Roman Bureš je sněhovou koulí české fantastiky – s každou novou knihou získává další a další čtenáře, které láká na originální náměty a vede je do promyšlených světů, v nichž umně snoubí vypravěčský talent, nervy drásající napětí i humor. Jedním z takových světů je i populární Propast času, která se nyní dočkala kompletního remaku.
Série Propast času je založena na myšlence, že se čas zhroutil a vedle sebe najednou stanuli lidé ze všech možných historických epoch – minulosti i z budoucnosti. Kde se tahle myšlenka zrodila? Co vás inspirovalo?
Vždycky mě fascinoval střet civilizací na různém stupni vývoje, nepřekonatelný je v tomto Clavellův Šógun. Ono se to rodilo postupně. Jdu takhle lesem a říkám si: Co kdyby proti mně vyjeli středověcí zbrojnoši? A jakmile se podobná myšlenka uhnízdí, jsem schopný ji pak hodinu rozvíjet… Co kdybych uvízl ve středověku? Jak bych přežil? Jindy zase čtu článek o genocidě indiánů a napadne mě – stačil by jim jeden tank… A zase to začnu rozvíjet. Takže když jsem později začal psát, tyhle myšlenky se začaly vracet. A tvůrčí proces to byl fascinující, protože jsem zpočátku neměl žádný cíl, jen jsem tam házel, co mě napadlo: OK, musejí tam být Římané! A pralidi! Já miluju pralidi! Co dál? Miluju i tanky, takže nácky! A robota z budoucnosti! Ten tam nesmí chybět…
Jak se stalo, že hlavní postavou série je žena, čtyřiadvacetiletá studentka archeologie Toňa? Řada lidí by možná čekala nějakého nařachaného drsňáka.
Tomu jsem se právě chtěl vyhnout… Chtěl jsem, aby hlavní postava využívala hlavu místo svalů. Nijak jsem o tom nepřemýšlel, žena jako hlavní hrdinka mi naskočila okamžitě. Aby byl příběh zajímavý, je třeba hlavnímu hrdinovi házet klacky pod nohy. Čím víc klacků, tím lépe.
Vyšlo v listopadu v nakladatelství Epocha.
Kdybyste si mohl vybrat, kterou dobu našich dějin byste chtěl navštívit? Budoucnost – v naději, že se lidstvu podaří vypořádat se s různými nástrahami či kolonizovat další planety? Nebo byste zavítal do minulosti?
Pokud bych se nemohl vrátit, tak žádnou. Možná se to nezdá, ale máme to štěstí, že žijeme v době největšího blahobytu v lidských dějinách. Nicméně kdybych si mohl klást podmínky, jako že budu bohatý a budu se moct kdykoli vrátit – třeba na operaci slepáku –, tak určitě Řím.
A taky blízkou budoucnost, abych si mohl zpátky přinést grafy finančních trhů, stát se miliardářem a konat dobro ve velkém.
Obligátní otázka, co nás čeká po Propasti času? Určitě už se vám v hlavě něco rýsuje.
Mám pár konceptů: Návrat Boha čili další díl Inferia. Nebo příběh průměrného českého joudy pod nadvládou mimozemšťanů. Anebo čtyřka Propasti času o stárnoucí císařovně… Ale všechno je to jen o dostatku volného času, protože znáte to – člověk si nejdřív musí vydělat na chleba, teprve potom si může psát.
A nakonec, jak se daří vašemu spolku Zachraň zvíře? Máte mezi přírůstky například kočičky nebo jiná zvířata, jejichž osud se vás z nějakého důvodu dotkl více než těch ostatních.
Zakladatelkou neziskové organizace je má žena, já jsem jenom taková podržtaška. Zaměřujeme se převážně na záchranu zdevastovaných venkovních koček a opuštěných koťat. Následuje lékařská péče, socializace a nalezení nových domovů, do toho nekonečné shánění financí, protože měsíční náklady na krmivo a veterinu jsou kolem sta tisíc. A přitom by stačilo, aby lidé svá zvířata kastrovali. Za zmínku stojí, že každá z těch stovek koček, které spolkem prošly, má svůj unikátní příběh, jenž by vydal na strhující knihu.
Roman Bureš (* 1975)
Rodák z Kladna miluje (kromě své rodiny) kočky a psy, jihovýchodní Asii, antický Řím a MMA. Dříve pracoval jako osobní strážce a vyhazovač v pražských klubech, bohaté životní zkušenosti nyní zúročuje ve svých knihách. V Nakladatelství Epocha vydal fantasy romány Inferium (2019), Říše (2020), Planeta idiotů (2021), Inferium 2: Invaze (2022). Roman Bureš se vyznačuje originálními náměty a vysokou úrovní zpracování textu. Za svůj nejlepší příběh však vždy považoval Propast času, pod jejíž pokličku můžete nahlédnout v našem rozhovoru.
Text: Martin Ďásek
Foto: archiv Romana Bureše
