Po pěti letech ve vězení za tragickou nehodu se Kenna ocitá na svobodě. Vrací se do města, kde na ni ze všech zákoutí číhá minulost. Nic jiného, než doufat a vrátit se do dějiště jejího nejtemnějšího období jí ani nezbývá, pokud se chce poprvé setkat s malou dcerkou, která jí byla odebrána hned po porodu.
Recenze Nely Vackové: Situace se nejeví vůbec příznivě, dosavadní rodiče Kenniny dcery se zuřivě brání jakémukoliv kontaktu. Odpuštění je v tomto případě nemožné, všechny příliš tíží, co se stalo. Jiskřička naděje přichází až spolu s přitažlivým barmanem Ledgerem. Právě on se stává Kenniným útočištěm a počáteční nenávist se přetavuje v blízkost. Je část její minulosti, přítomnosti a oba doufají že i budoucnosti.
Minulost se ale projevuje čím dál více viditelněji. Jestli se podaří matce navázat kontakt s vlastní dcerou a jestli získá odpuštění nejen od okolí, ale také sama od sebe, to zůstává tou nejpalčivější otázkou.
Colleen Hooverová je autorkou knih, které se těší velké oblibě. Všeobecně známé je, že se často zabývá kontroverzními tématy. Ve Vzpomínkách na něj je nastíněný přístup společnosti k lidem se zápisem v trestním rejstříku, téma bránění matce kontaktu s dítětem, a hlavně vyrovnání se s tím co nás potkalo.
Příběh vyprávěný ze strany Kenny a Ledgera je vynikající způsob, jak provázat dva zcela odlišné pohledy na věc, přičemž oběma rozumíte. Jako čtenář jsem měla dojem, že se musím klonit k té dobré straně, ale tady neexistuje strana špatná, a o to těžší je uvědomit si, že to nějak skončí. Čtivý a příjemný styl psaní provází celou knihou a doplňují ho oživující dopisy jemu, odkrývající střípky minulosti. Nebýt živě napsaných situací plných náročných emocí, byla by kniha společností na jeden večer. Rovnováhu udržuje romantická linka, která nezastiňuje hlavní děj, ale i přesto je dost výrazná a důležitá.
Nejvýstižnější hodnocení je zcela prosté: budete trpět, ale náramně si to užijete. Kniha s přesahem nebo emocionální bomba – i tak se to dá říci a mě přesvědčilo, že má další četba bude opět od stejné autorky.
Text: Nela Vacková
Foto: se svolením Euromedia Group
