Jistě jste v kinech zaznamenali film Ostrov. Kde v hlavních rolích hrají Jiří Langmajer a Jana Plodková. Nyní vám představujeme také knižní zpracování této dobrodružné komedie. Za filmem i knihou stojí známý scenárista a režisér Rudolf Havlík.
Kdo si někdy nepředstavoval, že zůstal na opuštěném ostrově? Často se setkáváme s otázkou, jakou jednu věc nebo knihu bychom si na pustý ostrov vzali. Je to trochu paradox, protože když ztroskotáte, jste rádi, že jste vyvázli živí a to, že nic nemáte, vás v první chvíli tolik netrápí.
Přesně to se stane manželům Alici a Richardovi. Sice nejsou po společných dvaceti letech manželství úplně v pohodě, ale vyrážejí spolu na exotickou dovolenou, kde Richard manželce oznámí, že podal žádost o rozvod. Zvláštní místo na oznámení takového kroku.
Toto oznámení se jaksi neslučuje s pohodovou dovolenou, jakou si Alice představovala, a tak narychlo hledají let zpět a jak už asi tušíte, dojde ke katastrofě. Probudí se sami na opuštěném ostrově v Jižním Pacifiku. Atmosféra je už tak dost napjatá a to netuší, že se situace ještě může zhoršit.
Ano, zápletka je prvoplánová a každému musí být hned jasné, jak tento příběh dopadne. Ale proč si jednou za čas nedopřát pohodovou oddechovku, ať už v kině, nebo s knihou v pohodlí domova.
Ukázka z knihy Ostrov:
Alice otevřela oči, zakašlala, protože se nadechla vody. Vyplivla ji a z pusy vykašlala písek. Nechte mě spát, pomyslela si, všechno mě bolí, to je odporný sen. Já nechci. A další vlna jí zalila obličej. Alice se znovu nadechla a s leknutím se pokusila posadit. Šlo to ztěžka. Obličej ji pálil jako čert.
Necítila nohy. Konečně se jí podařilo se posadit. Zamrkala, jak ji oslepovalo ostré ranní světlo. Nechápala, co se děje.
Kde to je? Sáhla si na obličej a podívala se na svou ruku. Byla na ní krev. Její prsty byly celé modré a nehty polámané. Na krku měla naraženou záchrannou vestu, která byla celá černá a mazlavá od motorového oleje. Na předloktí se usadila ohromná odřenina a její noha byla celá popálená. Bolela ji, ale šok ji distancoval od toho, aby tomu věnovala pozornost.
Rozhlédla se. Chvíli čekala, než přivykne světlu. Viděla. Na obě oči. To je dobrá zpráva. Vyplivla zbytky písku, který ji škrábal v puse. Před ní byla jen hladina oceánu. Klidná, mělká zátoka a na obzoru mizela večerní bouře a mraky se klenuly proti blankytně modré obloze.
Uvědomila si, že má na krku záchrannou vestu. Kdoví proč nahmatala píšťalku, která k ní byla připojena na šňůrce, a vložila ji do úst. Zapískala. Poslouchala. Ticho. Znovu zapískala. Ozvalo se zakvokání. Alice se ohlédla a uviděla slepici, která se usadila na kořenech palmy ve stínu a zvědavě po ní pokukovala. Přehnala se přes ni další vlna a zranění na nohou zaplavila bolest. Alice zasyčela bolestí a pokusila se postavit. Šlo to. Neměla žádnou zlomeninu, ale bolelo ji všechno, jako by měla zlomenou každou kost v těle. Zahekala a postavila se. „Haló!“ zavolala.
Její hlas se ztratil nad džunglí, která se za ní rozprostírala. Alice se ohlédla a spatřila zarostlé pobřeží, za kterým se k nebi vypínala vysoká hora. Nic víc ze svého místa neviděla. Otočila se zpět k moři. Od obzoru k obzoru neviděla žádnou pevninu. Jen prázdný horizont. Začalo jí být vedro a pálilo ji tělo. Zamrkala a přetáhla si přes krk záchrannou vestu. Vtom ji ochromila bolest. Odhodila vestu na zem a chytila se za zkrvavený obličej. Její blonďaté vlasy byly slepené a zacuchané. Olízla si slané rty. Nikde nikdo. „Haló! Richarde!“
Rudolf Havlík (*1976)
Režisér, scenárista a spisovatel se narodil v Sokolově a v současné době žije v Praze. Napsal a režíroval filmy Pohádky pro Emu, Bábovky, Po čem muži touží, Prezidentka, Minuta věčnosti a Ostrov. Napsal dva romány Zítra je taky den a Horkou jehlou, které se s humorem věnují problematice výroby oděvů v Asii a životnímu prostředí a udržitelnosti. Natočil také dokumentární přírodopisný seriál Na vlastní nohy. Ve volném čase se věnuje cestování, surfingu, horám, Arktidě a lidem, které má rád.
Text: Štěpánka Levá, se svolením Euromedia Group
Foto: Štěpánka Levá
