Vítěz Českého slavíka 21 v kategorii Objev roku dostudoval pedagogický obor na Karlově univerzitě, vydal své třetí písničkové album s názvem Ideální čas se nezbláznit, a právě startuje podzimní koncertní turné o šestadvaceti zastávkách. Jaký je Michal Horák čtenář?
 

Jakou knihu právě čtete?

Právě čtu už podruhé celou ságu Eragona, teď jsem ve třetím díle jménem Brisingr. Nemám příliš času číst, ale v tomhle fantasy světě si vždycky rád odpočinu. Odmalička jsem hltal svět Harryho Pottera a Pána prstenů, taková ta tajemnost a mystičnost některých postav a stvoření mě vždycky naprosto fascinovala. A u zmíněného Eragona mě ohromně baví vývoj hlavní postavy v průběhu těch čtyř tlustých knih, kde se člověk během čtení s tou postavou zkrátka musí sžít. Na konci celého příběhu se objevuje pro mě naprosto úžasný filosofický přesah do běžného života, kdy Eragon konečně do posledního zákoutí poznává svoji osobnost a své poslání a s tím nově nabytým vědomím zvládá překonávat největší životní překážky.

Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?

Já jsem teda příznivec čtečky z čistě praktických důvodů. Například výše zmíněná sága se skládá ze skutečně tlustých svazků, které nejsou úplně praktické k nošení v batohu a podobně. Navíc si často čtu večer v posteli v té poloze, kdy ležím na zádech a knížku si držím nad obličejem, takže když by mi ve fázi usínání vypadla čtečka z ruky, nezpůsobí mi to otřes mozku na rozdíl od tištěných objemných svazků.

S jakou literární postavou byste šel na víno?

S Tomem Bombadilem z knižní série Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Jak už jsem říkal, vyrostl jsem na Pánu prstenů, ale jen na filmech, kde se tahle postava bohužel neobjevuje. Ona totiž nemá nějak zásadní vliv na hlavní příběh, ale zároveň je takovou nádhernou esencí celého toho světa Středozemě. Nikdo vlastně pořádně neví, kdo to Tom Bombadil je. Tolkien ho popisuje jako věčně veselého chlapíka, co žije v úzkém kontaktu s přírodou a je na světě vlastně odjakživa. Někdo tvrdí, že je Tom ztělesněním přírody nebo dokonce času samotného. Nestará se o malichernosti a žije momentem, což je mi velmi sympatické. Asi bych se s ním dal do klasického pivního filozofického rozhovoru o smyslu života.

U které knihy jste se smál nahlas?

U knížky Doktor Proktor a prdicí prášek (Jo Nesbø). Je to knížka pro děti, ale v rámci svých studií pedagogiky jsem měl četné příležitosti některé dětské knížky pročíst a fakt byly dost vtipné.

Oblíbený citát z knihy?

Protože to mám teď v čerstvé paměti, vybral bych asi tenhle z prvního dílu ságy Eragon, kdy Eragonův drak Safira uklidňuje Eragona kvůli obavám z budoucnosti: „Žij přítomností, pamatuj si minulost a neboj se budoucnosti, protože ta neexistuje a nikdy ani existovat nebude. Je pouze teď.“ Je to v nějakých situacích v životě dost trefné.

Jakou knihu byste si vzal na pustý ostrov?

Hobita od J. R. R. Tolkiena. Byla to první knížka, kterou jsem kdy přečetl do konce, a proto k ní mám takový sentimentální vztah. Dlouho jsem znal prvních pár stránek nazpaměť, protože jsme ji měli i jako audioknihu na cesty, když jsem byl menší. Předpokládám, že mi byli hobiti vždycky sympatičtí tím, že jsem taky kdovíjak oslnivě nevyrostl… A přesto hobiti navzdory své výšce figurovali naprosto zásadními rolemi ve velkých příbězích, což je jednoznačně inspirativní.

Kde knihy nejčastěji nakupujete?

V knihkupectví Luxor. Ale jak už jsem naznačoval, jsem příznivcem čteček, takže si často stahuju e-book.

Co děláte s knihami, které už nechcete?

Naštěstí nejsem vlastníkem příliš mnoha fyzických výtisků na rozdíl například od mého otce, který má jednu celou místnost vyhrazenou jen pro stovky a stovky knih. Takže se žádných zbavovat nemusím a pouze si je esteticky vyrovnávám na poličku.

Proč je podle vás dobré číst knihy?

Cvičí to mozek, rozpoutává představivost a mě konkrétně to přesouvá do jiného světa, když si potřebuju odfrknout.

Jakého spisovatele byste si vybral, aby napsal váš životní příběh?

Tak to je otázka, nad kterou jsem se nikdy nezamýšlel. Možná by mě zajímalo, jak by to napsal Christopher Paolini, autor zmíněného Eragona. Z českých autorů by to byl nejspíš Bohumil Hrabal.

Text: Martina Vlčková
Foto: Tony Kosar