Božena. Tak se jmenuje úspěšná minisérie České televize, která byla letos oceněna Českým lvem za nejlepší televizní film. A jmenuje se tak rovněž román scenáristky a dramaturgyně Hany Wlodarczykové, jenž vznikl na základě této minisérie. Autorka líčí, jaká ve skutečnosti byla první dáma české literatury. Hlavní linii tvoří vášnivý a v mnohém nešťastný vztah talentované a svobodomyslné ženy s o patnáct let starším úředníkem Josefem Němcem. Knihu vydává nakladatelství PROSTOR.
Scénář k TV sérii Božena jste psala společně s Martinou Komárkovou. Proč jste nepokračovaly společně i při psaní románové verze?
Původní představa byla, že knihu napíšeme s Martinou společně. Mnohokrát jsme si u scénářů, do nichž se nevešlo všechno, co jsme chtěly vyprávět, říkaly: tohle dáme do knížky. Mluvily jsme o ní dlouho, měly jsme i koncept, jak ji psát ve dvojici. Nakonec to dopadlo tak, že jsem psala jen já, ale obsah jsme spolu často konzultovaly.
Nakolik se váš román liší od filmové verze?
Dějový oblouk románu se podobně jako filmová verze opírá o příběh manželství s Josefem Němcem. Ale obsahuje i další důležité peripetie z Boženina života, které se do minisérie nedostaly: jak se dostala k četbě první česky psané knížky a proč se nadchla pro Prahu, co ji inspirovalo k napsaní některých známých děl, jak připravovala svého manžela na vstup do politiky… Pak je to samozřejmě literární forma. Aby byl Boženin obraz plastičtější, nechávám na Boženu místy nahlížet jiné postavy, které ji vidí ze své perspektivy.
Narazila jste při psaní románu na něco nového?
Co se týče studia Boženina života, měla jsem za to, že už mě po osmi letech nic nového nepřekvapí. Ale spletla jsem se. Během loňského roku ke mně doputovaly další nové a zaručeně pravé informace o Boženině původu. Nadchlo mě, jak si Boženin příběh stále žije svým vlastním životem. To mi přijde fantastické.
V jednom rozhovoru jste prohlásila, že „z Boženina života se stalo něco jako veřejné vlastnictví“. Proměnil se během psaní scénáře a posléze románu váš názor na Němcovou?
Uvedení televizní minisérie potvrdilo, kolik lidí má na Boženu jasný názor, kolik lidí má potřebu ji vidět jen jako ikonu, bez běžných lidských chyb. Během práce na scénářích přicházely různé fáze, v nichž jsem k ní cítila obrovský respekt, a fáze, kdy jsem ji nesnášela. Ale tohle autoři se svými postavami zažívají. A když píšete fikci, v jednu chvíli musíte zapomenout na reálnou osobu, svoji předlohu, a musíte se věnovat postavě, do níž se převtělila.
V románu věnujete značnou pozornost manželovi Němcové Josefovi a rozbíjíte vžitou představu o tyranovi. Co vás k tomu vedlo?
Určitě jsme nebyly s Martinou první, kdo se zastal Josefa Němce. Že vztah Němcových nebyl tak černobílý, jak se vžilo, jasně potvrzuje jejich korespondence. Zažili spolu dobré i zlé časy. Josef byl popudlivý cholerik, ale Božena ho často popichovala. Jejich manželství přežilo i její nevěry. Josef byl zastáncem konzervativních hodnot, ale na druhou stranu si vzal mladou dívku, jež se od základu vymykala všemu, co uctíval. Jako manželé měli ovšem Němcovi velký dar, který je držel pohromadě: společné ideály. A dost možná, že kdyby Josefova pracovní kariéra nebyla náhle přerušena kvůli jeho politickým aktivitám, v nichž ho ostatně Božena podporovala, nemuseli by oba v posledních letech Boženina života procházet takovým strádáním.
Jak Josef Němec ovlivnil Boženinu spisovatelskou dráhu?
Už tím, že si ji vzal. Byl vzdělaný a vlastenec. Přivedl ji k češtině a do vlastenecké společnosti, která právě potřebovala svoji ženskou spisovatelku. A ano, Božena byla tak chytrá a talentovaná, že ucítila svoji šanci a proměnila ji.
Josefova služba, jež předpokládala stěhování z místa na místo, ji vlastně také obohatila. Především Chodsko a Slovensko se stalo důležitým inspiračním zdrojem její tvorby.
Jak konvenoval život Němcové s tehdejšími představami o morálce?
Božena byla za svoji svobodomyslnost odsuzovaná už za svého života. Páter Štulc po ní chtěl, aby se veřejně kála před sezvanými lidmi. To je reálná scéna z jejího života. Byla bohémkou v tom pravém smyslu slova. O to víc, čím těžší překážky jí život stavěl do cesty.
Byla podle vás Němcová schopná milovat?
Božena neustále snila o lásce. O silném citu, který ji pohltí. Dlouho hledala toho pravého. Kvůli citu k básníku Václavu Bolemíru Nebeskému byla ochotná odejít od manžela a všechno ztratit. Ale jestli to byla skutečná láska nebo jen „představa o ní“, to se můžeme pouze domnívat. Myslím si, že byla ten typ, který potřebuje intenzivní prožitky, aby cítila, že je skutečně živá.
Označila byste Němcovou za průkopnici feminismu?
To právě ne. Němcová se zastávala žen, chtěla pro ně kvalitnější vzdělání, protože věděla, že jedině tak se společnost začne proměňovat. Stejně tak se ale zastávala chudých, nemocných, obecně všech slabších. Mužům se snažila vyrovnat svou inteligencí a důvtipem.
Přála byste si mít Němcovou za přítelkyni?
Myslím, že by na mě byla příliš intenzivní, ale potkat bych ji chtěla. Musela být oslnivá. Pohotová a vtipná. Nebyla mstivá, netrpěla komplexy, nedržela v sobě zášť.
V čem vidíte největší přínos Němcové jako spisovatelky a ženy?
Jako spisovatelka měla neobyčejný vyprávěcí a pozorovací talent, cit pro všechno lidské, humor. A jako žena? Pro mě je Božena vzorem svobodomyslnosti, otevřenosti, sebevědomí, nekonečné víry ve vlastní sílu.
Komu je váš román o Němcové určen?
Těm, které zaujala naše minisérie a něco v nich po ní zůstalo. A všem, co mají rádi příběhy s reálným základem.
text: Denisa Novotná
foto: Roman Souček
