Někdy člověk musí opustit všechno, co dosud znal, aby znovu našel důvod žít. Právě na této cestě se ocitá Karel Horák, hlavní hrdina románu Martina Kušky Poslední úkryt. Přežil teroristický útok v bruselském metru, při němž přišel o své nejbližší a návrat do běžného života pro něj nepřipadá v úvahu. Útočiště hledá v rodném kraji, mezi lesy Křivoklátska, kde se pokouší vyrovnat s minulostí a najít opěrný bod a pevnou půdu pod nohama. 

Karel přijímá neobvyklou a riskantní práci na stožárech vysokého napětí. Fyzická náročnost a nebezpečí mu pomáhají alespoň na chvíli umlčet vlastní démony. Setkává se s novými lidmi, mnohdy velice svéráznými s osobitým pohledem na svět. K tomu se pouští do pátrání po osudu svého dědečka Aloise, který za druhé světové války působil v odboji a prchal před gestapem. Postupně se tak před ním otevírá příběh člověka, jehož život určovaly strach, nebezpečí a nutnost rozhodovat se v mezních situacích.  

Autor propojuje dvě časově vzdálené roviny. Zatímco současná dějová linie se soustředí na následky osobní tragédie a obtížné hledání nového smyslu života, historická rovina připomíná odvahu lidí, kteří se za okupace postavili nacistickému režimu. Obě spojuje otázka, co člověku pomáhá obstát ve chvíli, kdy se jeho svět obrátí vzhůru nohama. 

Významnou roli hraje také samotné Křivoklátsko, především hluboké lesy, členitý terén, odlehlá místa i příroda. Historická linka přibližuje dramatické období druhé světové války, odbojovou činnost i nebezpečí, kterému čelili lidé vzdorující nacistickému režimu. Minulost ožívá v pátrání po dědečkově osudu, ale i v příbězích míst a lidí spjatých s Křivoklátskem. 

Poslední úkryt je dobrodružný příběh s historickou a psychologickou rovinou, který propojuje pátrání po rodinné minulosti, válečnou historii, napětí i téma osobního vyrovnávání se s tragédií. Jeo ztrátě, odvaze a hledání cesty zpět k životu. Připomíná, že minulost nelze jednoduše vymazat a že skutečné vysvobození někdy začíná teprve ve chvíli, kdy se jí odvážíme podívat do očí. 

Vydalo nakladatelství Práh, 2026 

Text: Lucie Bednářová 
Foto: Ema Šleis