Autorka Mirka Rezlerová prozradila, proč její hrdina Adam ze stejnojmenného románu seká jednu chybu za druhou, kde vzala inspiraci pro queer linku nebo jaké další žánry chce psát. Svou prvotinu vydala na začátku října a na papíře už má půlku dalšího románu. Seznamte se na následujících řádcích s novou představitelkou současné české literatury.
Adam je tvoje prvotina, ty jsi přesto na internetu celkem známá. Představ se těm čtenářům, kteří tě ještě neznají. Případně nám připomeň, odkud bychom tě mohli znát.
Nemůžu říct, že bych byla nějaká celebrita, ale v plus size módě pár fanoušků mám. Působím v několika módních skupinách na Facebooku, mám Instagram s módou a všude tam se snažím ženám ukázat, že součástí atraktivity je sebevědomí. S tím je pak spojená moje vlastní facebooková skupina, která je zaměřená zase víc na rozvoj sebevědomí a pozitivního vztahu sama k sobě.
To není vůbec špatná bilance. Když tedy motivuješ druhé k většímu sebevědomí, promítá se to nějak ve tvé tvorbě? Adam láká na znovunalezení naděje. Opravdu ji najde?
Já doufám, že ano. Všechno z toho! Ale abyste se dozvěděli, jestli Adam najde naději, měli byste si přečíst knihu. Já jen řeknu, že jeho cesta bude bolestná – nejen pro něho. Ale nakonec mu naděje trochu svitne.
Adam není zrovna vzor ideálního muže, spíš naopak, a vzbuzuje dost smíšené, často negativní emoce. Proč jsi se rozhodla o takovém člověku psát?
V životě to tak bývá. Většina lidí dělá chyby a nechová se vždycky správně. A když pak někdo prochází takovým obdobím, jako je ztráta milovaného partnera, dá se pochopit, že to nebude prožívat pěkně. Nechtěla jsem superhrdinu. Chtěla jsem postavu, která to bude mít složité, aby si s ní čtenář mohl prožít ten proces uzdravení a nápravy.
Celým románem se táhne nenásilná LGBTQ+ linka. Jak jsi došla k tomu, že ve svém příběhu chceš queer problematiku? Dnešní doba přeje knihám s těmito tématy, nemáš přesto strach, že některé čtenáře odradíš?
Můj život je s gayi a lesbami úzce spjatý. Teplých kamarádů mám mnohem víc než těch hetero. Pro mě je to normální součást života, a tak jsem do příběhu, který pojednává o životě, chtěla tenhle aspekt zahrnout. A jestli to někoho odradí, s tím já nic nenadělám.
Vyšlo v nakladatelství Epocha.
Příběh se čte skoro sám, tvoje vyprávění je neskutečně čtivé. Je někdo, komu by ses chtěla literárně přiblížit?
Je to zvláštní, většina mých oblíbených děl rozhodně není napsaná čtivě. Ale na literárním piedestalu mám už roky Stephena Kinga.
Mistr hororu. Přemýšlela jsi o tom, že bys někdy napsala horor? Nebo lákají tě vůbec jiné žánry?
Takový kingovský horor jsem začala psát někdy v šestnácti. Pořád k němu mám nějaké poznámky a pořád se mi jeho námět líbí. Možná se k němu někdy vrátím. A pak jsem psala creepy pasty, podle svých skutečných zážitků nebo snů. Ty by ostatně vydaly na pěknou knihovničku. A jasně, přemýšlím i o dalších žánrech. Vydávám u Epochy, to svádí k fantasy, nebo sci-fi – rozhodně bych si něco takového chtěla zkusit, stejně jako thriller. Ale abych to všechno stihla, budu muset přestat spát.
Uvažovala jsi někdy o humoru? Protože přes všechnu tu depresi a splín, kterých v Adamovi není málo, jsi mě mnohokrát rozesmála.
To ne, o humoru se nežertuje! Na humor v knihách jsem hodně náročná – level Jirotka –, takže by mě ani nenapadlo se do toho pouštět. Na humor musí mít člověk speciální buňky, a ty já nemám.
Obligátní otázka. Co chystáš dál? A co Adam? Konec by dovoloval, abychom se s ním ještě někdy potkali. Je to v plánu?
No, mám něco rozepsaného, tentokrát bychom se mohli podívat do chatařské oblasti nedaleko Kutné Hory za jednou slečnou a její babičkou. S Adamem ale pokračovat nehodlám. Je na každém, jak si představí, že pokračuje jeho život. Ovšem nevylučuju, že se s ním ještě někdy potkáme. Mé příběhy se odehrávají v jednom universu.
text: Ilona Podivínská
Foto: se svolením Mirky Rezlerové
