Barbora Kroužková začínala jako píšící novinářka, dnes patří k nejznámějším osobnostem České televize, kde moderuje hlavní zpravodajskou relaci Události a večerní pořad Události, komentáře. Jaká je čtenářka?
Jakou knihu právě čtete?
Dočetla jsem K moři od Petry Soukupové. Přiznám se, že v posledních letech čtu velmi málo. Seznam toho, co bych si chtěla přečíst, je strašně dlouhý, vždycky zapíchnu pomyslný prst a něco vyberu… Toužím po tom, abych měla na knížky víc času, ale teď to zkrátka nejde. Jinak mám už dlouho připravený román od Terezy Boučkové Život je nádherný, i proto, že jsem měla možnost s paní Boučkovou několikrát mluvit, znám její životní příběh, a inspiruje mě svými názory a postoji. Zároveň listuji Havlovým Dálkovým výslechem, protože se dohaduji se svou šestnáctiletou dcerou o tom, nakolik je to stále nosné dílo včetně formy (tedy dialogu Karla Hvížďaly s Václavem Havlem).
Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Určitě papír. Čtečku doma mám, přečetla jsem na ní docela dost knížek, ale raději v ruce držím papírovou knihu. Taky ráda chodím do knihkupectví a do knihovny. Dokonce mám i papírový diář.
S jakou literární postavou byste šla na víno?
To vím naprosto jistě – ten chlápek se jmenuje Harry Hole. Asi ho nemusím moc přestavovat, je to detektiv, kterého stvořil norský spisovatel a hudebník Jo Nesbø. Harry je obrovský svéráz, vlastně je to antihrdina, vyšetřuje příšerné kauzy a je strašně nevyzpytatelný. Měla bych dost otázek k těm jeho případům a je jasné, že i kdyby on zrovna nepil, tak já bych si to víno prostě dát musela.
U které knihy jste se smála nahlas?
U Saturnina od Zdeňka Jirotky. Poprvé jsem ho četla někdy krátce po sametové revoluci a opravdu jsem se chechtala na celé kolo. Vzpomínám si, že mě tenkrát překvapilo, že je to kniha z roku 1943, přitom tak aktuální. Myslím, že bychom si měli nestále připomínat, že „Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života.“
Oblíbený citát z knihy?
Virginia Woolfová: „Co záleží na mozku, když ho srovnáme se srdcem.“ A pak musím přidat ještě jeden od Antoine de Saint-Exupéryho: „Nedovedete si představit, jak je hrozné mít celý život naplánovaný.“ K oběma těmto autorům mám velmi zvláštní vztah. V každé fázi mého života mi dají něco nového, posunou mě, něco mi dojde. Nebo zjistím, že jsem se strašně v něčem mýlila a jsem šťastná, že jsem na to konečně přišla.
Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Rozhodně vím, jakou bych si nevzala – Lovce draků Khaleda Hosseiniho. Tahle knížka mi totiž rozbouřila srdce. Vzala jsem si ji kdysi na wellness víkend a nemohla jsem číst sama v pokoji, tak jsem seděla na baru a slzy mi tekly proudem. No ale jakou si tedy vzít? Třeba něco od Foglara, abych přežila? Nebo Robinsona Crusoea či raději Bibli? Zatím jsem se nerozhodla.
Kde knihy nejčastěji nakupujete?
V knihkupectví. Jak jsem se už zmínila, s pořizováním nových knih domů je to boj. Ale velmi ráda je kupuji jako dárek. Letos si to obzvlášť užívám, protože mám spoustu kamarádů a kamarádek ze základky a hlavně z gymnázia. My, ročníky 1973 a 1974, teď máme velmi zajímavá životní jubilea, takže to máte něco o dětech, o krizích středního věku, o zdravotních problémech, něco pro správné manažery nebo naopak něco o vyhoření… To není legrace, když vybírám knížky pro blízké a přátele, dávám si na tom fakt záležet.
Co děláte s knihami, které už nechcete?
Zrovna nedávno jsem probírala dětské knížky pro nejmenší. No a stejně jsem si těch leporel spoustu nechala. Živě jsem si vybavovala, jak jsme si je prohlížely s dcerami, jak jedna či druhá reagovaly a podobně. Knížek se zkrátka moc nezbavuji. A když už, tak vyřazuji třeba některé cestopisné nebo odborné. Ty vždycky odvážím do antikvariátu.
Proč je podle vás dobré číst knihy?
Když pominu ty odborné, tak proto, aby byl člověk sám se sebou, aby se dostal z toho cvrkotu, ve kterém funguje většinu svého času. Aby prostě spočinul a díky knize prožíval, cítil, vnímal. Bojím se, že když nebudeme číst knihy, tak se bude omezovat lidská fantazie i poznání.
Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
Milana Kunderu. Obdivuji lehkost, básnickost a dojem naivity až kýče v jeho vyprávěních. A přitom zároveň hloubku a obrovskou úctu a obdiv k lidskému životu. Přála bych si, aby tu knihu nazval Normálnost. Bohužel Milan Kundera letos odešel. Mnozí se domnívají, že se po jeho smrti dozvíme odpovědi na mnoho otázek kolem něj. Já si myslím, že ne...
Text: Martina Vlčková
Foto: se svolením Barbory Kroužkové
