Tove Janssonovou znají desetitisíce českých čtenářů především jako autorku kouzelných příběhů o skřítcích muminech. V našich končinách podstatně méně známá je pak její tvorba pro dospělé. Tuto nepochopitelnou literární mezeru a nespravedlnost se snaží zaplnit nakladatelství Argo, které vydalo v jednom svazku dvě částečně autobiografické prózy – podruhé v českém překladu Dceru sochaře a vůbec poprvé pak Fair play. (text: Jiří Popiolek, všechny fotografie: se souhlasem nakladatelství Argo)
Jakkoli je hned na začátku třeba jasně a nahlas říct, že ani jedna z próz nemá s muminkem nebo jeho rodiči a kamarády vůbec, ale vůbec nic společného, určitému srovnání se dlouholetí, zapálení čtenáři muminích knih stejně nevyhnou. Ta poetika příběhů zasazených do severského klimatu skandinávského pobřeží, kde léto je krátké, barevné a intenzivní, a zimy dlouhé, temné a mrazivé, má totiž mnoho styčných bodů.
Fantaskní vzpomínky na dětství
Dcera sochaře je sbírkou krátkých, do fantaskna stylizovaných črt z dětství Tove Janssonové, v nichž se často dá jen stěží rozpoznat, co je realita, a co sen, protože i sám život rodiny Janssonových byl všechno, jenom ne fádní.
Dětskýma očima nahlížené nelehké soužití sochaře a ilustrátorky, autorčiných rodičů, plné osamělých zasněžených nocí, ale i večírků, bizarních návštěvníků, domácích zvířat (včetně opice pojmenované Poppolino) nebo výletů na rozbouřené moře, autorka zahalila podmanivým závojem snění a surreálního vnímání okolního světa. I ty nejobyčejnější věci jako kámen, maminčina sukně nebo třeba mořský záliv zde mají pohádkový nádech, jakkoli prosycený temnými dětskými strachy a občas i neradostným skutečným životem, jenž se do vyprávění zabodne sice málokdy, o to však intenzivněji.
Vnitřními démony sužovaný tatínek, kterého deprese opouštěly jen v těch nejzuřivějších bouřích, je zde vykreslen v laskavých barvách, jeho bohémský život pak jako jedno velké, fascinující dobrodružství plné nezapomenutelných zážitků. Maminčin smutek a občasné útěky pak získávají pel poetických výletů, jako třeba ten za dědečkem, pastorem, jemuž v „rajské“ zahradě krásně rozkvetlo všechno, co kdy zasadil.
Příběh dvou žen
Nakladatelství Argo zvolilo pro svou dvojknihu nesmírně zajímavý formát – z každé strany nalezne čtenář jeden titul, oba opatřené působivými obálkami vycházejícími z maleb samotné autorky, která nebyla jen spisovatelkou, ale také úspěšnou malířkou.
A stejné je to i s oběma texty – po obrácení knihy čtenář obrazně otočí i list a dostane se do zcela odlišného světa, v němž dvě stárnoucí umělkyně (inspirované Tove Janssonovou a její dlouholetou přítelkyní a partnerkou Tuukikki Pietiläovou) žijí společně v jednom domě – a jejich byty odděluje dlouhá, prázdná půda.
Fair play se dá charakterizovat jako útlý román v povídkách, nejčastěji dialog dvou zcela odlišných, přesto však nerozlučných žen, Jonny a Mari, které jsou konfrontovány se situacemi, do nichž se dostaly, případně s návštěvníky, již narušili jejich poklidný život plný výletů na moře, večerních filmů nahrávaných na videokazety nebo cest po světě.
Praktická, trochu cynická Jonna a křehká, často pochybující Mari čelí těmto výzvám – nedopsané povídce, mlze, bouři, která může potopit jejich motorovou loďku, nové kameře, Jonnině žačce nebo starému polskému loutkáři, jenž se rozhodl Mariným postavám vdechnout vlastní život jí navzdory – s ironií a vtipem, ale zároveň s nezaměnitelnou filozofií a láskyplnou poetikou, které vyvolávají úsměv na tváři a trochu i smutek.
Janssonové knihy „pro dospělé“ si tak zachovávají to nejdůležitější, čím fascinují i ty „dětské“. Všudypřítomnou lidskost, hřejivou touhu po lásce a přátelství, sepětí s přírodou a neskutečnou fantazii, v níž i běžné věci, s nimiž se potkáváme na každém kroku, dostávají čarovný, neskutečný nádech.
Tove Janssonová (1914–2001) byla finská, švédsky píšící spisovatelka, malířka, ilustrátorka a autorka komiksů. Narodila se do umělecké rodiny sochaře Viktora Janssona a grafičky a ilustrátorky Signe Hammarstenové-Janssonové. Světové proslulosti dosáhla svými dětskými příběhy o šťastné rodině muminků, které začala psát už ve 40. letech a široké oblibě dětí i dospělých se těší dodnes. Neměli bychom však pomíjet ani její tvorbu pro dospělé, jež čítá tucet svazků, ale čeští čtenáři zatím měli možnost přečíst si pouhé tři. Rozsahem spíše kratší, intimní a často autobiografická díla nezapřou Janssonové poetickou duši, víru v důležitost umění ani lásku k přírodě. (zdroj: www.argo.cz)
