Jak to dopadne, když spojí síly královna severské krimi s mistrem iluzí? V thrilleru Iluze čeká strhující příběh plný krvavých kouzelnických triků a netradiční dvojice vyšetřovatelů. Camilla Läckberg a Henrik Fexeus se v našem exkluzivním rozhovoru rozpovídali o vztazích mezi severskými spisovateli i o tom, jaké to je psát knihu ve dvou. (text: Vavřinec Fiala, všechny fotografie: Elisabeth Toll)

První věc, kterou musím říct, je wow! Iluze mě dostala hned první, poměrně krvavou kapitolou. Tomu říkám začátek knihy!
Henrik: Děkujeme! Bylo nám od začátku jasné, že musíme zaujmout od první věty. Chtěli jsme čtenáři ukázat, že tohle je jiné než jakákoliv kniha, kterou dosud četli.
Camilla: Už jsem napsala spoustu prvních kapitol, ale tahle je svou drsností opravdu výjimečná.

Camilla Läckberg už má na kontě řadu úspěšných thrillerů, ale pro vás to Henriku byla premiéra, protože jste dosud psal hlavně populárně naučné knihy o psychologii. Jaké to bylo změnit žánr?
Henrik: Popravdě jsem čekal, že to bude o hodně těžší! (smích) I proto, že o thrillerech nevím skoro nic. Předtím jsem jenom četl pár Camilliných knih a když mi bylo deset, zhltl jsem dvě knihy Agathy Christie. Moje první otázka na Camillu byla: musíme tam mít vraždu?
Camilla: Jo, to nebyl tvůj nejzářivější okamžik (smích).

A co se vám píše líp?
Henrik: Psát fiktivní příběhy je mnohem větší zábava. Protože když píšete naučné knihy, je to mechanický proces ve stylu: já vím něco, co vy ne, a teďka vám to prozradím. V Iluzi jsme s Camillou vybudovali svět a zaplnili ho báječnými postavami, které nám přirostly k srdci.

Měli jste práci nějak rozdělenou? Například že Camilla píše zápletku a dialogy a Henrik psychologii a motivaci postav?
Camilla: Ne, to jsme právě nechtěli. Chtěli jsme, aby kniha byla společné dílo. A tak jsme si vymysleli vlastní metodu: vždycky jsme se jednou týdně sešli u mě doma a bavili jsme se o tom, co se stane dál. Udělali jsme si náčrt deseti scén a každý jsme si jich pět odnesli domů. A jakmile jsme je měli napsané, vzájemně jsme si je upravili.
Henrik: Předem jsme se domluvili, že každý můžeme upravit úplně cokoliv v textu toho druhého. Pak jsme se zase sešli, přečetli si to, pohádali se, a šli jsme na dalších deset scén.

Bylo těžké takhle spolupracovat?
Camilla: Popravdě mě překvapilo, že celý ten tvůrčí proces byl mnohem jednodušší, než jsem si myslela.
Henrik: Dost nám usnadnilo, že jsme prvních pár týdnů jenom experimentovali, a snažili se najít společný hlas. Protože jsme nechtěli, aby čtenář poznal, co psala Camilla a co Henrik. Našim cílem bylo, aby kniha měla vlastní tón. A jakmile jsme ho našli, zbytek už nějak přirozeně vyplynul.

Říká se, že psaní je velice osamělá činnost. Bylo pro vás příjemné mít v tom druhém tuhle oporu?
Henrik: Určitě. Když píšete knihu sám, můžete se zaseknout. Dostat tvůrčí blok. Nebo vás přepadnou pochybnosti. Ale když jste na to dva, vždycky se objeví nějaký nápad nebo řešení. A vzájemně si říkáte: teda, to je geniální!
Camilla: Zjistili jsme, že nejlíp nám jde se navzájem chválit. (smích)

Henriku, naučila vás Camilla při psaní nějaký trik ostřílených spisovatelů?
Henrik: Ano, ale ne v tom smyslu, že by mi dala nějaké školení. Když jsme začínali psát, měl jsem v hlavě kostru příběhu. Stálo to na akčním ději, měl jsem vymyšlené i nějaké zvraty. Ale od Camilly jsem odkoukal, že mnohem důležitější než zvraty, jsou dobře napsané postavy. Takové, které si zamiluje autor i čtenář.
Camilla: Pokud nemilujete svoje postavy, tak je ta kniha o ničem. Když jsme psali, hrozně mě bavilo sledovat, jak se Henrik sžívá s Vincentem a Minou. Postupně o nich začal mluvit víc a víc jako o živých lidech. To bylo úžasné.
Henrik: Camilla umí napsat živoucí postavy jako nikdo na světě. Vždycky zná celý jejich životní příběh včetně jména jejich babičky…
Camilla: Co vám budu vyprávět, v mé hlavě je docela zalidněno!

A co vy, Camillo? Prozradil vám Henrik nějaké tajemství, jak oblafnout čtenáře?
Camilla: Ne (smích) Dělám si legraci. Naučil mě toho hodně. Při psaní jsme vedli neskutečně zajímavé debaty o lidském mozku a psychologii. Líbí se mi, jak Henrik všechno důkladně analyzuje a jakmile ho něco zaujme, snaží se to pochopit.
Henrik: Jednou se stala taková vtipná věc, že jsem si hledal nějakou zajímavost o lidském mozku, ta mě vedla k další a ta k další, a tak jsem to poslal Camille a ona mi odpověděla, že už to taky četla. Líbí se mi na ní, že je stejný nerd jako já.

Znali jste se vlastně už před psaním téhle knihy?
Camilla: Ano, jsme velice dobří přátelé už asi patnáct let.

Iluze je první kniha z plánované trilogie. Jak to vypadá? Už pracujete na dalších dílech?
Henrik: Zrovna dokončujeme druhou knihu. A třetí díl už máme vymyšlený, ale ještě si dáme pár měsíců pauzu, než se pustíme do psaní. Každá kniha má samostatný příběh, ale zároveň je to součást velkého příběhu, který se táhne od první knihy a skončí v té třetí.

Velkou roli v Iluzi hraje kouzelnická bedna a vůbec prostředí iluzionistů. Dělali jste si kvůli tomu nějaké rešerše?
Camilla: Panebože, dělali jsme tolik rešerší! Potřebovali jsme znát spoustu detailů. Třeba jak vyrobit kouzelnickou truhlu. Naštěstí Henrik má jednoho kamaráda, který se tím živí. A máme taky známou u policie, která nám pomáhá s tím, jak to chodí při vyšetřování vraždy. Takže nás kontroluje víc lidí.
Henrik: Což je dobře, protože fanoušci Iluze jsou naprosto šílení! Dohledávají si i ty nejmenší podrobnosti. Já si třeba dával velký pozor na to, aby Vincent neudělal nic, co by skutečný mentalista nedokázal. Už mi leze na nervy ta hollywoodská představa mentalisty coby jasnovidce. Takže jsem si nastavil takové pravidlo, že všechno, co v knize Vincent dělá, bych taky musel zvládnout.

Využil jste při psaní zážitky ze své kariéry iluzionisty?
Henrik: Ano, je to prostředí, které dobře znám. A vím, že je hrozně toxické. Vždycky jsem měl třeba problém s tím, kolik triků je postaveno na tom, že se ženy cpou do krabic a že se jim řežou končetiny nebo se propichují. Sice jen jako, ale stejně. Na tohle jsem chtěl upozornit. A zároveň je to samozřejmě dost působivý způsob zabíjení pro sériového vraha…
Camilla: Henrik byl ve škole podivín, který spolužákům předvádí kouzelnické triky.

A vy jste Camillo byla jaká?
Camilla: Já byla taková ta šprtka se samými jedničkami, tlustými brýlemi a rovnátky. Nikdy jsem nebyla cool. Myslím, že i díky tomu jsme se s Henrikem dokázali do Vincenta a Miny vcítit.
Henrik: Podivíni v knihách nejsou nic nového. Většinou se ale hádají, zatímco Vincent a Mina si okamžitě sednou. A to je vlastně odraz nás s Camillou – my jsme taky dva podivíni, kteří spolu skvěle vycházejí.

A to se mi na knize hodně líbilo. Policistka Mina a iluzionista Vincent by nemohli být odlišnější, ale přesto se na svět dívají stejnýma očima…
Camilla: Dostali jsme spoustu milých ohlasů od lidí, kteří se potýkají s OCD jako Vincent, nebo mají fobii z bakterií jako Mina. Děkovali nám, že jsme tyhle problémy popsali laskavě a citlivě. Protože co si budeme nalhávat, ve většině knih jsou podivíni vylíčení jako postavičky pro zasmání nebo rovnou jako záporáci.

Myslím, že velký podíl na tom „zlidštění“ má, že v knize velkou roli hraje Minin a Vincentův osobní život. V průběhu vyšetřování nahlížíme i do Minina a Vincentova osobního života.
Camilla: Já ve všech svých knihách dávám prostor osobnímu životu postav. Kniha s nejlepší zápletkou vás nebude bavit, když tam budou nezajímaví hrdinové. Zatímco když máte knihu, kde je průměrná zápletka, ale nezapomenutelné postavy, tak to bude hit. Věřte mi, tohle je třicet let zkušeností! (smích)

Severská krimi je už přes deset let obrovský fenomén. Je až k nevíře, kolik talentovaných autorů skandinávské země produkují. Jste v kontaktu s ostatními?
Camilla: Švédsko je docela malá země, takže se víceméně všichni přátelíme, nebo se aspoň známe. Já třeba občas chodím na večeře s Asou Larssonovou, Mari Jungstedtovou nebo dalšími autorkami. A jeden z mých nejlepších přátel je Anders de la Motte, zrovna nedávno jsme se bavili o tom, že kvůli chytrým telefonům je hrozně těžké napsat dobrý thriller...
Henrik: Jo, protože všichni jsou pořád na příjmu. Když spadnete do jámy, přivoláte si pomoc. Když se ztratíte, jsou tam mapy, baterka… Takže když píšete thriller, musíte tohle mít celou dobu na paměti. Řekl bych, že smartphone vlastně paralyzuje celý náš žánr.
Camilla: Když jsme psali Iluzi, občas jsme si museli klást otázku: co se stane s telefonem? Proč si nezavolá pomoc? Ale na druhou stranu tohle všechno taky můžete použít pro vylepšení zápletky. Já to beru jako příležitost.

A poslední otázka. Objeví se téma iluzí i v dalších dvou dílech?
Henrik: Ne, myslím, že už jsme ho vyčerpali. Vlastně to byla hlavně záminka, proč do příběhu přivést Vincenta. Druhá kniha se ve švédštině jmenuje Kult a název už tak trochu prozrazuje, že Vincent a Mina se budou věnovat tomu, co člověka přiměje stát se členem nějaké sekty, a jak je těžké z ní pak uniknout. Třetí kniha se pak v originále bude jmenovat Přelud.
Camilla: Třetí kniha bude takový mindfuck, že až ji dočtete, budete celou trilogii chtít přečíst znovu, protože jsme tam ukryli spoustu nápověd a kousků skládanky, které se vám spojí právě až na konci.

Camilla Läckberg (*1974) je jednou z nejčtenějších spisovatelek na světě a evropskou „královnou detektivek“. V rámci úspěšné série Fjällbacka vydala deset knih, jichž se prodalo přes 23 milionů výtisků v 60 zemích světa a které posloužily jako předloha pro devět televizních filmů a jeden kinofilm. Knihami Zlatá klec (Metafora, 2019) a Stříbrná křídla (Metafora, 2020), dvoudílnou sérií temných, napínavých psychologických románů, se jako autorka vydala novým směrem, vytvořila nezapomenutelnou hlavní hrdinku a vyslala do světa jasnou zprávu o právech žen.
Camilla Läckberg je také úspěšnou podnikatelkou a zároveň se angažuje i na poli společenském a charitativním – od roku 2012 je ambasadorkou Švédského spolku na podporu dětí ohrožených rakovinou.

Henrik Fexeus (*1971) se již od školních let věnoval kouzlům a iluzím a velmi brzy ke svým zájmům přidal také pokusy o nevědomé ovlivňování ostatních. Léta se věnoval studiu neurolingvistického programování, hypnózy a psychologie a dnes je v těchto oblastech žádaným odborníkem a svými mentalistickými schopnostmi baví plné sály.
Ani v oblasti autorské není nováčkem. Na kontě má 10 sólových projektů a dalších 6 knih napsal společně s jiným autorem. Věnuje se populárně naučným knihám ze svého oboru (tituly Nejlepší přesvědčovací techniky a Naučte se číst myšlenky! vyšly v českém překladu v nakladatelství Grada) i fikci. Dvě sezóny také uváděl populární švédskou televizní show Hjärnstorm.