Král severských detektivek Jo Nesbø přijel v říjnu loňského roku do Prahy představit svou sbírku povídek Krysí ostrov a jiné povídky. A my si s ním u té příležitosti popovídali. O povídkách, o Praze i o tom, jak to dopadne s Harrym Holem…

Každá vaše kniha se dostala na žebříček bestsellerů. Neomrzelo vás to ještě?
Určitě to neberu jako samozřejmost. Úspěch bývá krátkodobý, takže mám radost, že se moje knihy i po tolika letech prodávají v Norsku i v zahraničí. Ale nutno dodat, že nepíšu proto, abych byl populární. Těší mě to, ale i kdybych psal jenom pro malý zlomek mého současného publika, psal bych pořád stejně. A psát budu, i když už mé knihy nikdo číst nebude.

Jste spisovatel už přes dvacet let. Máte něco jako šablonu pro detektivky s Harry Holem?
Nikdy jsem při psaní nic takového nepoužil. Spíš bych to přirovnal ke skládání hudby: máte melodie nebo rytmus, které se začnou opakovat, ale jako autor si toho vůbec nevšimnete. Používám při psaní spíš instinkt, než že bych si říkal, počkat, teď bych to měl změnit. Nemám ambice být jako David Bowie, abych se s každým novým dílem úplně změnil.

A jaké máte tedy ambice? Co vás nutí každý den sednout k počítači a psát?
Mým snem je napsat dokonalou detektivku. Nebo aspoň dokonalou větu (smích). A pokud kvůli tomu budu muset celý život psát podobné příběhy a opakovat stejná témata, tak budiž.

Nicméně teď se pojďme bavit o vaší nejnovější knize Krysí ostrov a jiné povídky. Pokud se nepletu, je to vaše první sbírka povídek…
Moc lidí to neví, ale já vlastně už někdy v roce 2000 jednu nebo dvě povídkové sbírky vydal. To bylo ještě předtím, než se moje knihy začaly překládat do celého světa, takže jsou trochu pozapomenuté...

A jaký je váš vztah k povídkám? Píšou se vám líp, nebo hůř než klasické romány?
To je jako byste se mě zeptal, jestli radši spím, nebo jím. Mám rád oboje (smích)! Popravdě v tom zase takový rozdíl nevidím. Maximálně v tom, kolik času nad jedním kouskem strávím.

Nicméně určitě se shodneme na tom, že žánrově je Krysí ostrov trochu jinde než vaše detektivky s Harry Holem. Čtenáři tady najdou dystopii, sci-fi i příběh ze světa po apokalypse… Inspirovala vás při psaní pandemie?
Těžko říct, co konkrétně mě inspirovalo. Ale samozřejmě to, co se děje ve vašem životě, vás při psaní ovlivní. Řekl bych, že zrovna k tomu sci-fi mě nevedla ani tak pandemie jako spíš to, že jsem v mládí opravdu hodně hltal skvělé vědeckofantastické knihy Raye Bradburyho. Bylo jen otázkou času, kdy se to někde projeví.

Když už jsme nakousli pandemii, musím se zeptat. Bavil jsem se s několika autory, kteří říkali, že si těch dlouhých lockdownů vlastně ani nevšimli, protože většinu času stejně tráví o samotě u svého počítače. Měl jste to taky tak?
No, mně se nejlíp píše v kavárně, kde je trochu ruch. Tam jsem během lockdownu chodit nemohl, takže jsem místo toho musel psát doma. Navíc jsem měl naplánované nějaké cesty, které jsme samozřejmě museli zrušit. Ale to všechno je nic ve srovnání s tím, nakolik pandemie ovlivnila životy lidí, kteří třeba přišli o práci a zůstali v malém bytě se třemi dětmi. Takže koronavirus můj život nepřevrátil naruby, ale rozhodně ho změnil.

Vaše sbírka Krysí ostrov a jiné povídky se odehrává na různých místech po celém světě. V Řecku, ve Španělsku, v Africe i Americe. Navštívil jste všechna místa, o kterých jste psal, nebo to je jen vaše představivost?
I díky cestám za svými čtenáři jsem už procestoval velkou část světa, takže na všech místech, o kterých v Krysím ostrově píšu, jsem byl. Možná vás pobaví, že jednou jedinkrát jsem psal příběh zasazený do města, které jsem do té doby ještě nenavštívil – a to byla Praha v Pentagramu. (smích) Vždycky jsem se kvůli tomu cítil provinile, protože mi to přišlo jako podvádění. I když jsem koukal na všemožná videa na YouTube a četl jsem o Praze spoustu knih, tak jsem vaše hlavní město navštívil až o pár let později.

Každopádně od té doby jste nás navštívil už aspoň třikrát. Připadáte si už v Praze jako doma?
Skoro ano (smích). Ale abych byl schopný napsat plnohodnotný román zasazený do Prahy, asi bych tam musel strávit trochu víc času a nasát atmosféru a jazyk. Jazyk je hrozně důležitý pro pochopení smyslu pro humor a životního stylu obyvatel. A víte, co mi ještě pomáhá? Ať už přijedu do jakéhokoliv města, moje první otázka vždycky zní: kde je ta špatná čtvrť? A kde tady žijí pracháči? Chci vidět oboje a porovnat si ten rozdíl. Z toho taky vyčtete spoustu věcí.

Všiml jste si při svých cestách, že by se fanoušci z různých zemí lišili? Jsou třeba čeští čtenáři Joa Nesbøho jiní než ti ve Španělsku?
Částečně mezi nimi určitě kulturní rozdíly jsou, na jihu jsou temperamentnější, ale zajímavé je, že čtenáři z celého světa se na besedách ptají víceméně na to samé jako v Norsku. Coby příslušníci západní civilizace máme stejný kulturní základ, co se týče literatury, hudby nebo filmů. Když jsem úplně poprvé navštívil Spojené státy, překvapilo mě, že jsem nebyl z ničeho vůbec překvapený. Bylo to přesně takové, jak jsem si to díky všem těm filmům a knihám představoval.

Však i knihy v knihkupectví jsou často stejné…
Přesně tak. Jsme součástí společnosti, která už vlastně ani nemá hranice. Vtipné je, že na začátku své spisovatelské kariéry jsem se bál, že moje knihy s Harry Holem, které se odehrávají v Oslu, nebudou zajímat nikoho mimo Oslo, natož za hranicemi Norska (smích)! Ale zdá se, že čím lokálněji píšete, tím je to mezinárodnější. Všichni čtenáři napříč kontinenty umí používat představivost. Dokážou si ve své mysli vytvořit vlastní Oslo a vlastního Harryho Holea.

Jak už jsme zmínili, Krysí ostrov a jiné povídky se od vašich knih s Harry Holem hodně liší. Působí to skoro až jako experiment. Je tohle něco, co jste si po všech těch drsných detektivkách chtěl napsat pro radost?
Všechno, co píšu, píšu pro radost. Mám štěstí, že se nemusím podbízet čtenářskému vkusu, abych zaplatil nájem. Zdá se, že moje knihy baví velkou skupinu čtenářů tak nějak přirozeně. Když jsem oznámil svému redaktorovi, že chci napsat sbírku povídek, řekl mi, že jsou spokojení, když já jsem spokojený. Samozřejmě mám radost, když se ty knihy prodávají, ale já to nedělám kvůli počtu prodaných výtisků, ale proto, že chci vyprávět o něčem, co mi přijde zajímavé. A pokud to přijde zajímavé i dalším lidem, tím líp.

Četl jsem, že Agatha Christie napsala poslední Poirotův případ asi třicet let předtím, než vyšel, a zavřela ho do sejfu. Máte to stejně? Víte dopředu, jak to s Harry Holem dopadne?
Napsané to celé rozhodně není, ale mám pár poznámek. Zbytek je zavřený – ne v sejfu, ale v mé hlavě. Ten úplný závěr jsem už vymyslel během psaní třetího dílu.

Můžete alespoň prozradit, kolik bude mít série s Harry Holem dílů?
Rád bych, ale sám nevím, kolik jich celkem bude (smích). Samozřejmě mám nějaké nápady, směr, kudy se série bude ubírat, ale to vám zatím neprozradím.

Poznámka redakce:
V květnu letošního roku se můžeme těšit na třináctý román bestsellerové série s Harry Holem, který bude mít název Zatmění.

Text: Vavřinec Fiala
Foto: Jaroslav Fikota