Myšlenka otevřít problematiku „mužnosti“ přišla, když se snažil hledat odpovědi na otázky, co znamená být mužem v 21. století. To, co objevil, ho však neuspokojilo – v luxusu, manažerských pozicích a nahých ženách neviděl odpověď. Dnes patří jeho podcasty k nejposlouchanějším na Slovensku. Co se skrývá za příběhem tohoto inspirativního muže?
Co znamená být mužem v 21. století?
To je otázka, kterou se zabývám, a nejen já, už téměř 10 let. Nerad bych totiž zaváděl šablonu „správného“ muže. Zároveň nás napříč kulturami mnohé spojuje. Vždy bylo naším úkolem chránit, tvořit, vést a zabezpečovat. Myslím, že ani dnes tomu není jinak. Současný muž by měl pracovat na svém charakteru a zdatnosti, aby žil svůj život s přidanou hodnotou.
Jak tedy dnes vypadá klasický muž, a jak by vypadat měl?
Vytvořili jsme obraz, který je spíš karikaturou než skutečností, protože jsme dovolili, aby nás pokládali za pasivní, dětinské, odmítající zodpovědnost a závislé. Komedie jsou stavěny na archetypech neschopných otců nebo synů, centra pro léčbu závislostí jsou naplněná většinou muži a „povolání syn“ je dnes terminus technicus. Muži v současné době stojí před výzvou správně uchopit maskulinitu a nést její důsledky. Je dobře, že znovu objevujeme schopnost ukázat sobě i svému okolí své emoce, stejně jako je důležité pěstovat disciplínu, soutěživost, zaměření na cíl, schopnost emocionálního odstupu a podobně.
Proč jsi napsal knihu pro muže?
Protože jsem si ji potřeboval přečíst. Stejně tak jsem potkával muže, kteří byli hladoví po věcech, které jim z různých důvodů neřekli jejich tátové. Online svět i média jsou plné představ o tom, co je důležité, ale najít průvodce mužností v 21. století není jednoduché. I proto jsem se rozhodl sepsat myšlenky, které studuji u jiných autorů a zpracovávám ve svém nitru už téměř jedno desetiletí. Věřím, že je to jeden z nápomocných nástrojů, který jednoho dne poskytne muž svému synovi.
Jsou to tedy pouze otcové a synové, komu je kniha určena?
Je pro všechny přemýšlející chlapce a muže, kteří dokážou zkrotit svoje ego a chtějí na sobě pracovat. Je jedno, v jakém věku nebo v jaké situaci se nacházejí, mužnost je potřebná všude. Spousta pozitivní zpětné vazby přichází také od žen, které do knihy nakoukly jen ze zvědavosti, neboť ji chtěly darovat svému partnerovi nebo synovi, a nakonec se do ní ponořily jako první a přečetly ji celou. I když jsem Předávání ohně směroval výhradně mužům, mnohé principy jsou univerzální a aplikovatelné pro každého.
Koncept magazínu Mužom.sk prý vznikl i kvůli tomu, že jsi v klasických magazínech nenašel to, co jsi hledal. Co to tedy bylo?
Hledal jsem hodnotný zdroj informací pro muže, který se mi nebude snažit prodat drahou dovolenou, adrenalinový zážitek nebo nahou ženu. Takový tu tehdy nebyl. A protože jsem věřil, že podobnou potřebu nemám jen já sám, začal jsem za vydatné podpory přátel otevírat témata, o kterých se hovořilo málo, nebo dokonce vůbec, jako například hodnoty a ideály, filozofie, síla, vztahy, mužská přátelství…
Ta se často točí kolem sportu, aut nebo byznysu. Jsou k sobě muži otevření a ochotní spolu mluvit?
Všeobecně ne, až do chvíle, kdy jim poskytnete správný impulz a bezpečné prostředí. Přesně o to se snažíme a zdaleka dnes nejsme v Česku a na Slovensku jediní. Muži spolu potřebují mluvit a potřebují blízká přátelství. „Ocel se brousí ocelí, muži potřebují muže,“ říká staré přísloví. Když to správně nastavíme a věnujeme tomu přiměřenou pozornost, budou z toho těžit nejen muži, ale i jejich okolí.
Co bylo tím momentem, kdy sis řekl, že online články a podcast nestačí a bude třeba napsat knihu?
Kniha vznikla jako odpověď na žádost fanoušků portálu Mužom.sk. Přehrabovat se v online prostoru víc jak dvěma tisíci příspěvků už nebylo praktické. Předávání ohně je snahou ukotvit na jednom místě celistvé myšlenky, které odhalí jádro toho, na čem mi při hledání mužnosti v 21. století záleží.
Potřebují mít muži nevyhnutelně vzor?
Nikdy jsme bez vzorů nefungovali. Téměř všechno, co umíme, nás kdosi naučil nebo jsme to od někoho odkoukali. Adorujeme umělce, sportovce, filmové a literární postavy. Takže není otázkou, zda potřebujeme vzory, ale koho do této role stavíme. Muž potřebuje na své cestě vzor v jiných mužích, s nimiž sdílí hodnotové nastavení nebo kteří už stejnou cestu prošli a byli na ní úspěšní. To neznamená někoho kopírovat. Každá osobnost totiž od svého vzoru převezme jeho atributy svým vlastním způsobem.
Dokáže tedy i kniha sloužit jako takový vzor nebo mentor?
Nerad bych zveličoval schopnosti Předávání ohně. Skutečný vztah člověka k člověku nenahradí žádná sebelepší kniha. Kniha může být určitě nápomocná, je to koneckonců hlas mých myšlenek a mou snahou je provázet muže. Ideální je přečíst si knihu, nechat se nadchnout její myšlenkou a najít si mentora mezi staršími muži.
Proč oheň jako hlavní téma knihy? Co všechno se skrývá za metaforou ohně?
Inspirací byl rozhovor dvou hlavních postav knihy Cormaca McCartyho Cesta. Hlavní linií je dialog, kde otec přesvědčuje syna, že oba nesou vnitřní oheň, který nesmí zhasnout. Věřím v to, že maskulinita, stejně jako feminita, je dar, tak jako oheň, který může sloužit, nebo ničit. Je to síla, kterou můžeme předat, nebo promrhat.
Jaký byl tvůj oheň, který jsi převzal od svého táty, a naopak je něco, co ti chybělo?
Dodnes se na svého tátu dívám jako na nesmírně pracovitého a obětavého muže. Jeho odhodlání a ochota pomoci blízkým lidem jsou velmi inspirující. Co mi chybělo? Že svoboda je věc, o kterou musí muž neustále zápasit nejen se svým okolím, ale i sám se sebou.
Kdy ses z chlapce na chlapa změnil ty?
Tento proces není tak jednoduchý a samozřejmý, za jaký ho pokládáme. Iniciace je rituál, na který jsme zapomněli, a podle toho to kolem nás tak vypadá. O iniciaci by se dalo mluvit dlouze. Mě však k tomuto přechodu přivedla tragická událost smrti mého přítele. To byla situace, kdy jsem pochopil, že potřebuji převzít zodpovědnost, že svět se netočí okolo mě a že přirozenou součástí života je bolest a smrt. Věci, které chlapec nevnímá a muž pokládá za vzácné poznání.
Kde hledáš svůj vlastní oheň dnes, kdy už jsi v pozici otce?
Ve své vizi a v osobním prohlášení. To první mě vytahuje z postele i v těžkých dnech a vytyčuje mi cíl, to druhé mi připomíná, kdo jsem a co je pro mě důležité. Vždy se najdou další věci, které oheň rozdmýchají, ale některé z nich si nechávám jen pro sebe. Hledat svůj vlastní oheň jinde než ve svém nitru, je krátkodobé.
Které knihy tě formovaly a pomohly ti stát se lepším člověkem?
Dřív to byly dobrodružné chlapecké romány, které mi dovolily snít a vštěpovaly mi různé rytířské ctnosti a ideály. Dnes jsou to knihy o stoicismu, jako například Hovory k sobě, Myslet jako římský císař, Stoikův průvodce pro každý den, Umění odolnosti. Zcela určitě 12 pravidel pro život Jordana B. Petersona a knihy Jocka Willinka. Moje osobní knihovna už je plná, takže těch knih, které měly alespoň malý vliv, jsou desítky.
S jakou literární nebo historickou postavou bys šel na večeři?
S Marcem Aureliem, Platónem, Atrejem z Nekonečného příběhu, Pipi Dlouhou punčochou, Aragornem, Richardem Krauzem z detektivek Dominika Dána a zdaleka to nekončí… Potřeboval bych velký stůl.
Proč je dobré číst knihy?
Protože je to skvělý nástroj pro trénink ducha. Život se dá určitě zvládnout i bez nich, ale duch je slabší a chudší. Obklopovat se moudrými myšlenkami je investice, kterou by měl udělat každý, kdo chce žít ve zdravém prostředí a osobně růst.
Peter Podlesný (* 1983)
Sám sebe definuje především jako „manžela, tátu a přítele“. Je i zakladatelem online magazínu Mužom.sk, z něhož vznikl zmiňovaný podcast, a silově-kondičním trenérem, což je jeho primární živobytí. „Už je to téměř osm let, co se tomuto tématu věnuji denně, což znamená desítky knih, stovky hodin podcastů a rozhovorů,“ říká. Za svoji osobní cestu považuje práci na nejlepší verzi sebe sama, a stejně přistupuje i k mužům a ženám, kteří o jeho práci jeví zájem.
Text: Hana Jarčevská
Foto: Michaela Šarudy
