Známá režisérka a spisovatelka Andrea Sedláčková žijící v Paříži věnovala tři roky odhalování mýtů a tajemství kolem česko-francouzské surrealistické malířky Toyen (1902–1980). Pátrala v tuzemských a zahraničních archivech, navštívila takřka všechna bydliště umělkyně, korespondovala s její rodinou a přáteli, galeriemi a soukromými sběrateli, poslala tisíce prosebných mailů. Nové poznatky nalezla až ve vzdálených zemích, jako je Venezuela či Kolumbie. Díky jejímu úsilí se ukázala překvapivá realita. Obsáhlou a velkoryse ilustrovanou biografii Toyen, jaká nemá na českém trhu obdoby, vydává nakladatelství PROSTOR.
Za pseudonymem Toyen se ukrývá pražská rodačka Marie Čermínová a současně jedna z nejpozoruhodnějších osobností českého a evropského výtvarného umění 20. století. A také jedna z nejzáhadnějších. Malířka s řadou tajemství, která prožila takřka polovinu života ve Francii, si své soukromí už od mládí přísně střežila. A málokdo se skutečně vypravil pátrat po její osobní minulosti, protože panovala všeobecně přijatá představa, že je zahalena neprodyšným tajemstvím.
Po stopách nekonvenční umělkyně se vydala režisérka a spisovatelka Andrea Sedláčková – nejdříve v dokumentu Toyen, baronka surrealismu (2022) a posléze v knize Toyen. První dáma surrealismu (PROSTOR 2023): „Už práce na přípravě filmu, která zabrala rok, byla zčásti detektivní, snažila jsem se mnohá tajemství rozklíčovat. Při psaní knihy jsem se pustila do dalšího detailního pátrání, jež trvalo následující dva roky.“
Autorka skládala příběh Toyen z fragmentů reality, které nacházela v matrikách, archivech a badatelnách, českých i francouzských. Studnicí informací se jí staly policejní fondy a bankovní archivy. Opřela se také o dosud existující uměleckohistorickou literaturu, prošla stovky stran zežloutlé privátní a úřední korespondence, našla zapomenuté novinové rozhovory a články. Dostalo se jí privilegia nahlédnout do několika nikdy nezveřejněných osobních deníků a vzpomínek vrstevníků Toyen a měla to štěstí potkat malířčiny přátele či jejich potomky, kteří se s ní podělili o své vzpomínky a osobní archivy. Musela se proklestit hustým lesem domněnek, které se ukázaly často jako neověřitelné, jindy jako falešné a někdy ji dovedly k překvapivým faktům. Zkrátka objevila mnohé.
Toyen například tvrdila, že nemá žádnou rodinu – Sedláčková v biografii dokazuje, že si byla velmi blízká se svojí sestrou a že udržovala kontakt s rodiči. Autorka dokonce našla hrob Toyeniných rodičů, který už údajně neexistoval.
Umělkyně byla považována za ženu inklinující ke stejnému pohlaví a mluvila o sobě v mužském rodě. Avšak Sedláčková přináší svědectví o jejích barvitých mileneckých vztazích s muži, mj. s malíři Janem Slavíčkem a Jindřichem Štyrským, s psychoanalytikem Bohuslavem Broukem či s básníkem židovského původu Jindřichem Heislerem, kterého za druhé světové války skrývala. Pro řadu čtenářů bude novinkou její celoživotní politická angažovanost.
Druhá linie knihy se věnuje obrazům, které byly jevištěm a hlavním smyslem života Toyen. Sedláčkové se podařilo získat reprodukce děl a spoustu nikdy nezveřejněných fotografií umělkyně. Kolem analýzy malířčina díla však opatrně našlapuje, protože se necítí býti specialistkou. Místo toho se soustřeďuje na osudy Toyeniných obrazů, jež byly často fantastické. Svůj prolog ke knize uzavírá: „Mnoho věcí zůstává stále skryto, ale snad si díky této knize můžeme lépe představit trápení i radosti této tvrdé, statečné, nekompromisní – a milující bytosti.“
Vychází 19. října v nakladatelství PROSTOR.
Andrea Sedláčková se narodila v Praze, vystudovala scenáristiku na FAMU. Po podpisu petice Několik vět byla předvolána k výslechu na StB, který se stal impulsem k její emigraci do Francie, kam odešla v létě 1989. V Paříži absolvovala katedru střihu na filmové škole. Jejím filmovým debutem se stal thriller Oběti a vrazi (2000) s incestní tematikou, posléze natočila tragikomedii Musím tě svést (2002) a drama Fair Play (2014) o státem organizovaném dopingu v komunistickém Československu. Andrea Sedláčková je též autorkou celovečerních dokumentů Život podle Václava Havla či Toyen, baronka surrealismu a mnoha dalších dokumentárních a hraných televizních filmů. V nakladatelství PROSTOR debutovala literárním dokumentem Moje pařížská revoluce (2014), po němž následovaly romány Každý něco tají (2017) a Téměř nesmrtelná láska (2021). V roce 2021 byla ve Francii vyznamenána Řádem umění a literatury v hodnosti rytířky.
Text: Denisa Novotná
Foto: se svolením Andrey Sedláčkové
