Bela Schenková vystudovala obor alternativní divadlo na DAMU a 20 let prožila na cestách s divadlem ANPU, s Divadlem bratří Formanů a Volière Dromesco. V současné době režíruje v Českém rozhlase, maluje a chodí po lesích a loukách se svými čtyřmi adoptovanými psy. A také pomáhá organizaci Svoboda zvířat zachraňovat psy a kočky z romských osad. Jaká je čtenářka?
Jakou knihu právě čtete?
Čtu Juditu od Sándora Máraie. Dlouho mi ležela v knihovně a přitom jsem se na ni už tolikrát chystala. Zvlášť, co jsem před lety přečetla novelu Svíce dohořívají (příběh setkání dvou starých přátel, kteří naposledy rozmlouvají o podstatě života, lásce, přátelství a zradě) a díky tomu mám Sándora Máraie zařazeného mezi svoje přední oblíbence. A pak jsem dostala knihu Generace N, která mapuje sbírku současného výtvarného umění Patrika Šimona. Pořád v ní listuji, je úžasná!
Je pro vás lepší papírové vydání nebo čtečka?
Přiznám se, že jsem nikdy nedržela čtečku v ruce. Jsem milovník a zastánce knih. Držet nějakou z nich v ruce pro mě znamená spoustu věcí, třeba jakési propojení se světem člověka, který je napsal. A vůbec knihy a knihovny přinášejí silný prožitek. Stejně jako třeba obrazy, ty se taky lépe vnímají na výstavách než na obrazovce počítače. Víc se dostanete autorovi pod kůži.
S jakou literární postavou byste šla na víno?
Tahle otázka mě baví, protože mě nutí prohrabat se v hlavě postavami, které jsou mi blízké. Vzpomínám si například na Samka, neuvěřitelně silnou postavu z povídky Samko pták od Julia Zeyera. Tak s ním bych šla. A přibrala bych k němu ukřižovaného Ježíše z té samé povídky. To by bylo něco! Asi bych našla odpověď na spoustu otázek… Jinak jsem nedávno četla Pasažéra Cormaca McCarthyho a hlavní postava jménem Bobby Western by byl také dost zajímavý společník.
U které knihy jste se smála nahlas?
Netuším, jestli jsem se smála nahlas, ale vím, že jsem se upřímně usmívala a těšil mě nadhled Angely Carter v knize Krvavá komnata. Tato geniální anglická spisovatelka napsala velmi vtipné magické povídky s erotickým nábojem, které jsou jakousi parafrází klasických pohádek.
Oblíbený citát z knihy?
Musím říct, že nemám oblíbený citát, ale tahle věta z knihy Roberta Fulghuma Poprask v sýrové uličce mi připadá krásná: „Potřebuje, aby mu bláto v hlavě kleslo ke dnu a z pramene ducha zase volně prýštila čirá voda.“ Týká se samozřejmě nás všech. Měli bychom se zbavit sobectví, lhostejnosti a laxnosti vůči zlu a nepravostem. A všichni přiložit ruku k dílu. Vidět bolest, smutek a trápení kolem sebe. Pomáhat si navzájem. A teď mě napadá: na 5. června chystáme charitativní večer v pražském divadle La Fabrika na podporu psů a koček z romských osad. Bude párty, ale i aukce výtvarných děl těch nejlepších českých výtvarníků. Vše najdete na stránkách www.lafabrika.cz, tak nás přijďte podpořit.
Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Asi nějakou encyklopedii umění. Tlustou se spoustou textu a obrázků.
Kde knihy nejčastěji kupujete?
Řekla bych, že nejvíc přes internet.
Co děláte s knihami, které už nechcete?
To je jednoduché – odvážím je do antikvariátu.
Proč je podle vás dobré číst?
Knihy nás vzdělávají, dávají nám možnost přesouvat se z místa na místo, žít v jiném čase a prostoru. Formují nás, zvedají nás ze židlí a nutí přemýšlet.
Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
To jméno už tady padlo – Cormac McCarthy.
Text: Martina Vlčková
Foto: Lenka Hatašová
