Před jejím objektivem stály nejenom české, ale i zahraniční hvězdy, jako třeba Sophia Loren, Meryl Streep či zpěvačka Cher. Na kontě má řadu úspěšných výstavních projektů a pro Nadaci Archa Chantal právě připravuje další ze svých legendárních kalendářů. Jaká je Lenka Hatašová čtenářka?
Jakou knihu právě čtete?
Knižní rozhovor Erika Taberyho se Zuzanou Čaputovou. Jmenuje se Neztratit se sama sobě a musím přiznat, že hned v jejím úvodu mi ukáplo pár slz – a sice když jsem četla, s čím vším se bývalá slovenská prezidentka musela potýkat v období před svou inaugurací.
Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Pro mě jsou ideální audioknihy, momentálně poslouchám načtenou biografii Elona Muska a Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Postprodukcí mých fotografií strávím dlouhé hodiny u počítače, a v jednom kuse při tom něco poslouchám, buď audioknihy nebo rozhlasové hry režisérky a výtvarnice Bely Schenkové. Čtečku jsem nikdy neměla v ruce, ale pátrám po ní!
S jakou literární postavou byste šla na víno?
Na víno asi ne, protože alkohol nepiju, ale na kávu (nebo v jeho případě spíš na čaj) bych asi ráda pozvala fotografa a mystika Františka Drtikola. I když nejde úplně o literární postavu, on jí pro mě momentálně je – mám totiž rozečtenou další knihu, a to Dějiny světla od Jana Němce, což je román právě o Drtikolovi.
U které knihy jste se smála nahlas?
To si vůbec nevzpomínám. Ale můžu odpovědět obloukem a říct, se kterým spisovatelem jsem se naposledy nahlas hodně zasmála – s Patrikem Hartlem! Vždy jednou za čas mu pořizuji portrétní fotografie a myslím, že je všeobecně známé, jak je Patrikův smích nakažlivý... Díky své profesi se vůbec hodně nasměju. Momentálně s kolegyní fotografkou Monikou Navrátilovou připravujeme pro Nadaci Archa Chantal zbrusu nový kalendář Proměny Fantazie 25, a kdo tento legendární projekt zná, ví, o co jde. Představujeme známé osobnosti v nezvyklých situacích a obrazech, které tvoříme pomocí umělé inteligence, a věřte, že je u toho zábavy víc než dost.
Oblíbený citát z knihy?
Ještě chvíli zůstanu u mých rozečtených Dějin světla: „Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mě svírala. Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši lidem do duší světlem poznání.“ Hodně se s ním ztotožňuji.
Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Něco z oblasti čínské medicíny nebo Nekonečnou sílu od Anthonyho Robbinse, kde může čtenář objevit i spoustu rad, které by mu právě pustý ostrov mohly pomoci přežít. A pak Cestu od Brandon Bays, která je autorkou pro mě revoluční techniky – jak se zbavit potlačených toxických emocí.
Kde knihy nejčastěji nakupujete?
Spíš v antikvariátech, nebo v online bazarech. I když nová kniha krásně voní, nutně novou mít nemusím – pokud se tedy zrovna nejedná o nějaký hit nebo klenot, kterého se po přečtení nikdo nechce zbavit. Občas si knihy i půjčím, třeba od maminčina přítele Milana, který je velký čtenář a má fantastickou knihovnu nejen svých publikací. Je totiž vědec a autor v oboru analytické chemie, ale také fanoušek fotografie, což činí jeho sbírku knih pro mě ještě zajímavější.
Co děláte s knihami, které už nechcete?
Líbí se mi systém Knihobota, takže je většinou vozím tam. Ne vše ale vezmou, takže zbytek pak většinou vyskládám v nějaké knihobudce. Knihy také ráda věnuji své sestřence Magdě, pro kterou je četba velkou vášní a inspirací, protože ona sama je stejně jako její otec a můj strýc Milda vypravěčkou neskutečných příběhů, které by stálo za to jednou takříkajíc „hodit na papír“.
Proč je podle vás dobré číst knihy?
Záleží na tom, co čtenář od četby očekává – jestli ho baví únik do jiných světů, žít životy fiktivních postav anebo vzdělávání. Já čtu spíš z toho druhého důvodu. A pak je tu slovní zásoba a taky fantazie. Že je četba tříbí, je prostě jasná věc!
Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
Pokud bych se toho neujala sama, tak by to musel být někdo, jehož tvorbu znám, a navíc k němu mám důvěru, nejlépe prohloubenou během fotografování skrze můj objektiv – to jsou pro mě vždy zázračné chvíle propojení s druhým člověkem. Napadá mě výborná spisovatelka a novinářka Lucie Šilhová, se kterou se dobře znám a jejíž tvorba se mi moc líbí.
Text: Martina Vlčková
Foto: Monika Navrátilová
