Na vesmír, vědu, přírodu i historii se chytře a hravě zaměřuje brněnské nakladatelství Mapcards. Novinkou je průvodce s názvem Pálava: O dvě deci výš vyvedený ve zlatých barvách. „Udělali jsme knížku, kterou si i přes vyšší cenu chcete koupit,“ říká zcestovalý spoluautor a majitel nakladatelství Otto Dušek, který navštívil víc než sto zemí a jako kluk chtěl být kosmonautem.
Tvoříte nejen knihy, ale i 3D produkty. Jak začal váš příběh s Mapcards?
Nezačal knihami. Když jsem v roce 2008 skončil v cestovním ruchu se zaměřením na „business travel“, vydal jsem se nečekaně od původního záměru 3D map s vrstevnicemi směrem k astronomii. Našli jsme tenkrát díru na trhu a dnes dodáváme 3D astronomické motivy zhruba do čtyřiceti zemí, do různých planetárií a vědeckých center, kde je ukazují návštěvníkům jako součást expozic či nabízejí jako zajímavé suvenýry.
Kde třeba?
Fungujeme v celé Evropské unii, máme klienty v Japonsku, ve Spojených státech, v Hongkongu i Angole… V Česku jsou to především hvězdárny a vědecká centra jako třeba Techmania v Plzni, iQLANDIA v Liberci či brněnská VIDA! Využíváme lentikulární technologii, jde tedy o optický klam s využitím rozostřených obrázků, které oklamou náš mozek, a ten je vyhodnotí tak, že je vnímá prostorově.
Osloví vás tedy nějaké centrum a dodá vám třeba fotografie mlhoviny?
Je to tak. Do 3D podoby ale převádíme i samotné budovy těch center. Třeba hvězdárna se vyfotí ve dne i v noci a vytvoří se takzvaný flip-flop. Není to jen 3D, ale obrázek se zároveň i mění. Postupem času jsme se dostali od vesmíru i k tématům prehistorie, modelů lidského těla či přírody obecně.
Od vrstevnic ke hvězdám...
Kosmonautika mě bavila od dětství. Už jako malého kluka mě fascinovalo v černobílé televizi, jak Armstrong chodil po Měsíci. Prazážitek. Prvně jsem chtěl být popelář, pak hned kosmonaut. Po revoluci ale přišla možnost cestovat. Projel jsem velkou část světa, cestovku jsem měl patnáct let. Ano, cestování a vesmír už mě asi neopustí.
Nabízíte i knihy s takzvanou rozšířenou realitou. Star Wars jsou vyprodané, ale viděl jsem prezentaci knihy o jakémsi pejskovi. Je to podobné, jako když se před lety hledali v ulicích skrze mobily virtuální pokémoni?
Ano, míříte na knížku mobilem nebo tabletem a skrze displej vám po ní pochoduje dinosaurus. Tato technologie je ale podle mě už trošku za zenitem kvůli složité podpoře aplikací. Knížka vám sice navždy zůstane, ale stačí po pár letech vyměnit mobilní telefon, a virtuální příběh už vám v něm asi neožije. Je to hezká myšlenka, ale cesta do budoucna to pro knihkupce nejspíše nebude.
Jaký je v tomto ohledu trend ve světě?
Spolupracovali jsme i s anglickými vydavateli, kteří s tím také skončili. Knížka sice přežije, ale „apka“ je smrtelná. V posledním roce už jsem pěknou nabídku knihy s kvalitní rozšířenou realitou neviděl.
Rozšířenou realitu jste ale nabídli vašim přispěvatelům v kampani na Hithitu. V rámci shánění peněz na výrobu části nové knihy o Pálavě jste jim jako odměnu nabízeli v balíčku také vybraná místní vína.
(smích) To se vám rozšíří hlavně obzory! Je ale hezké, když máte odezvy, že spousta lidí díky té knížce vyrazí po letech na Pálavu. Předem si přečtou nové příběhy, třeba si pak výlet užijí jinak. Líp jim mohou docházet souvislosti, víc si toho mohou odnést. A překvapuje mě také, kolik čte knihu domorodců. Myslel jsem, že bude hlavně pro turisty.
Platí, že mnohdy lidé nevědí, co mají za barákem?
Je to tak. Málokdo si uvědomuje, že Pálava, to jsou také„Sudety“. Vždyť Mikulovsko, Drnholec, Lednice i Valtice, to jsou vystěhovaná území. Místní rodiny jsou tam nové, přišly až po válce po roce 1945. Dneska se zdá, že jsou to Moraváci. No, jsou, ale nejde o místní rody staré stovky let. Pocházejí z patnácti různých zemí, z bývalé monarchie, z Ruska, z Ukrajiny… A nenašel jsem jiný důvod, proč se tak sžili, než je víno. Na Pálavu se přistěhovali vinaři anebo vinařině propadli a díky nim vypadá místní krajina opečovávaněji než například v Krušných horách nebo v Jeseníkách, odkud pocházím. Na Pálavě jsou zkrátka lidé stále srostlí s půdou.
Proč jste si vybral Pálavu?
(smích) Tak o tom je většina té knížky. Ale ve zkratce – Pálava je prostě krásná a pro mnoho Moraváků, a nejen pro ně, má jakési neodbytné kouzlo. A pak, i když navštívíte „x“ zemí, od Grónska po Palau, tak přijde třebas covid, a najednou je dobrodružné jet i do sousedního okresu. Musíte mít povolenku i na cestu z Brna do Břeclavi. Dělám si legraci, ale fakt je, že někdy přehlížíme blízká místa. Ovšem pozor, na druhou stranu každému mladému člověku říkám: „Jeď co nejdál. Pak se ale také podívej, co tady doma máme krásného.“ Můžeme si toho pak víc vážit. Shodujeme se s kamarády, že jsme si „našli“ pro život místo i čas, kdy jsme se nemohli o moc lépe narodit.
Kniha o Pálavě je grafikou i provedením malé umělecké dílo. Podíleli jste se na jejím vzniku v základu tři lidé, s čím jste do toho šli?
Znám různé řady a kategorie průvodců, takže jsem nechtěl dělat tuctovou věc. To byl základ. Druhým kamínkem do mozaiky pro mě byl fotograf Jan Miklín, který žije v Mikulově a jehož tvorba se mi zdála pro knížku nosná. Dlouho jsem ale hledal člověka kolem grafiky. Nakonec jsem vybral Mirku Kolářovou Šulcovou. Znal jsem její práci, ale po pravdě, byl to zajíc v pytli. Dlouho mi totiž neukázala finální tvář. Přizpůsobila se ale textům a fotkám, a vyšlo to! Udělali jsme knížku, kterou si i přes vyšší cenu chcete koupit. Lidé si k ní cestu našli.
Stojí 580 korun. Jaký má úspěch?
Jak se to vezme. Po pravdě, náklady byly takové, že jsme s prvním vydáním na těžké nule a jsme za to rádi. Druhé vydání už je ale naštěstí v tiskárně. Po Pálavě teď dokončujeme pokračování s blízkou Lednicí a Podlužím. Tady už nejsme v kraji vína, ale zase tu původně byla Velká Morava. A protože Pálava pálí, tak první kniha je vyvedená zlatě, zatímco druhá – Lednice od ledu bude stříbrná.
Jak vybíráte vaše překladové knihy? Také nejsou tuctové.
Nejedeme podle katalogu, vždy se k nim váže nějaký vztah, příběh.
Co třeba titul Děsy mrazu a temnoty? Zaujalo mě, že jde o rakousko-uherské námořníky i z Čech a Moravy, a na mapách dalekých moří díky tomu najdeme Brněnský mys nebo Teplický záliv.
Existují různé cestovatelské kluby a už mnoho let jsem členem The Travelers Century Club pro lidi, kteří navštívili více než sto zemí. Občas míváme scuky, povídáme kde kdo byl. Jednou mi kolega z Německa řekl o této knize, že ji měl s sebou na souostroví Františka Josefa – které dnes patří pod Rusko – a byla podle něj super. Ostatní knížky vznikají podobně.
Svým způsobem dál děláte cestovku, ale v knižním světě. Knižní cestovku…
To zní moc hezky a je to trefné! Snažíme se ale jít i zpět do dějin. Jen to zpravidla není zcela vážné. Čtenáři se u nás mají dozvědět informaci a zároveň se pobavit. Snažíme se vždy o trochu humoru, ovšem poučného, jako v případě Simona Windera a jeho knih Germania a Danubia a na podzim vycházející Lotharingia. Zároveň počítáme s tím, že v dnešní době lidé drží pozornost složitěji. Tomu je přizpůsobena i Pálava, která je záměrně klipovitější, aby se v ní dalo jednoduše skákat.
Co ještě plánujete na podzim?
Vydáme hezkou kuchařku. Zní to možná divně, ale je to rakousko-uherská, císařsko–královská kuchařka, a ke každému receptu na jídlo zazní příběh. Buď o tom, kdo jídlo vymyslel nebo kdo ho měl rád – všichni ti „kajzrové“ a „lajtnanti“ a do toho skvělý rybí guláš s hráškem či redaktorské kotlety podle E. E. Kische. Bude to moc milá knížka, těším se. A jak jste nás zařadil do kategorie „těch jiných knížek“, tak tohle je přesně jedna z nich!
Otto Dušek vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě, ale od učení brzy utekl k cestování. Ač pochází z podhůří Jeseníků, tvoří již přes 30 let náplavu Brna. Cestovku v roce 2008 vyměnil za nakladatelství. Po prvotině Brno #4 (2020) o ikonické trase šaliny vydal v roce 2022 netradičního průvodce Pálava: O dvě deci výš a na příští rok připravuje jeho pokračování Hrúdy, úlety a Mordyje z oblasti Lednicko-valtického areálu.
text: Jan David
foto: Martina Trčková
