Mladá reportérka Jules Rothová získá prestižní místo a s ním i neobvyklý tajný úkol: vypátrat pro soukromého klienta obraz, který uloupili nacisté a od té doby je nezvěstný. Není však sama, kdo jej hledá. Po vzácné malbě pátrá také bezohledná galeristka Margaux a Jules zjistí, že v ohrožení je nejen legendární obraz, ale i její vlastní život. Žena v ohni je příběhem silné hrdinky a mimořádného uměleckého díla, které se pro svou krásu stalo obětí dějin.
Ukázka z knihy Žena v ohni
Art Basel, Miami
„Dobrý večer, vítejte,“ začne Margaux. „Jsem Margaux de Laurentová a mám obrovskou radost, že tu s vámi dnes večer mohu být.“ Nepotřebuje mikrofon. Má sytý, výrazně rezonující hlas se snobsky nabubřelým britským přízvukem odrážejícím její privilegovanou výchovu. „Galerie De Laurent se na Art Basel prezentuje již osmnáctým rokem. Ale dnešek je pro mě obzvlášť důležitý, protože dnes to pro mě není jen výstava – je to osobní.“ Ukáže na velký zakrytý obraz, které stojí za ní, a všichni se otočí za její rukou. Ovládá své publikum jako loutky. „Tento obraz chyběl v naší rodinné sbírce osm desetiletí. Až doteď…“ Nastane významná pomlka, v níž se Margaux rozhlédne po zaplněném nádvoří a pak se otočí na asistentku oblečenou od hlavy až k patě v černém, která stojí vedle ní. „Odhalte ho.“
Závěs se jedním dramatickým pohybem odhrne a Jules ohromeně zírá na obrovské plátno. Je v takovém šoku, jako by vstoupila do restaurace a uvnitř ji čekala oslava s překvapením. Možná si to jen představuje, ale zdá se jí, že se Margaux z pódia usmívá přímo na ni, letmým úsměvem, který se rychle rozplyne v úšklebku. Jules bouří krev v žilách, její hněv se stupňuje. Ten obraz jí nepatří.
Lhářko! křičí Jules z plných plic, ale nevydá ani hlásku. Slova z ní ne a ne vyjít. Po zádech jí pod značkovými šaty stéká pot. Tohle nemůže být pravda.
Jenomže je.
Zprvu jen sem tam zazní ojedinělé tlesknutí, ale pak propukne ohlušující aplaus jako při vítězném gólu na mistrovství světa ve fotbale. Jules hoří tváře, a přitom má studené ruce, jako by jí selhávala termoregulace, protože jí dochází, že je to ona, koho tu obehráli.
Margaux si vychutnává potlesk. Její pronikavý pohled znovu najde Jules. Mrazivý úsměv už nevyjadřuje jen vítězství – teď říká přímo: A dohrála jsi.
Jules si všimne Adama, který si klestí cestu davem a prodírá se k ní. Než stihne zareagovat, ucítí tvrdé zaklepání na rameni a otočí se za prstem. Před ní stojí mladá žena s ostře řezanými rysy v bílých kožených minišatech tak těsných, že bude potřebovat škrabku, aby je ze sebe stáhla. Jules v ní pozná dívku, která stála u vchodu do sídla a odškrtávala si hosty v seznamu – ale je zjevné, že to není běžná náplň její práce.
„Pojďte za mnou,“ přikáže jí žena polohlasem. Okamžitě. Jules má pocit, že se jí podlomí nohy. Pohledem střelí na druhou stranu nádvoří a hledá Adama, ale ten zmizel. Kde je? Točí se jí hlava. Přemýšlej, přemýšlej.
Instinkt jí napovídá, aby utíkala jako o život, ale hluboko v nitru ví, že bude lepší, když udělá, co se jí řeklo, protože nad její hlavou jako černý mrak visí: protože jinak… Následuje ženu nenápadnými bočními dveřmi pryč z nádvoří a po krátkém úzkém schodišti vedoucím neznámo kam. Než stačí zjistit, co se děje, nebo přehodnotit své rozhodnutí, někdo jí vytrhne kabelku a pevnou masitou rukou ji hrubě strčí na zadní sedadlo čekajícího vozu.
Rychle se otočí a skrz zadní tónované okno auta ještě zahlédne v zubatém stínu nasvícené palmy dívku od dveří. Vtom jí bez varování přes hlavu přetáhnou kuklu a spoutají ruce. Z plic jí unikne vzduch a ona má pocit, že se jí hlava odtrhla od těla, jak auto zrychlí. Opře se o lepkavé, studené kožené sedadlo. Proč neodešla, neutekla nebo nekřičela, když mohla? Copak ten zatracený obraz stojí za lidský život? Její i těch, které miluje?
Text: se svolením Grada Publishing a.s.
Foto: Štěpánka Levá
