RECENZE: Sérioví vrazi, rozpolcené osobnosti, traumata z minulosti i ztracené lásky, to je parketa americké spisovatelky Sam Holland. Její debut, který vyšel na jaře loňského roku, čtenářsky veleúspěšný Kopírák, se na obálce pyšní označením Nejděsivější krimi thriller roku a zároveň přiznává vrahovu inspiraci nejhoršími zločiny v dějinách s touhou je předčit. Autorka je vystudovaná psycholožka, což se propisuje i do jejích románů – psychologická stránka věci tu totiž hraje dost velkou roli, a to jak v pracovním, tak v osobním životě hlavních postav.
Fascinace masovými vrahy se proplétá i do autorčiny druhé knihy s názvem Číslo 20, která vyšla teprve nedávno. Už samotná obálka s krvavě rudými XX a efektně „krví pocákaná“ ořízka dávají tušit, že tohle budou zase jatka. Dvě ikska na zdi, tedy římská dvacítka, odkazují na dřívější případ detektiva inspektora Adama Bishopa, kde vrah za sebou nechával číslice jako odpočítávání a stopu vedoucí k dalším mrtvým tělům. Jenže vrah z tohoto případu je již bezpečně za mřížemi, a začíná být více než jasné, že pro někoho se sadistická kreatura stala životním vzorem a neváhá zapracovat na tom, aby dokončil rozdělanou práci. Kde však hledat psychopata, pro kterého jsou snad všechny zvrácenosti světa, mučení a utrpení obětí inspirací a mrtvoly přibývají geometrickou řadou?
Sam Holland čerpala rešerše z forenzních zpráv i z učebnic anatomie a soudního lékařství, přečetla více než dvě desítky biografií o sériových vrazích a odborné knihy o psychologii a vytváření jejich profilů. Možná i proto se neubráníte pocitu, že podobnou zápletku jako je v knize Číslo 20 jste už někde četli či viděli ve filmu. Psychologicko-násilnická čtenářská nálož Čísla 20 je pro ty, kteří podobnou literaturu vyhledávají a od knihy čekají přesně to, co jim Sam Holland s potěšením naservíruje. Je to chirurgicky přesně namíchaný koktejl plný rozličných ingrediencí, který do sebe prostě kopnete. Jestli vám zachutná, a příště si ho dáte znovu, to je jen na vás.
Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová
