Na odvrácené straně od ostravské spisovatelky Evy Tvrdé je román, který mapuje dějiny Slezska i postavení žen ve společnosti. A my jsme si nemohli nechat ujít příležitost si s touto sympatickou autorkou popovídat!
V poslední době se v české literatuře často setkáváme se zpracováním naší nedávné historie. Bílá Voda, Hana, Žítkovské bohyně, Šikmý kostel… Považujete Na odvrácené straně za součást trendu?
Moje tvorba součástí trendů není. Na odvrácené straně je příběh ze současnosti. Současnost však vyrůstá z minulosti, proto se do ní vydávám.
Jak probíhaly přípravy na samotné psaní? Dovedu si představit, že to obnášelo spoustu pátrání v archivech, pročítání odborných knih...
Archivy nenavštěvuji. Studium archivních pramenů u mě brzdí, leckdy až ničí, inspiraci. Prameny je třeba důkladně kriticky zkoumat a toto zkoumání je náročné. Jsem spisovatelka, ne historik, mým cílem je beletristický text, fikce, tedy jakási moje vlastní realita.
Nesetkáváte se ani s pamětníky? Protože v knize tyto rozhovory působí velice živě...
S pamětníky také nepracuji. Jak v románu Na odvrácené straně ukazuji, pamětníci předkládají vzpomínky a ty jsou velmi, velmi zrádné. Můžou se lišit i podle toho, před kým se vzpomíná, i podle toho, jaký je cíl onoho vzpomínání.
Z čeho tedy vycházíte?
Nejdůležitější je pro mě to, čemu jsme si zvykli říkat genius loci. Nějaké místo mě osloví a nutí mě co nejvíce se o něm dozvědět, studovat jeho historii a místopis, opakovaně na místa jezdím a toulám se jimi. Na těchto místech pak vznikají moje literární postavy. Pokud se mi stane, že ztratím inspiraci, dané místo ji vždy obnoví.
Vyšlo v nakladatelství Litteria Silesia.
Které místo vám pomáhalo při psaní této knihy?
Jde o několik měst v české části Slezska. Cítila jsem v nich určité napětí a tušila jsem, že se do těch míst literárně vrátím. Všechna tato města jsou důležitou součástí mé knihy. A právě tady se rodily postavy Veroniky, Lorety, Marty i ostatních.
Je důležité, že v knize vystupují prakticky pouze ženy?
Tématem knihy jsou proměny ženské role během dvacátého století, takže to důležité je.
Dalším důležitým prvkem v knize je rok 1963. Rok narození několika postav – ale taky váš...
Rok 1963 jsem zvolila náhodně, rok narození je to jediné, co skupinu postav spojuje. Ve shodném věku postavy procházely stejnými dějinnými událostmi, ale každá na ně reagovala jinak, každá k nim měla svůj vlastní postoj, který vyplýval z individuálních rodinných historií, a to mi připadá zajímavé.
Příběhy v knize mapují celé bouřlivé 20. století v naší zemi. Od Rakousko-Uherska přes první republiku, hrůzy války až po komunistickou totalitu. O kterém historickém období se vám psalo nejlépe?
Pro mě jako autorku jsou historické události pouze živnou půdou, důležitá jsou pro mě místa a hlavně postavy, které z charakteru těchto míst vzniknou. Historická období vnímám při svém psaní prostřednictvím reakcí svých hrdinů. Pro mě je psaní všeobecně náročné, takže nedokážu říct, že by se mi o něčem psalo dobře, občas mám ale při některých pasážích pocit chápavosti vůči postavám, a v takových chvílích mi psaní připadá poněkud příjemnější.
Na kontě už máte řadu knih. Je jim Na odvrácené straně podobná, nebo se něčím liší?
Každá moje kniha je jiná. Moji čtenáři vědí, že se u mě nedočkají opakování. A jsem si jistá, že i román Na odvrácené straně zůstane na poli mé tvorby osamocen. Mám rozepsané další knihy a žádná se té poslední ani vzdáleně nepodobá.
EVA TVRDÁ (* 1963)
Žije a tvoří v Ostravě. Středobodem tvorby je její rodné Slezsko. Na kontě již má celou řadu knih, z nichž některé byly přeloženy i do polštiny. Nejnovější román Na odvrácené straně v sobě kloubí moderní dějiny Slezska s osudy žen a ukazuje proměny nejen tohoto kraje, ale i ženské role ve společnosti.
Text: Žofie Sedláčková
Foto: se svolením Evy Tvrdé
