RECENZE: Evelína, hlavní hrdinka povídkové knihy Neklidná růže, je žena v nejlepších letech a touží po lásce. Je rozvedená, svérázná, ztřeštěná, naivní, sarkastická, vášnivá, vtipná, smyslná a neklidná. Hledá, koketuje, svádí, užívá si, souží se, tápe. Čas běží, a ona stále sní o princi cválajícím na bílém koni. Muži se kolem ní jen hemží, jenže kde najít a jak poznat toho pravého, který s ní bude souznět, ocení její duši a dokáže ji rozesmát? Evelína nepřestává zarputile hledat, plnými hrstmi rozdává životní optimismus a nadhled, jenže dostává vrchovaté nic. Bezhlavě se však vrhá do dalších milostných dobrodružství a občas je to jako jízda na horské dráze. Nahoru a dolů… V jejím hledání ji vehementně podporují kamarádi, potměšilí dohazovači. Se svou dospělou a samostatnou dcerou má výborný vztah, díky čemuž dokáže být svobodomyslná.
Čtivá knížka plná sebereflexe, motýlků v břiše, lechtivých okamžiků a občas sakra trapných situací i pořádné švandy, je nevšední nejen květnatým slovníkem, ale i přesným vystižením niterných pocitů ženy.
Neklidná růže je trefou do černého obzvlášť pro ženy, které už mají něco „odžito“ a rozhodly se to i přes nevydařený partnerský vztah nezabalit. Nečekají v koutě, až je tam někdo najde. Kniha tak pomůže pochopit, že všechno, co se nám v životě děje, má svůj význam, a i když se to někdy nezdá fér, je v první řadě třeba začít mít rád hlavně sám sebe. Objevit svobodu, žít tady a teď, užít si bezstarostnost a uvědomit si, že štěstí je dar, který si můžeme nadělit, budeme-li chtít.
Monika J. Čapková ve své prvotině ukazuje, že tíživá samota, bolavá duše, prázdnota a ztracená sebejistota po životních kotrmelcích, je jen přechodný stav. Dokáže dát naději, že na každou „neklidnou růži“ někde čeká princ. Nebude nejspíš na bílém koni, možná bude mít jen starší auťák, třeba pojede na kole, nebo půjde pěšky, to je totiž úplně fuk… ale dokáže podpořit, rozesmát, pohladit, ocenit, nabídnout, pochopit, rozdělit se a milovat… To je hlavní poselství této knihy a její autorky.
Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová
