Nedávno mi vyšla kniha Dům pod náměstím, a možná proto jsem začala pátrat po dalších knihách, v jejichž názvu se vyskytuje dům. Ne jakákoli stavba. Ne Mlýn na mumie, Tajemný hrad v Karpatech, Mezi vilami či Zámek, ale přímo slovo dům.
V poslední době vyšlo takových knih několik. Rozpůlený dům Alice Horáčkové vypráví ságu česko-německé rodiny v Krkonoších od 19. století do konce druhé světové války. Román Štěpána Javůrka Sudetský dům se odehrává těsně po ní, kdy jeden dům musí sdílet staří a noví obyvatelé: Němci čekající na odsun a Češi, kteří přišli osídlit pohraničí. V novém strhujícím románu Aleny Mornštajnové Les v domě není dům – na rozdíl od předchozích jmenovaných knih – bezpečným útočištěm, ale pastí, z níž je skoro nemožné se vymanit. Za to ovšem nemůže dům, nýbrž obyvatelé, hlavně jeden z nich.
Knihy s domem v názvu většinou nějak zpracovávají téma rodiny. Každá jinak, a nejenom ty české. Rodinnou ságou je i román chilské autorky Isabel Allende Dům duchů. Dům v Čechách německy píšící české autorky Hanny Demetzové přináší autobiografický příběh židovské dívky před druhou světovou válkou. A možná nejenom já si z dětství pamatuju dívčí román francouzské spisovatelky Colette Vivierové Dům drobných radostí o osudech několika dívek a jejich rodin z jednoho domu v Paříži.
Záhadné a strašidelné domy jsou častou a oblíbenou kulisou detektivních románů. Za všechny jmenuju výbornou detektivku Michaely Klevisové Tajemný dům či slavnou hororovou novelu Zánik domu Usherů, kterou napsal neméně slavný klasik Edgar Allan Poe.
Domy jsou pro lidi prostě důležité. Zrovna tak jako knihy, a proto domy a knihy patří k sobě.
Text: Markéta Hejkalová
Foto: Eva Puella
