Objevená fotografie, ukrytý deník, zatvrzele mlčící pamětníci a žena, která pátrá po osudu svého ztraceného manžela. To jsou hlavní přísady kvalitního příběhu. Když do toho přidáte ještě syrové prostředí tajemného Laponska, vznikne dokonalý finský románový koktejl Popel a sníh. (text a foto: Helena Herynková)
Druhá světová válka se vyhnula jen málo územím Evropy. Laponská válka, která byla víceméně lokálním konfliktem mezi Finskem a Německem, zanechala Laponsko v ruinách. Více než třetina budov na tomto území byla zničena, krajské město Rovaniemi prakticky zmizelo. Podél cest se povalovala mrtvá těla, děti ztratily své rodiče. Do podobného obrazu přijíždí finská fotografka Inkeri, aby napsala reportáž o obnově Laponska. Ubytovala se v domku s podnájemníkem, chodí po okolí a sbírá materiál. Jenže nikomu neprozradila pravý účel svojí cesty.
Na území města, kde píše článek, stával na konci války zajatecký tábor, v němž zmizel její manžel. Inkeri je rozhodnuta probudit historii a vypátrat, co se od února 1944 do konce války přihodilo. Netuší však, že obyvatelé městečka Enontekiö nehodlají nic podobného dopustit a svoje vzpomínky na druhou světovou válku si zarytě nechávají pro sebe.
Její dobrodružství je hustě proloženo deníkovými zápisky záhadného finského úředníka, jenž je do zmíněného zajateckého tábora přidělen jako dozor. Jeho příběh je s Inkeriným velmi úzce propojen, ale více už se dozvíte v románovém debutu finské autorky Petry Rautiainenové.
Finský román Popel a sníh však rozhodně není žádnou další nudnou historickou encyklopedií, nýbrž velmi čtivým a mnohovrstevným románem o životě a lidech, kteří i přes válečnou zkázu zůstali věrni severským pustinám. Potěší všechny milovníky bezmála špionážních příběhů, jež se odkrývají pěkně postupně, aby vás pak převálcovaly překvapivým rozuzlením.
A pokud jste na tom jako já a víte o Laponsku jen to, že je ve Finsku a je tam zima, připravte se, že při čtení románu Popel a sníh se budete chtít dovzdělat. A zjistit o mystickém a nečekaně exotickém území co nejvíc.
