V dětství závodně lyžovala. Pak ale objevila klavír a rozhodla se, že se muzice bude věnovat profesionálně – vystudovala prestižní školu Berklee College of Music v americkém Bostonu, vydala dvě úspěšná autorská alba (Brouk v hlavě, Krajina má), založila pop jazzové trio. Jaká je čtenářka?
1. Jakou knihu právě čtete?
Dočítám Labyrint pohybu profesora Pavla Koláře, světoznámého fyzioterapeuta, jehož si velmi vážím. Stejně jako dalších lidí, kteří se zasloužili o vybudování nějakého oboru. Knížka mě pohltila už od první stránky – jde vlastně o rozhovor s novinářkou Renátou Červenkovou, ve kterém vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“. Jako velká milovnice tenisu jsem pak zhltla i knihu mého oblíbeného Novaka Djokovice. Jmenuje se Serve to Win, je psaná v angličtině a vypráví o jeho nelehké sportovní cestě. Mimochodem, velmi mě zaujalo, jak mu prospělo vyřazení lepku, mléčných výrobků, kávy a alkoholu z jídelníčku.
2. Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Rozhodně papír! Čtečku jsem nikdy nevlastnila. A vlastně ani nikdo z naší rodiny.
3. S jakou literární postavou byste šla na víno?
Nenapadá mě žádná konkrétní postava, ale dokázala bych si představit posezení u vína či u dobré kávy se svou oblíbenou autorkou Alenou Mornštajnovou. Třeba ve Valašském Meziříčí, kde žije a tvoří. Sama mám k Valašsku velmi blízký vztah.
4. U které knihy jste se smála nahlas?
U autobiografického románu Vejce a já z pera Betty MacDonaldové, který mi pro pobavení doporučila maminka. V poslední době čtu hlavně biografie a motivační knihy, takže to během dovolené na chatě byla krásná změna.
5. Oblíbený citát z knihy?
„Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné,“ svěřila liška své tajemství Malému princi ve stejnojmenné knize francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho.
6. Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Alan Alexander Milne: Medvídek Pú. Asi je to překvapivé, protože jde o dětskou knížku, ale momentálně ji předčítám své malé neteři a jsem z toho nadšená. A okouzlená tím roztomilým popletou a ztělesněním bezstarostnosti a dobrosrdečnosti. Myslím si, že jeho dobrodružství jsou zábavná a osvěžující v každém věku.
7. Kde knihy nejčastěji nakupujete?
V knihkupectvích, kde to voní. Když jsem ještě žila v zahraničí a hodně létala, často jsem nakupovala knihy na letištích. Taky mám oblíbené charitativní obchůdky, do kterých nejenom přináším různé věci, ale také v nich nakupuji všechno možné včetně knih.
8. Co děláte s knihami, které už nechcete?
Buď si je nechávám a zařadím do své domácí knihovny, nebo je půjčuju či daruju přátelům. A nebo skončí v některém z už zmiňovaných charitativních obchůdcích.
9. Proč je podle vás dobré číst knihy?
Já osobně mám ráda ten pocit, že mám knížku a tedy i příběh stále u sebe – čtu na zastávce, ve vlaku, autobuse, prostě když mám chvilku. Vlastně ho žiju. Také si tím jako textařka udržuju jazyk v kondici, ať už český, nebo anglický. A samozřejmě čerpám inspiraci a to nejčastěji při čtení poezie. Mám ráda básně a osobnost Leonarda Cohena. I s ním bych si ráda dala skleničku vína, ale už to bohužel nejde.
10. Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
To opravdu nevím. Nejlépe asi někdo, kdo by i ty těžší časy v mém životaběhu dokázal popsat s humorem a nadhledem.
text: Martina Vlčková
foto: Monika Navrátilová
