Terorista Hans Gruber ze Smrtonosné pasti, šerif z Nottinghamu z Robina Hooda, plukovník Brandon z Rozumu a citu, nevěrný manžel Harry z Lásky nebeské, a především pak Severus Snape z Harryho Pottera. To je jenom malý výčet nejslavnějších rolí Alana Rickmana. Jeho život toho ale nabízel mnohem více…
Když Alan Rickman před více než sedmi lety zemřel, zanechal po sobě řadu sešitů zaplněných deníkovými zápisy. Novinář Alan Taylor se touto záplavou „milionu slov“ důkladně prokopal a posléze vydal jejich „extrakt“ v podobě knihy Deníky. Čtenáři a filmoví fanoušci tak mohou detailně nahlédnout do uvažování jednoho z nejlepších a nejpopulárnějších herců přelomu milénia – a dozvědět se spoustu věcí, které o něm veřejnosti nebyly až tak známy. A že jsou to někdy věci značně překvapivé…
Střípky dojmů a myšlenek
Myslím, že by bylo fér hned na úvod napsat, že Deníky nepřinášejí ucelený příběh ani memoáry. Jsou to okamžité reflexe, nápady, obrazy aktuálního stavu mysli – únavy, naštvanosti, radosti, smutku. Prosté, neučesané deníkové zápisy, ve kterých se střídají stovky, tisíce jmen, míst a situací, z nichž mnohé nepoučenému čtenáři řeknou jen málo.
A přesto je to intenzivní zážitek vyžadující od čtenáře maximální soustředěnost a spolupráci, v jejímž rámci musí objevit ten správný klíč, jak k Rickmanovým Deníkům přistupovat – a ony vás pak královsky odmění. Svou naléhavostí, absolutní odevzdaností práci a nekompromisností, s níž jejich autor přistupoval k životu a ke všem ve svém okolí.
Celá osobnost Alana Rickmana se před vámi objeví v plném rozsahu – a i když s ním v mnoha směrech nebudete souhlasit (ať už v názorech na filmy nebo třeba politiku), musíte k tomu člověku cítit úctu. Protože všechno je to upřímné a ryzí.
Samozřejmě, můžete se tisíckrát ptát, jak by kniha vypadala, kdyby ji autorizoval sám Alan Rickman, nakolik by všechny ty emoce, které z jednotlivých řádků a často jen krátkých oznámení přímo tryskají, podlehly jeho autocenzuře. V téhle podobě se vám však dostává neředěného extraktu mysli významné osobnosti a moudrého člověka, jenž byl přes občasnou sžíravost, ironii, kritičnost a nepřístupnost stále schopen hluboké sebereflexe a nikdy nepřestal pochybovat a přemýšlet ani sám o sobě.
Čtvrtstoletí intenzivního života
Kromě krátkých deníkových zápisů z období počátku Rickmanovy kariéry, předmluvy nejlepší přítelkyně, rovněž slavné herečky Emmy Thompsonové a úvodu „editora“ knihy Alana Taylora kniha obsahuje více než čtyři sta stran zahrnujících roky 1993–2015, poslední zápis je pak z 12. prosince 2015, zhruba měsíc před Rickmanovou předčasnou smrtí zapříčiněnou rakovinou slinivky břišní. Za ním následuje už jen kratičké shrnutí posledních dnů sepsaných jeho celoživotní družkou a posléze i manželkou Rimou Hortonovou.
Základní dojem, kterou Rickmanovy Deníky čtenáři přinášejí, je úžas nad tím, jak tohle všechno mohl jeden člověk stihnout. Jistě, zhuštěnost textu do krátkých glos a odstavců, které situaci, film, prožitý den jenom stručně hodnotí nebo o něm ve dvou slovech informují, možná celý pohled trochu zkresluje, ale i tak – ta spousta cestování, natáčení, večírků, které se protáhly až do časných ranních hodin… tolik rozličných natáčení, navštívených divadelních představení nebo jiných – často charitativních akcí. Tolik lidí v jednom životě, tolik přečtených knih – a to všechno prožité intenzivně, naplno, bez jakýchkoli úlev nebo snahy ulevit si, cokoli markýrovat.
Alan Rickman byl muž činu, pevných, nekompromisních názorů, emotivní, a přesto zcela soustředěný. Spolupracovat s ním asi nebyla žádná procházka růžovým sadem (někteří režiséři by o tom patrně mohli vyprávět, což je jasně vidět i z toho, co píše sám Rickman), ale výsledek vždycky stál za to.
Divadlo, politika a Harry Potter
Obzvláště přínosné pak Deníky jsou v okamžiku, kdy opustí tu nejviditelnější část Rickmanova života a ponoří se hlouběji, do míst, která běžnému filmovému nebo televiznímu fanouškovi nejsou známé.
Mnohé tak asi překvapí, jak nedílnou a podstatnou součástí Rickmanova života bylo divadlo – kolik času, energie a sil mu obětoval, jak byl ochoten vzdát se i lukrativních filmových nabídek, protože smysl mu v tu chvíli dávalo něco jiného.
A stejně překvapivé pak jsou i jeho kontakty na labouristickou stranu, dlouholetá podpora britského premiéra Tonyho Blaira (a posléze i jisté rozčarování z něj) – a zejména to, jak radikálně v některých svých politických postojích a názorech Rickman vystupoval. Je to zvláštní, osvěžující – a jen to ukazuje, jak velkou osobností se širokým záběrem herec byl.
Jistě, určité skupině čtenářů možná přinese trochu zklamání skutečnost, že tahle kniha není převážně o Harrym Potterovi (o Lásce nebeské, o Rozumu a citu – doplňte si podle vlastních preferencí). Tyto filmy byly sice nedílnou součástí Rickmanova života a zmínky o nich jsou roztroušeny tu více, tu méně po celém textu, ale všechno je kusé, málokdy euforické a místy až překvapivě kritické – protože ne vždy byl Rickman zcela srozuměn s tím, jak pracují režiséři, herci, štáb…
Důvodem je samozřejmě samotný koncept celé knihy – tohle jsou okamžité reflexe, to, co Rickman cítil v dané chvíli a co si posléze i emotivně poznamenal. Pro nostalgii zde není místo – a ani by nedávala smysl.
Ale funguje to i opačným směrem – ve chvíli, kdy osobnost jako Rickman s obdivem píše třeba o Danielu Radcliffovi, máte pocit, že ta slova jsou daleko hodnotnější a dávají daleko větší smysl než poplácávání se navzájem po zádech zastřené oparem milosrdného času a umělé emoce, které z některých memoárů doslova čiší.
Deníky jsou kniha, která se dá číst několika způsoby. Tím povrchním, letmým, který zprostředkovává především emoce a intenzitu, s níž Alan Rickman žil. A pak do hloubky, podrobně, pomalu – a před čtenářem se najednou rozprostře plastický a propracovaný obraz uměleckého světa Anglie (a nejen jí) přelomu tisíciletí. Obojí je naprosto v pořádku – a obojí přináší nevšední zážitek. Což jen potvrzuje, o jak výjimečnou knihu se jedná. A jak výjimečným člověkem byl Alan Rickman.
ALAN SIDNEY PATRICK RICKMAN (1946–2016) byl divadelní režisér, filmový a divadelní herec, čestný člen Royal Shakespeare Company. Držitel četných ocenění BAFTA (British Academy of Film and Television Arts), Zlatého glóbu a Emmy.
Jako filmový herec se nejvíce proslavil rolemi ve snímcích Smrtonosná past, Robin Hood: Král zbojníků, Rozum a cit, Láska nebeská a v sérii Harry Potter.
Text: Jiří Popiolek
Foto: se svolením EUROMEDIA GROUP, reprofoto z knihy Alan Rickman: Deníky
