Lorelai a Rory. Tahle dvojice se lidem nejčastěji vybaví, když se řekne Gilmorova děvčata, avšak jejich příběh by nebyl ani z poloviny tak zajímavý, nebýt té poslední v trojlístku – Emily Gilmorové, matriarchy rodiny. V seriálu ji ztvárnila herečka Kelly Bishop, elegantní břitká žena, jejíž přítomnost na plátně dovede okamžitě strhnout pozornost. Její život a kariéra jsou však mnohem víc než jediná ikonická role, a přestože k ní její memoár Třetí Gilmorovo děvče odkazuje, byla by chyba očekávat od něj pouze historky o seriálu. 

Už od první strany Bishop projevuje stejnou míru vtipu, svéhlavosti a cílevědomosti, které z její nejznámější role učinily takovou potěchu. Herečka vypráví nelineárně o svém dospívání, o netradičním laskavém vztahu s matkou a o vášni pro tanec, která se u ní projevila od útlého věku. Její historky jsou nesmírně čtivým svědectvím o své době (Bishop je ročník 1944) i o mentalitě tehdejší pracující třídy, která podprahově věřila v americký sen. 

Mnohem zajímavější než to, co se na stránce odehrává, bývá často však to nevyřčené mezi řádky. Bishop rozhodně neměla na růžích ustláno a ačkoli mnoho epizod ze svého života přechází s lakonickým stoicismem, čtenář rychle pochopí, že její zatvrzelost a houževnatost vychází z mnoha ran osudu a ošklivých zážitků, které by položily nejednu slabší povahu – od vyrůstání v rodině s despotickým alkoholikem, přes manželství s gamblerem až po zdrcující profesní neúspěchy. Ačkoli její vyprávění může působit místy arogantně, cítíte z něj léta dřiny a odpírání. Bishop si šla v životě pevně za svým snem, mnohdy možná s pocitem, že si úspěch zaslouží, ale nikdy bez toho, že by mu nebyla ochotná obětovat vše. 

Memoár vycházející nyní v nakladatelství Práh je sondou do života pracovité silné ženy, která dokázala s pílí a trochou štěstí přetavit život dívky z maloměsta v úspěšnou hollywoodskou kariéru. Fanoušky Gilmorových děvčat kniha s příchodem podzimu nadchne, byla by však škoda, kdyby po ní nesáhli i ti ostatní. Příběh Kelly Bishop má totiž rozhodně co nabídnout. 

Text: Michaela Merglová 
Foto: Ema Šleis