RECENZE: Svoboda je být sama sebou, ale jakou sebou? Dojít poznání této otázky je hlavní linkou knihy. Něžný, dojemný, svým způsobem i krutý, ale velice hluboký příběh se vám rozlije po těle jako když se celí zkřehlí v zimě posadíte ke kamnům. Ten pocit proto, že po přečtení Annina útěku pochopíte… V románu je láska, zejména ta mateřská, která hladí, konejší, ale i poutá neviditelnými okovy a ničí. Je v něm také touha po svobodě, vazba rodinných pout, podvolení se osudu a vzdor, a také jedinečnost každého jednotlivce, na kterou má právo.
Příběh je psaný v několika časových rovinách s rozdílem mnoha desítek let, i z různých úhlů pohledu, což pomáhá „listovat“ životy hlavních postav a autor se tak nepřiklání ani na stranu jednoho z nich. Jen pomalu a pečlivě odhaluje myšlenkové pochody a klikaté životní cesty manželského páru Severina a Anny, a jejího otce Peppeho, který utekl od rodiny a nikdy se nevrátil. Zprvu nechápete proč. Tolik sobectví v takovém činu, chyběl manželce i oběma dcerám. Jenže pak vám dojde, že on chtěl jen zůstat naživu tím, že se pokusil být někým jiným a poslední sílu a odvahu k tomu našel právě v útěku od všech a od všeho. Ano, takhle kniha je o útěcích, ale ne tak před ostatními, jako před sebou samými. Anna totiž jednoho dne zmizela, stejně jako její otec. Její manžel Severino se ji vydá hledat na místa, která kdysi společně navštívili, k lidem, se kterými je propojil osud. Snad mohu prozradit, že Annu nenajde, ale vlastně najde. Pochopí, že svoboda je vědět, kde už dál nechceš být. Jen proto, že tvůj osud určili jiní.
Podstatnou částí knihy je popis italského ostrova Sicílie, kde se příběh z velké části odehrává. Drobné a zdánlivě obyčejné věci, místa, chutě zhmotňují tu pravou Sicílii lépe než kdejaký turistický průvodce… prostoupí všemi póry těla a vy toužíte poznat tenhle zapomenutý svět. Ucítíte sladkost krvavých pomerančů, kyselost citronů nebo masovou chuť typických rýžových arancini… před vámi se objeví úmorné letní dusno, sladkost a osvěžení lahodnou zmrzlinou v kornoutku, vůně olivovníků, rybích pokrmů na všechny možné způsoby, opuštěnost políček, která už nemá kdo obdělávat, kolíbání loďky v přístavu, barvy moře v odstínech kobaltu, toulavé kočky, stařenky s vlasy spletenými do bezchybných drdolů pozorující turisty, těžkost červeného vína i lehkost šumivého prosecca, sladkost hroznů, vůně pečeného chleba nebo pražených semínek, téměř na vlastní kůži pocítíte hrbolatost dlážděných silniček a obdivujete se mrštnosti mladého plavčíka…
Na konci knihy přišlo prozření a odpuštění, které jsem hlavním postavám nemohla v počátcích knihy přiznat. Anna i její otec Peppe se mi zdáli sobečtí a nebojím se říct i trochu nesympatičtí, jejich jednání jsem dost dobře nedokázala pochopit, než jsem stránku po stránce odhalovala motivy v jejich životě, které je k jednání vedly a určovaly kompas jejich osudu. Annin útěk je velice silný příběh s mnoha otazníky, ke kterým budete hledat odpověď. Čte se však jedním dechem a máte z něj pocit, jako byste se Sicílií už někdy toulali.
Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová
