„Jez tak, jako by na tom závisel tvůj život. Protože závisí“, tak zní motto docenta Ladislava Kužely, uznávaného slovenského gastroenterologa, který ve své ordinaci, knihách i na sociálních sítích učí, jak pečovat o střevní mikrobiom. Zapomeňte na diety, základem všeho je rostlinná strava!

Co vlastně vede gastroenterologa k tomu, že sedne a napíše dvě knížky?
To je jednoduché – po úspěchu té první s názvem Zdravé střevo a trávení – mýty versus fakta, která by měla tento rok vyjít i v Čechách, jsme se s mojí spoluautorkou Zuzkou Čižmárikovou rozhodli, že v naší práci budeme pokračovat. Hlad po informacích, které se týkají trávení a všeho, co s ním souvisí, je totiž obrovský. Z ohlasů, otázek a připomínek čtenářů, které se k nám dostali, jsme vyvodili, že je nejvíc ze všeho zajímá odpověď na dvě zásadní otázky: Co můžeme pro svá střeva udělat my sami? A jak kondice střev ovlivňuje náš život, naše tělo a mysl? Ty jsme se v druhé knížce Zdraví bez léků pokusili zodpovědět. A vysvětlit princip poměrně jednoduchého vzorce, jehož výsledky v praxi ovšem závisí pouze na každém z nás a naší snaze změnit způsob stravování a životního stylu. Samozřejmě v souladu se současnými poznatky lékařské vědy založené na důkazech.

Jaké chyby tedy podle vás ve stravování nejčastěji děláme? Čím si doslova ničíme život?
Průmyslově zpracovanými potravinami plnými aditiv a konzervantů, které jsou jednoznačně spojené s nárůstem „špatných“ (zánětlivých) mikrobů žijících v našem tlustém střevě. To potvrdila i Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, která už v roce 2015 klasifikovala například takto upravené maso jako karcinogen skupiny 1! A doporučila dodržovat zdravé stravovací návyky, které zahrnují konzumaci zeleniny, ovoce a celozrnných produktů. Když je do svého jídelníčku zařadíte, potěšíte všechny ty prospěšné bakterie v těle, na nichž závisí vaše současné, ale i budoucí zdraví. 

Před třemi lety jste prodělal infarkt. To znamená, že tenkrát jste se o sebe a svoje střevo nestaral?
Přesně tak. Přestože jsem jako gastroenterolog měl znalosti o tom, jak naše trávení funguje doslova z první ruky, o to své jsem vůbec nepečoval. A přestože jsem lékař a věděl jsem, jak velký význam má prevence, sám pro sebe jsem v rámci prevence srdečně-cévních onemocnění nedělal nic, jen to, že jsem bral pilulky na vysoký krevní tlak. Moje strava byla fádní, jednostranná, nepravidelná a založená hlavně na příjmu masa, přičemž přílohou bylo zase maso. Protože jsem byl velmi zaměstnán svou kariérou, zdůvodnil jsem si to tak, že dokud nemám trávicí potíže, nemusím se o svůj trávicí trakt starat. V praxi to vypadalo to, že přes týden v mém jídelníčku dominovala bufetová strava, o víkendu grilované maso a na kongresech jsem vyhledával řetězce rychlého občerstvení. O tom, jak jsem si mnoho let škodil a jak jsem si úplně devastoval tělo, kterému jsem nakládal, kolik dokázalo unést, jsem se bohužel dozvěděl až v okamžiku, kdy jsem dostal infarkt.

Jak to pokračovalo dál?
Díky nesmírně profesionální a rychlé pomoci kolegů z Národního ústavu kardiovaskulárních chorob v Bratislavě jsem přežil, a to i přesto, že se mi na srdci zcela uzavřela céva přezdívaná „widow maker“, protože její uzavření činí z manželek vdovy. Aby toho nebylo málo, našli mi více než 50% zúžení na dalších třech cévách vyživujících srdce. Bohužel se to dostalo až do této fáze a mě konečně došlo, že takto to dál nemůže pokračovat. Ještě během pobytu v bratislavském ústavu jsem začal pátrat, jako člověk naučený hledat ověřené medicínské důkazy, kde se v mém případě stala chyba. Jinými slovy, začal jsem hledat odpověď na otázku, co jsem udělal špatně. A tím začala moje cesta za zdravým životním stylem.

Našel se někdo, kdo vám s tím pomáhal?
Moje manželka. Když jsem ji potkal, divil jsem se tomu, co si dává na talíř – jedla totiž samé rostliny, maso výjimečně a jen kousek, takže jsem žertoval o stravě pro králíky. Nechápal jsem, jak z takové stravy dokáže fungovat a ještě k tomu i být aktivní… Ona naštěstí nešla tvrdohlavě proti mé tehdejší „dietě“, ale tiše, trpělivě a postupně mi přidávala do stravy i něco rostlinného. Během prvních dvou či tří let změnila můj jídelníček natolik, že pro mě najednou bylo přirozené, že jsem postupně 1/3, pak 1/2 a později 2/3 masa na svém talíři vyměnil za zeleninu a ovoce. Dnes tvoří 95–100 % mé stravy rostlinná a co nejrozmanitější vláknina. Dokonce po většinu dní v měsíci je příjem masa na nule, což by pro mě před několika lety bylo nemyslitelné. I chutě se mi změnily do té míry, že když dnes tento druh stravy nemám, tak mi velmi chybí. Tělo si zkrátka samo řekne, co potřebuje.

Dáte nám nějaký příklad? Jak vypadá váš jídelníček?
Jako příklad popíšu ten včerejší. K snídani jsem měl kváskový chléb s pomazánkou, kterou mi manželka umixovala ze zeleniny, která nám zůstala z předchozího dne. Šlo o upečený sladký brambor a mrkev. Následně jsem si dal vícezrnnou kaši uvařenou v rostlinném mléce a ve vodě, spolu se směsí semínek – nechyběla lněná, konopná, slunečnicová či chia semínka. A v misce jsem měl také sušené datle, brusinky, granátové jablko a banán. K obědu jsem si dal těstoviny na česneku a cibuli s hříbky, artyčoky, cuketou a rajčaty. A na večeři krémové chřestové rizoto. Musím říct, že na každém chodu jsem si nesmírně pochutnal.

Co byste poradil lidem, kteří si na základně vašeho příběhu a po přečtení vašich knih řeknou, že od zítřka o svůj mikrobiom začnou pečovat? Čím základním by měli začít?
Nejprve by si měli uvědomit, že „krmení dobrých mikrobů“ nevyžaduje striktní dietu, ale jde pouze o změnu myšlení. U každého sousta si uvědomte, že krmíte nejenom sebe, ale i své střevní kamarády. A že je třeba zajistit jejich spokojenost. Postupně přidávejte do stravy co nejrozmanitější rostlinnou vlákninu, tedy ovoce, zeleninu, luštěniny, ořechy, bylinky, koření a semínka. A naopak začněte ubírat polotovary, tedy ta jídla, která jsou předem zpracovaná a obsahují přidané cukry, soli, oleje a konzervanty. Tyto potraviny nejsou pro naše tělo přirozené a mohou vyvolat v těle zánět, který vede k vážným chorobám.

Co vlastně rozhodlo, že jste se stal lékařem?
Můj otec, jeho sestra, její manžel, jejich syn, jeho manželka a dcera další otcovy sestry byli a někteří stále ještě jsou lékaři. Tudíž jsem vyrůstal v prostředí, které zcela předurčilo moji cestu, protože od dětství jsem neslyšel prakticky o ničem jiném než o medicíně. I moje matka, která zpívala ve Slovenské filharmonii, se musela naučit základní lékařské výrazy a udělat si jakýsi „rychlokurz z domácího lékařství“, aby se mohla zapojit do nikdy nekončících rodinných debat o zdravotnictví.

A čím si vás získala gastroenterologie? To není zrovna sexy obor…
Dovolím si oponovat – je to super sexy a nesmírně se rozvíjející obor, a to hlavně co se týká výživy, která se za poslední roky neuvěřitelně dynamicky rozvinula. A jak jsme se k tomu dostal? Po ukončení studia na lékařské fakultě UK v Bratislavě nebylo jiné volné místo než na Interní gastroenterologické klinice v Podunajských Biskupicích v Bratislavě (tehdejší Národní ústav tuberkulózy a respiračních nemocí). Nastupoval jsem tam v době, kdy z důvodů lepšího výdělku poměrně mnoho kolegů odcházelo pracovat do farmaceutických firem nebo do zahraničí. No a tenhle masivní odchod způsobil, že jsem se téměř okamžitě dostal do výukového programu pana profesora Vavrečky, skvělého odborníka a úžasného člověka. Pod jeho vedením mě gastroenterologie chytila za srdce a už jsem u ní zůstal. A musím říct, že moc rád.

Doc. MUDr. Ladislav Kužela, PhD., MPH (* 1968)
Uznávaný slovenský gastroenterolog, vysokoškolský pedagog a bývalý hlavní odborník Ministerstva zdravotnictví SR pro gastroenterologii. Dlouhá léta působil také jako ředitel největší dětské nemocnice ve střední Evropě. Dnes má soukromou praxi. Na kontě má dvě knihy Zdraví bez léků a Zdravé střevo a trávení – mýty versus fakta.

Text: Martina Vlčková
Foto: Ján Hrdlička, Fero Gažík