Bestseller Patrika Hartla Malý pražský erotikon vyšel po deseti letech konečně jako audiokniha. Spisovatel se těšil na zážitek z poslechu příběhu, jehož peripetie už sám zapomněl. V režii Martiny Frejové Krátké se četby románu ujal herec David Novotný. Audioknihu s hudbou Vladivojny La Chia vydal OneHotBook.
 

Jakou roli sehrál Malý pražský erotikon ve vaší kariéře?

Jeho úspěch mi především dopřál tvůrčí svobodu. Zatímco prvního románu Prvok, Šampon, Tečka a Karel se během dvou let před vydáním Erotikonu prodalo jen pár tisíc kusů, zájem čtenářů o Erotikon katapultoval prodeje obou knih do takových výšin, že mi to umožnilo soustředit se profesně výhradně na psaní. Mohl jsem přestat režírovat televizní seriál a věnovat se celé dva roky knížce Okamžiky štěstí. Z tohoto hlediska byl Malý pražský erotikon průlomem.

Proč jste tak dlouho vzdoroval audioverzi?

Při práci na knihách počítám s tím, že čtenáři budou jejich příběhy vnímat prostřednictvím psaného slova. To má jedinečná specifika. Psaný text umožňuje čtenářům představovat si situace velmi různorodě. Provokuje individuální imaginaci a v maximální míře dopřává čtenářům příležitost „osvojit si“ příběh. V případě audioknihy dochází k významné interpretaci psaného slova vypravěčem a režisérem, kteří volí konkrétní způsob, jakým provedou posluchače dějem. Vypravěč má klíčový vliv na to, jak každá jednotlivá scéna vyzní. Může například podle svého uvážení zdůraznit komické nebo romantické tóny. To mi nevyhovuje. Po deseti letech od vydání románu se ale mé pocity změnily. Přiznám se, že jsem už zapomněl, co všechno jsem do Erotikonu napsal. Začalo se mi po tom příběhu stýskat. Nemám ale vůbec sílu si po sobě tu knížku znovu přečíst. A tak mě napadlo, že by možná nebylo špatné, kdyby nějaký herec, kterého mám rád, natočil audioknihu a připomněl mi osudy postav. Po tak dlouhé době jsem byl zvědavý na cizí interpretaci.

Interpretem Malého pražského erotikonu je David Novotný. Naplňuje vaši představu?

No jéje! David má dar absolutní autenticity, a přitom je neskutečně hravý. A má excelentní intuici. A je chytrý jako opice. Pohrává si s dialogy, hledá skryté významy a chce se čtením bavit. Proto je jeho interpretace svěží a zábavná i pro posluchače. A taky inteligentní a citlivá. Mám velkou radost, že Erotikon načetl právě on.

Patrik Hartl s hercem Davidem Novotným, interpretem audioknihy Malý pražský erotikon.
(Foto: se svolením nakladatelství OneHotBook)

Jste divadelní a filmový režisér, který rád drží otěže adaptací svých děl. S jakými pocity jste svěřil režii audioknihy Martině Frejové Krátké?

Audioknihu bych režírovat neuměl. S touto specifickou disciplínou nemám dostatek zkušeností. A taky jsem byl tentokrát skutečně zvědavý, jak na mou starší práci nahlíží někdo jiný. Martina je vynikající, zkušená profesionálka. Zajímalo mě, jaký zvolí interpretační klíč. Jak ona Erotikon vnímá. Jakou celkovou náladu mu vtiskne. Proto jsem do kreativního procesu vzniku audioknihy nezasahoval. Jen jsem se těšil na výsledek.

Jaký je váš vztah k mluvenému slovu / audioknihám?

Fascinuje mě, jak dokáže sedící herec s brýlemi na očích přetvořit písmena v dramatické dialogy a pocity, které posluchače nenechají chladnými. Protože s herci sám pracuju jako režisér, rozumím procesu vzniku emocí, které na posluchače působí. A přesto mnohdy nechápu, jak se může povést z písmenek vykřesat jedinečnou náladu a atmosféru. Je to herecká magie. A někdy taky překvapivé zjištění, jak některá slova příběhu zní. Audioknihy jsou podmanivé.

Považujete se za romantika, přitom opakovaně píšete o paralelních vztazích a nevěrách. Jak vysvětlíte tento rozpor?

Nevnímám to jako rozpor. I romantik může nevhodně citově vzplanout. I romantická duše má touhy, které mohou být společensky neakceptovatelné. Jsem romantik, protože vnímám lásku jako osudový, hluboký vztah. O to dramatičtější je splétat osudy postav ze situací, které mohou mít velké a třeba i nebezpečné citové důsledky.

Při psaní se často vciťujete do postav žen. Není to tenký led? 

Je. A proto je to pro mě vzrušující. Je to velké dobrodružství a riziko. A taky troufalost. Hrozně moc mě baví pokoušet se uvažovat jako žena. Rád kreativně riskuju.

Stephen King tvrdí, že při psaní nejde o vydělávání peněz a o slávu, ale o obohacení životů čtenářů, a stejně tak i svého vlastního. O co jde při psaní u vás?

Já píšu proto, že mám odmalička příliš velkou fantazii, která mě vždycky mučila. Jsem úzkostlivý a přecitlivělý. Vždycky jsem si velice detailně představoval, co ohrožujícího se mi může stát. Obával jsem se třeba, že mě z našeho paneláku v Olomouci unesou mimozemšťani a já už nikdy neuvidím mámu ani tátu. Každou noc mě budily velice živé sny, ve kterých jsem vždycky musel bránit to, na čem mi nejvíc záleželo. Pořád jsem se něčeho bál. Když jsem jako náctiletý začal vymýšlet příběhy a psát povídky, ty děsivé sny se mi přestaly zdát. Dal jsem své fantazii každý den nějaký úkol a unavil jsem ji. Vyčerpal jsem ji vymýšlením příběhů a úzkost spojená s mým vlastním životem se zmenšila. Je ve mně tolik lásky a takový přebytek všelijakých citů, že je potřebuju ventilovat. Potřebuju je někam odložit, někomu je předat. Píšu proto, abych se nezcvokl. A taky proto, abych se na světě necítil sám. Jsem neskutečně šťastný, že mi čtenáři rozumějí a zajímají je mé výmysly.

Vyšlo v nakladatelství OneHotBook.

Souhlasíte s tím, že kdo chce psát knihy, musí číst a číst?

Ne. I když ještě před vysokou školou jsem četl hodně. Teď už ale spoustu let žádnou beletrii nečtu, protože pořád sám něco píšu a jsem z písmenek tak vyčerpaný, že se na ně nemůžu ve volném čase ani podívat. Přestože by mě moc zajímalo, jak a o čem píší jiní autoři! Určitě ovšem platí, že kdo hodně čte, píše kultivovaněji. To je bez debat. V mém případě je ale psaní natolik pudové a intuitivní, že by mi kultivace stejně nepomohla. Vyhovuje mi komunikační jednoduchost, potřebuju se vyjadřovat autenticky. Na ničem jiném než na autenticitě v dnešním tvůrčím světě nezáleží, protože je jí kolem nás míň než kdykoli předtím. Dnešní svět je spíš pod vlivem sofistikované manipulace než autenticity. Proto je autenticita tak žádanou nedostatkovou kvalitou.

Kde sbíráte inspiraci?

Vždycky píšu o tom, čeho se nejvíc bojím. Že mě přestane milovat moje žena, že se nešťastně ožení můj syn, že přestanu cítit, že mě těší život, který jsem si sám vybral… Nejvíc inspirativní je pro mě vlastní strach, který implantuju vymyšleným postavám.

Vaše knihy vycházejí ve statisícových nákladech. Stresuje vás čtenářské a nakladatelovo očekávání?

Někdy ano. Mám třeba obavy, abych se ve své intuici nemýlil. Vždycky totiž příběh, který vymyslím, vyprávím dopředu jen své ženě. A to ještě jen rámcově. Nikdo jiný neví, o čem budu psát. Pracuju na knize skoro dva roky a teprve pak ji dám přečíst vydavateli. Rizika jsou tedy patrná. Může se mi snadno stát, že se zakoukám do látky, která nikoho jiného nezajímá. Zároveň je to ale vzrušující risk. Ten adrenalin má i pozitivní efekt. Baví mě to napětí.

Jaké literární projekty vás čekají?

V září vyjde má první knížka pro děti. Chtěl jsem udělat radost své sedmileté dceři, protože mě pořád prosila, ať taky jednou napíšu něco, co si bude moct přečíst ona. A tak jsem se radostně osvěžil novým žánrem. A teď už pracuju na novém románu, o kterém si zatím netroufám nic prozradit.

(Foto: se svolením nakladatelství OneHotBook)

Patrik Hartl (* 1976)
Olomoucký rodák je kmenovým autorem a režisérem pražského divadla Studio Dva. Na této scéně režíroval řadu vlastních komedií (Líbánky na Jadranu, Lovci bobrů). Podle svého knižního debutu natočil film Prvok, Šampon, Tečka a Karel, který se stal v českých kinech nejnavštěvovanějším filmem roku 2021. Jeho romány Malý pražský erotikon (2014), Okamžiky štěstí (2016), Nejlepší víkend (2018), 15 roků lásky (2021) a Gazely (2024) získaly ocenění Český bestseller. Všechny vyšly v nakladatelství Bourdon ve statisícových nákladech.

Text: Denisa Novotná
Foto: se svolením nakladatelství OneHotBook