pohled skoro nemožné. Každý cestujeme jiným stylem a uzpůsobujeme tomu jinak velkou část našeho života. Myslím, že bude pro čtenáře zajímavé nahlédnout pod pokličku někomu, kdo cestování posledních deset let podřizoval naprostou většinu svého života.
Jakub Kynčl se médiím věnoval už od školy a v mediálním světě také zakotvil. Právě novinařina ho přivedla k jeho velkému hobby – fotografii. V kombinaci s velkým nadšením pro cestování začal publikovat cestovní reportáže z nejrůznějších koutů naší planety. Některé z jeho fotografií se dostaly do předních médií ve Velké Británii či u protinožců. Rád se označuje slovem gastrocestovatel, země totiž v neposlední řadě rád poznává i prostřednictvím zažívacího traktu. V červnu vydal svou knižní prvotinu, cestopis Pas a pes.
