Patrik Hartl se v knize Andulčina andulata vrací k ptačí rodině, kterou tentokrát rozšířil o čtyři mláďata s pořádně výraznými povahami. V rozhovoru vypráví, proč dětské knihy píše intuitivně a živelně, jak do jeho příběhů promlouvá filmová režie a proč by měli rodiče při předčítání text dětem tak trochu „zahrát“. A také přiznává, že ho na Vánocích vedle kouzelné atmosféry baví i všechna ta hysterie kolem. 

Po úspěchu Andulky Anduly se vracíte k jejím hrdinům v knize Andulčina andulata. Věděl jste už při psaní první knihy, že se Andulčina rodina jednou rozroste, nebo vás k pokračování přivedly až reakce malých čtenářů? 

Už když jsem dokončoval první Andulu, moje dcera Aya žadonila, že chce pokračování. Věděl jsem, že budu vyprávět příhody Andulčiných malých andulat.  

Tentokrát jste si nadělil hned čtyři nové hlavní postavy – Žloutka, Zelenáče, Šedivku a Modřinu. Jak se rodily jejich povahy a hledal jste pro ně inspiraci mezi skutečnými dětmi ve svém okolí? 

V dětských knihách mě baví extrémní, výrazné charaktery. Zelenáč je z těch nejdivočejších vajec, Modřina je fiflena, Žloutek popleta a trochu posera a Šedivka turbo snaživka. Těší mě situační konfrontace jejich povah. Vždycky si vycucávám z prstu momenty, ve kterých se ty povahy zábavně vyjeví. Děti v mém okolí mi inspirací tentokrát nebyly, spíš animované filmy.  

Jednotlivé příběhy vyprávějí různí členové ptačí rodiny. Bylo obtížné uhlídat, aby každý z nich měl vlastní způsob uvažování, slovník a temperament, a přitom kniha působila jako jeden celek? 

To je na mě příliš sofistikovaná otázka. Dětské knihy píšu intuitivně, pudově. Baví mě nechat se unášet fabulováním radostných mikro příběhů. Styl se rodí přirozeně. Jsem netrpělivý a mám rád krátké věty. Se slovníkem si v dětských knihách hraju, to je pravda. Ale ta hra je nekoordinovaná, živelná. Strukturální racionality je v mých dětských knihách málo.  

Vaše andulky se někdy chovají jako děti, jindy v nich snadno poznáme dospělé. Modřina je marnivá, Šedivka touží být roztomilá, Zelenáč potřebuje dobrodružství a Andula má pocit, že musí mít všechno pod kontrolou. Jsou to ptačí postavy, nebo spíše malý model lidské rodiny? 

Je pravda, že vyprávím o jakémsi kmeni. O smečce. O rodině, ve které do sebe rozdílné temperamenty zároveň naráží a zároveň se milují. Nejhezčí na rodinném soužití je fakt, že i když si lezeme na nervy, chceme žít spolu. Pohromadě.   

V knize se objevují docela vážná témata – strach z odloučení, sourozenecká rivalita, lež, výčitky svědomí, odpuštění i rodičovská únava. Jak se vám daří podobná témata nabídnout dětem, aniž by příběh začal působit výchovně nebo mentorsky? 

Láká mě vyprávět o vážných věcech vtipně. To platí i o mých knihách pro dospělé. Rád kombinuju ohrožení s úlevou, kterou nabízí smích. Nepokouším se děti vychovávat. Ani to neumím. Jsem spokojený, když mě považují za kamaráda, se kterým rády zažijí nějakou srandu.   

Děti se smějí pádům, pšoukání a divokým ptačím katastrofám, zatímco dospělí v příbězích poznávají předvánoční stres, partnerské špičkování i každodenní rodinný chaos. Myslíte při psaní vědomě na dvě různé roviny humoru? 

Ano. Ale i při střídání těchto poloh se řídím pudem. Když se toužím občerstvit a vystoupit na okamžik z dětské optiky, pobavím sám sebe vtípkem pro dospělé. Ta kombinace je osvěžujícím koktejlem, který mi při psaní chutná. 

Zvlášť výraznou postavou je „nahatá hlava“ Milan. Kolik Patrika Hartla se v něm skrývá – a kolik vaší vlastní domácnosti se vůbec přestěhovalo do bytu Anduly a Bubua? 

Inspirací pro tátu Milana byl náš rodinný kadeřník. Taky se jmenuje Milan a nemá vlasy. Je to pečující muž, který rád vypráví o své rodině. Pokud jde o mě, tentokrát jsem se do žádné postavy nepromítnul. Když jsem byl náctiletý, měli jsme ovšem v Olomouci kocoura, který mě doma často zezadu zákeřně přepadával. A ten se v knize jmenuje Vilém. 

Jedním z největších dobrodružství je Zelenáčův tajný výlet do školy, který se postupně promění v téměř filmovou honičku. Ozývá se při psaní takových scén také Patrik Hartl, divadelní a filmový režisér? 

To ano. Všechny situace si představuji vizuálně. Má filmová studia se promítají do celé mé tvorby. Jsem netrpělivý, nechci sebe ani čtenáře nudit a mám rád strhující tempo děje. 

Příběhy se odehrávají během adventu a vrcholí Štědrým večerem. Čím jsou pro vás Vánoce tak inspirativní – jejich kouzlem a dětským očekáváním, nebo spíš tím, kolik chaosu, emocí a komických situací dokážou v jedné domácnosti vyvolat? 

Obojím. Miluju sváteční atmosféru adventu. To výjimečné, láskyplné období, kdy se snažíme vyzdobit naše domovy, péct cukroví a obdarovávat své blízké. A baví mě i ta hysterie. Fanatický úklid, snaha připravit vše na Štědrý den naprosto dokonale. Cítil jsem, že to bude zábavné prostředí pro příhody malých andulat. 

Jazyk knihy je velmi živý, zvukomalebný a jako stvořený k předčítání. Čtete si při psaní dětské knihy jednotlivé pasáže nahlas a zkoušíte, jak budou fungovat v podání rodičů před spaním? 

Skutečně píšu, jako bych nahlas vyprávěl. Protože předpokládám, že mnoho dětí ještě neumí číst a příběh od rodičů uslyší. Proto se pokouším tvořit takové věty, a tak si hrát se slovy, aby se příběh rodičům dobře četl nahlas a měl charakter, tempo a strukturu hereckého monologu. Pokouším se, aby mé věty umožnily rodičům příběh dětem „zahrát“. 

Ilustrace Anny Bergmannové nejsou jen doprovodem textu, ale často nesou vlastní pointu a výrazně dotvářejí charaktery postav. Jak vaše spolupráce probíhá? Dostává ilustrátorka přesnou představu jednotlivých scén, nebo jí ponecháváte prostor, aby příběh vyprávěla po svém? 

Anička má úžasný talent. Posílám jí seznam konkrétních situací a detailů, které toužím vidět v knize nakreslené. A ona nad každou ilustrací sama přemýšlí a obohacuje knihu o vlastní nápady, vtipné nebo láskyplné detaily. Je pro mě ohromná radost s Aničkou spolupracovat. Velice si rozumíme.   

Na konci knihy mohou rodiče prostřednictvím QR kódu získat obrázky pro malé čtenáře. Chcete tím děti povzbudit, aby po dočtení zůstaly ve světě příběhu o něco déle? A dokážete si představit, že by se Andulčina rodina v budoucnu rozrostla i do dalších knih nebo třeba do animované podoby? 

Baví mě nabídnout dětem nějakou kreativní radost. Jako malý kluk jsem měl moc rád omalovánky. Příští dětskou knížku ale už o andulkách nenapíšu. Bude mě těšit vymyslet něco jiného. Nového… 

Vydalo nakladatelství Burdon, 2026 

Patrik Hartl (* 1976)  

Spisovatel, scenárista a režisér, absolvent pražské FAMU a kmenový autor a režisér divadla Studio DVA. Proslavil se jako autor bestsellerových románů Prvok, Šampón, Tečka a Karel, Malý pražský erotikon, Okamžiky štěstí či Gazely, které si získaly statisíce čtenářů. Jeho tvorba se zaměřuje především na mezilidské vztahy, lásku a hledání životního štěstí. V roce 2024 vydal svou první knihu pro děti Andulka Andula, na niž navazuje novinka Andulčina andulata. 

Text: Marie Jezberová 
Foto: Ema Šleis