S detektivy se jejich autoři příliš nemazlí. Často to bývají solitéři pronásledovaní vnitřními démony, propadající alkoholu a zapalující si cigarety jednu od druhé. Lidské trosky, které řeší samé temné případy plné násilí a bizarních vražd… Harry Hole, patrně jeden z nejslavnějších představitelů subžánru severské detektivky, do této škatulky přesně zapadá… 

Severská detektivka je dnes už pojem, který vešel do všeobecného povědomí všech čtenářů kriminálního žánru. Čím je tak jedinečná?

Temná krása severské detektivky
Provází ji unikátní směs melancholie a smutku čišících z bezútěšné a potemnělé krajiny, tak typické pro země Skandinávského nebo Jutského, tedy dánského poloostrova. Tep velkoměst jako Oslo nebo Stockholm, jejichž každodenní život je vykreslený do těch nejdrsnějších detailů a bez jakékoli idealizace.
K tomu až na nejzazší možnou mez zrelativizované pojmy dobro a zlo, kde samotní policisté a detektivové nejsou rozhodně žádnými etalony slušnosti, a někdy ani čestnosti. Silný sociální podtón, který je k současné severské realitě nesmírně kritický. A také všudypřítomná brutalita a agresivita masových vrahů zabalené do složitých, často složitě prokomponovaných zápletek, kde samotné podhoubí zločinu je často daleko důležitější než zločin sám, případně jeho vyřešení.
Severská detektivka je dnes nesmírně silný subžánr, jeden z klíčových pro celou oblast krimi, jeho představitelé ovládají žebříčky prodejnosti, podle knih se točí filmy a seriály – a každým rokem přibude nových knih jako divočáků v lese. Celosvětovou popularitu jí určitě zařídila především série Milénium Stiega Larssona, ale ta se objevila až v době, kdy už byly knihy z tohoto prostředí na vzestupu – a sám Jo Nesbø měl vydáno několik knih.

Od Martina Becka k Harrymu Holeovi
Ke kořenům tak musíme sestoupit podstatně hloub – a je to cesta nutná, protože bez přehánění se dá říct, že Harry Hole je esencí severské detektivky, něčím, na čem by se celý pojem dal učit. Pochopit tento subžánr současně pomůže pochopit i samotného Holea, a ten tím pádem nezůstane viset ve vzduchoprázdnu svých bezútěšných, děsuplných závislostí a hrůz – hlavně proto, že na otce zakladatele a matky zakladatelky v mnohém přímo navazuje.

Všechno začalo velice nenápadně před více než půlstoletím, kdy vyšla Roseanna, první román s posmutnělým, urputným detektivem, policejním komisařem Martinem Beckem, kterého stvořila švédská autorská dvojice Maj Sjöwallová a Per Wahlöö. Celkem desetidílná série, odehrávající se vesměs v prostředí Stockholmu, možná jako první ukázala všem následovníkům cestu, jak detektivní a kriminální žánr obohatit typicky severskými prvky, a hlavně beze zbytku využila atmosféru, kterou Švédsko nabízí.

Šestnáct let po Wahlöövě smrti se náhle ve Švédsku objevil další posmutnělý, urputný policista, Kurt Wallander, jehož přivedl na svět Henning Mankell. Ten u svého hrdiny přidal k Beckovu všudypřítomnému smutku i příchylnost k alkoholu – a daleko víc se začal zabývat jeho vnitřním světem. Z anonymního detektiva se pozvolna stal člověk z masa a kostí, který často paralelně s případem řeší i své vlastní, vesměs značně devastující problémy.
Cesta k Harrymu Holeovi byla otevřená.

Pomstychtivost a vztek
Harry Hole, policejní důstojník kriminální policie v norském Oslu, je typický antihrdina ve stylu dnes tak populárních asociálů, jako byl třeba doktor House. Člověk, kterému byste se v reálném životě nejraději zdaleka vyhnuli, ale u kterého víte, že nakonec problém, s nímž bojujete, vyřeší.

„To nebylo kvůli tomu, že bys moc pracoval, Harry, ty jsi byl posedlý. Ty jsi svoje práce, a přitom tě nežene ani láska, ani pocit odpovědnosti. Ani solidarita. Dokonce ani osobní ambice. Žene tě vztek. A pomstychtivost…“ Takhle charakterizuje Harryho Holea v možná nejslavnější Nesbøho knize Sněhulák (nepříliš dobře zfilmované s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli) jeho někdy bývalá, někdy současná přítelkyně Rachel.

Harry Hole jako člověk totiž selhává na celé čáře. Přátele ani kamarády nemá, žádná žena s ním není schopná vydržet. Bydlí v těch nejhorších špeluňkách, odosobněných, nevlídných garsonkách. A je to kvartální alkoholik. Někdy vydrží nepít měsíce – ale pak stačí chvilka a problém je znovu na světě.

Nesnáší autority a neřídí se jejich příkazy, je to typický individualista, který neumí pracovat v týmu – i ti, kteří mu pomáhají přímo, ho pouze respektují, nějaký bližší vztah k němu navázat nedokážou, protože sám Hole o to ani trochu nestojí. A pokud si přeci jen někoho oblíbí, je skoro jisté, že dotyčný velice brzy dopadne špatně.
Od policie mu hrozí permanentní vyhazov a drží ho tam jenom jeho buldočí urputnost a geniální intuice, díky nimž dokáže vyřešit i ten nejsložitější případ.
Na druhou stranu právě tyto vlastnosti jsou klíčem k tomu, že je v tom, co dělá, tak úspěšný. Žádný normální člověk by totiž všechnu tu hrůzu, jíž musí ve svých případech čelit, ve zdraví nepřežil.

Sérioví a brutální vrazi z Osla a okolí
Nesbømu chvíli trvalo, než svého hrdinu pevně zakotvil do reality současného Osla, do pro něj domácího prostředí putyk, neonů, šlapek, drog, extrémních zim, případně deště a mlhy. První případy se částečně odehrávaly v exotických lokacích, v Austrálii, v Thajsku…
Avšak od třetího románu v řadě, Červenky, už je Oslo Holeovi rovnocenným partnerem, dějotvorným prvkem, který autorovi pomáhá vybudovat temnou atmosféru všudypřítomně číhajícího nebezpečí.
V tomto Oslo slouží Nesbømu úplně stejně jako Chandlerovi Los Angeles v případech Phila Marlowa – je to nadneseně řečeno živoucí, dýchající organismus s vlastní osobností, který se ke svým obyvatelům často chová značně macešsky.

Vědomí, že i ta nejpoklidnější, zcela harmonická scéna z té nejbezpečnější čtvrti se rychle může změnit v naprostý horor – zprvu ztichlý v podobě skoro až nesmyslně zmizelých osob, posléze zcela otevřený v explicitním popisu násilí, odřezaných končetin, žen utopených ve vlastní krvi a mnoha dalších bizarních způsobů násilné smrti, je pro čtenáře neustálou pobídkou, proč otáčet jednu stránku za druhou a s mrazením v zádech se těšit na další nečekaný zvrat.
Nesbø zatím s Harrym Holem napsal dvanáct románů a několik povídek. Ty jsou mimo jiné součástí povídkové sbírky The Jealousy Man, která vyšla vloni na podzim. Co bude dál, se uvidí, protože Nesbøho tvorba je daleko bohatší, a sem tam si od Holea dá několikaletou pauzu. V každém případě je jisté, že pojem severská detektivka a jméno Harry Hole patří neodmyslitelně k sobě – a vždycky patřit i bude.

Jo Nesbø (*1960) je norský spisovatel, vystudovaný ekonom, původním povoláním burzovní makléř a finanční analytik. K jeho dalším zálibám patří fotbal, který i soutěžně hrál, a rocková hudba. Skupina Di Derre, v níž hrál společně se svým bratrem, patřila v Norsku k velice populárním. Psaní se začal věnovat na konci 90. let, kdy také v románu Netopýr stvořil svého nejznámějšího detektiva, mírně asociálního alkoholika Harryho Holea. Kromě detektivek s ním, jichž vyšlo už dvanáct, napsal několik samostatných románů a sérii románů pro děti Doktor Proktor. Jeho knihy byly přeloženy do 35 jazyků a vyšly ve 140 zemích světa.

(text: Jiří Popiolek, foto: Thron Ullberg, se svolením nakladatelství Kniha Zlín)