Galerie současného a historického umění Knupp, představí obrazy Martina Patřičného. Výstava navazuje na vydání nové knihy Umění dřeva, jež vezme čtenáře na cestu dovnitř stromu i pod kůru člověka, tak jako obrazy ze dřeva. Martin Patřičný už řadu let vytváří krásné věci ze dřeva, stromy a dřevo miluje, propaguje v knihách, na výstavách i v televizním pořadu Kus dřeva ze stromu. „Pro mě je dřevo kus života. Tahle výstava (i kniha) je plná kouzel dřeva, přijďte se přesvědčit,“ zve autor. Výstava potrvá do 10.12. 2022.
Přes 30 let, od roku 1989, se všestranně věnujete dřevu. Máte za sebou přes 120 výstav v tuzemsku i v zahraničí, televizní diváci vás znají z velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu, napsal jste řadu úspěšných knih o dřevu… První otázka je tedy nasnadě – čím vám právě tento přírodní materiál učaroval?
Vím to dneska? Dřevo je dobré jako písnička... patří nám, a přitom žije svým životem. Nevyrábí se – vyrostlo z přírody. Žilo pod sluncem, nebem, ve větru, deštích, zakotveno v zemi. Ve dřevě je životopis, příběh stromu. Nic bližšího nemáme. Dřevo je domov a je nezbytné pro zdraví... taky to v hlavě.
Jak se, podle vás, v čase proměňuje vztah lidí ke dřevu?
Doba dřevěná pořád trvá, žijeme v ní. Předkové měli ze dřeva všechno – skoro. Řekl bych, že od r. 1998 jsme ve vztahu k přírodním materiálům už leccos pochopili. Zní to neuvěřitelně, ale když v tom roce vyšly moje první "dřevěné" knihy, nebylo na knižním trhu nic. O dřevě vůbec nic. Jen tu a tam něco po antikvariátech. V knihkupectví? Ani jedna!
V roce 2000 jste spolu s dendrologem a bývalým ředitelem Botanické zahrady Na Slupi Václavem Větvičkou iniciovali vzkříšení Dne stromů, který připadá na 20. října. Ve světě se Den stromů slaví už od poloviny 19. století, co je jeho cílem?
Den stromů – to byla radost! Z toho nápadu, z toho, že děláme něco, co má smysl! S fotografem Honzou Michálkem druhá výstava v Národním muzeu. Nadace Partnerství od těch časů vyhlašuje dnes už mezinárodní soutěž o nejkrásnější strom. Slaví i nadace Dřevo pro život. Pamatuju se, jak Václav Větvička psal do letáku k tomu dni, že nelze strom jen zasadit, že je třeba se o něj taky trochu starat. Mimochodem, nedávno jsme s panem Větvičkou natáčeli jeden díl Dřevěných návštěv – televize NOE, režie B. Ludvík. I o Dni stromů v tom dílu spolu mluvíme.
Stojíte také za unikátní stálou expozicí Příběh dřeva – prvním muzeem dřeva v Čechách, které vzniká na zámku Kačina, jedné z poboček Národního zemědělského muzea. Co všechno návštěvníci v expozici uvidí a proč by se do ní měli vydat?
Kačina má jednu velikou přednost – jdete parkem a lesem a na chvíli žijete s jejími stromy. A když přijdete do zámku, vidíte v „Příběhu dřeva", jaké jsou ty stromy uvnitř. Jak každý strom je jiný. I vevnitř! No ano. A z expozice se upevněným dalekohledem zase můžete podívat ven, na živé stromy. Dobré, ne? Pořád se mi ten nápad líbí! Je třeba poděkovat vedení NZM a všem lidem, s nimiž jsem spolupracoval a doufám ještě budu, Klára Linhartová, Pavel Douša a omlouvám se, že nemůžu jmenovat další.
Myslím, že od mé první velké výstavy dřeva v Národním muzeu bylo Muzeum dřeva jako sen. Sen, který se vám zas a zas vrací. A hezky.
V říjnu vyšla vaše zatím poslední kniha Umění dřeva, můžete nám ji představit?
Dá se říct, že kniha vznikala tak dlouho, jako dřevěné obrazy v ní – takže víc než deset let! I text vlastně vznikal řadu let. Utíká to. Pan nakladatel, ISMC – Bohemia, mi koncem loňského roku sdělil, že to bude poslední kniha, kterou chce vydat, labutí píseň, tak abych si dal záležet. Snažil jsem se, jak jsem uměl nejlíp. Jak se dá využít dřevo pro výtvarnou práci, tolik možností. A dík za jazyk Daně Flídrové, dík výtečnému grafikovi Jakubovi Náprstkovi. A moc děkuju firmě Decci, díky nim se kniha dostala na příznivou cenu. Za takovou se dneska kupuje beletrie (390 Kč doporučená cena). Nejvíc děkuju těm nahoře (ať kdokoliv to je), že mi bylo dáno.
Mám už i nějaké reakce – kniha o spolupráci dřeva a člověka... Kniha je potřebná: radostná, nadějná, v klidu, s ničím se nesmolí, nenutí, ale ponouká, těší. A opravdu krásná. Co dřevo dovede vyprávět.
Poslední kapitolu jste věnoval „úsměvu a vtipu ve dřevě“. Proč?
Protože dobrou náladu nutně potřebujeme, zvlášť teď! Válka blízko nás začala, když jsem na knize dělal a napsal jsem i do ní, že pokud bude některé ukrajinské nakladatelství chtít – v lepších časech, dostanou ji k vydání zdarma, v anglické mutaci, která je připravená.
Se svými čtenáři a příznivci se často setkáváte na besedách či výstavách. Jaké jsou jejich reakce, na co se vás nejčastěji ptají, co je zajímá?
Nezapírám v sobě komedianta. Dělat poezii a kabaret jsem vždycky chtěl a zval jsem si živé muzikanty. Někdy se stalo, že po básni či nezdařeném kouzlu lidi skoro nevěřili, že jsem ten "od dřeva" a musel jsem ukazovat fotky v knize. Na koncích odpoledne, večera se vždycky ptám, co kdo chce vědět, od toho tam přece jsem. Kuriozní dotaz? Z čeho se dělají rakve? Dřevěná noha? Jak se rozdělává hoblík nebo co jsou letokruhy. A taky péče o dřevo a nátěry a tak.
Ne, nevím ani zdaleka všechno, a co nevím, přiznávám.
Na listopad chystáte výstavu v galerii Knupp na Starém Městě v Praze, jaké jsou vaše další tvůrčí plány?
U pana Knuppa (Knupp Gallery) mám dřevěné obrazy už spoustu let a tahle výstava k nové knize bude i trochu retro – kromě nových věcí.
Co do budoucna? Dělám teď na knížce 50. let s ní, s básní. A baví mě to moc! A fakt už víc než – slovy padesát – let lidem básně říkám. Je to tak. Nějakou řeknu i na zahájení.
Text: Petra Severová
Foto: Štěpánka Levá, se svolením Martina Patřičného
