Recenze Lucie Bednářové: Možná vás stejně jako mě děsí šílené množství turistů, které lze potkat hlavně o letních prázdninách a dovolených prakticky všude. Jenže já chci taky občas nějaký výlet, něco nového vidět, poznat, trošku se protáhnout, užít si volno a přírodu a nemít přitom dva autobusy turistů za zády a tři autobusy před sebou… Průvodce Toulky mezi Labem a Sázavou mě zaujal hlavně proto, že se nejedná o tipy na notoricky turisticky „profláklá“ místa. Těch je tu opravdu pomálu.
 

U moře, v houpací síti pod jabloní, nebo pod stanem, tam všude se dá číst – a dnes pro vás máme opět nálož knižních tipů! Tak si udělejte pohodlí a ponořte se do příběhů, které jsme pro vás vybrali. Najdete mezi nimi novinku Jak se stát jiným od bestsellerového autora Édouarda Louise nebo romantiku Moje léto v Řecku, která je jako stvořená na dovolenou na jihu Evropy. A pro koho je určená knížka Knihomolové, to snad ani nemusíme říkat.
 

Deníky jsou kniha, která se dá číst několika způsoby. Tím povrchním, letmým, který zprostředkovává především emoce a intenzitu, s níž Alan Rickman žil. A pak do hloubky, podrobně, pomalu – a před čtenářem se najednou rozprostře plastický a propracovaný obraz uměleckého světa Anglie (a nejen jí) přelomu tisíciletí. Obojí je naprosto v pořádku – a obojí přináší nevšední zážitek. Což jen potvrzuje, o jak výjimečnou knihu se jedná. A jak výjimečným člověkem byl Alan Rickman. 
 

Honosné, plné tajemných zákoutí, temných kouzel a nebezpečenství, to jsou Hotel Magnifique a Království obávaných, nové fantasy příběhy pro mládež s kapkou dekadence. První z nich nás přenese do nového světa začínající autorky Emily J. Taylor, druhý zase do známého prostředí hříšné série z pera Kerri Maniscalco. Oba mají jako výrazné hlavní hrdinky sestry. Oba již po přečtení prvních stránek nebudete moci odložit.

Dodnes převládá mýtus o lásce národních socialistů ke zvířatům. Jeho kořeny sahají k Hitlerovu zákonu o ochraně zvířat, který byl v mezinárodním měřítku považovaný za pokrokový a ve Spolkové republice Německo platil bez zásadních změn až do roku 1972 – zákon, jímž měla být v Německé říši zvířata poprvé chráněna „kvůli nim samým“ (pro jejich vlastní dobro) a jenž samozvanému příteli zvířat Hitlerovi dokonce vynesl ocenění v USA. Známé jsou historky o Vůdci coby milovníkovi psů a vegetariánovi, považujícímu masový vývar za „čaj z mrtvol"; známé jsou fotografie Göringa, jak krmí z láhve mládě lva. Jaká však byla skutečnost?

Rasová mánie a šlechtění se praktikovaly i v přístupu ke zvířatům – od německého ovčáka přes chov prasat až po jeleny. Hitler na své milované feně Blondi testoval účinky kyanovodíku a Göring byl posedlý lovem. Publicista Jan Mohnhaupt v knize Zvířata v Hitlerově říši zkoumá dosud málo probádanou oblast a uvádí mýtus o lásce nacistů ke zvířatům na pravou míru. V překladu Michaely Škultéty ji vydává PROSTOR.

Recenze Barbory Javorkové: Láska může mít mnoho podob. Bezmezně milujeme své rodiče, děti, partnery, nebo nejlepší přátele. Velmi těsný vztah mezi sebou mají nerozlučné kamarádky, studentky Bailey a Vanessa. Neexistuje nic, co by mohlo narušit jejich pevné přátelství, to si obě myslí, zatímco se dělí o své nejniternější pocity, společné zážitky i oblíbené dobroty.