Víte, proč je ve středu všeho dění v Tolkienových eposech právě prsten? Kdo byl předobrazem Saurona nebo Gandalfa? Chcete zjistit, kde se vzalo slovo „hobit“ a proč elfové mluví právě takovouto řečí? Výpravné publikace Davida Daye plné nádherných ilustrací vám odpoví v podstatě na všechno, co vám u Tolkiena může přijít na mysl…

Kanadský spisovatel David Day se dílem Johna R. R. Tolkiena zabývá již léta. Jeho knihy pak přinášejí na svět Středozemě zajímavý náhled, propojují jej se skutečnou lidskou historií, zkoumají, kde asi tvůrce Bilba Pytlíka, Gluma nebo Aragorna čerpal nápady pro svůj epos, a to z mnoha různých hledisek – a především vše doprovázejí stovky působivých ilustrací od mnoha různých umělců, které z Dayových knih dělají doslova potěchu pro oko. Někdy se tak stačí jen dívat…

Ozvěny dávných legend
Naší generaci padesátníků byl v teenagerském věku přístup k fantasy prakticky odepřen. Proto jsme si v době, kdy už nám prosté pohádky nestačily, museli najít svou fantasy jinde. A objevili jsme ji v dávných legendách, které prostupovaly výukou češtiny a někdy i dějepisu – a hltali jsme příběhy o magických artefaktech, krásných princeznách, udatných bojovnících, dracích, trpaslících nebo všemocných bozích hlavně tam.

Byly to příběhy plné vášní a silných emocí, přátelství na život a na smrt i podlých zrad – a zhusta se v nich bojovalo, ošklivě umíralo – a vždycky se do toho připletlo cosi nadpřirozeného, kletba, proroctví, magie, jíž bohové nebo čarodějové disponovali… cokoli, co hlavnímu hrdinovi znesnadňovalo cestu k úspěchu nebo k vytouženému cíli.

Tolkienovy legendy prstenu mnohé tyto příběhy shromažďují na jednom místě – a na konkrétních případech ukazují, které drobnosti si John R. R. Tolkien přisvojoval a přetvářel, když tvořil svůj mytický a dnes již kultovní svět Středozemě. Je to dobrodružná a místy vysloveně detektivní cesta po stopách elfů, trpaslíků, čarodějů – a především boje dobra se zlem, případně boje každého z nás s tím, abychom tomuto zlu nepodlehli. Protože právě zlo číhá v mnoha maličkostech kolem nás v podobě závisti, žárlivosti, případně touhy po majetku či moci, aby nás popadlo do svých spárů a navždy pohltilo.

Od starých Řeků po prsten Nibelungů
Tolkienovy legendy prstenů jsou rozděleny do patnácti přehledných kapitol, které čtenáři přiblíží, co všechno v Hobitovi a Pánu prstenů má svůj předobraz v dávné historii. Zajímavé pak je také porovnání jednotlivých textů – to, že i ony samy mnohdy pracují s obdobnými motivy, které se jenom drobně obměňují podle toho, v jaké zemi a prostředí vznikly.

A zase si musíme pomoct pohádkami – stejně jako třeba Perníková chaloupka nebo Červená Karkulka mají své drsnější i humánnější verze, tak i zde někdy v podstatě totožné příběhy končí masakrem, a někde zase smířlivěji.

Severské legendy se zde mísí s řeckou mytologií, král Artuš potkává Ódina nebo Thora, skutečná postava schopného panovníka a zakladatele Svaté říše římské Karla Velikého prochází karolinskými legendami, a v něčem navazuje dokonce i na legendární předobrazy elfů z keltských dob, na Tuatha Dé Dananny. Moudrý židovský král Šalamoun podléhá moci prstenu stejně fatálně jako Sauron, Nibelungové jsou rovněž kvůli prstenu vyvražděni v jedné z nejkrvavějších verzí příběhu o partnerském čtyřúhelníku (který se navíc vůbec nekonal a vynořil se jenom v choré mysli jednoho ze zúčastněných).

David Day ve své knize čtivou a přehlednou formou přivádí čtenáře, kteří na tom jsou v současnosti právě naopak než my před čtyřiceti lety, ke zdroji jejich oblíbené literatury. Ukazuje jim, kam by měli sáhnout a co by si měli načíst, aby se dozvěděli víc. Vede je za ruku stejně jako Ariadnina nit po hlubinách a temnotách lidské fantazie, protože člověk už odpradávna dobře věděl, že síla slova – a potažmo příběhu, jenž z těchto slov vznikne – je nezměrná…

O původu hobitů a dalších zvláštních tvorů
Druhá Dayova kniha, již Fobos připravil pro předvánoční trh, Tolkienovi hobiti, je pak především zábavnou a podnětnou jednohubkou pro milovníky jazykových hříček. Těmi se text doslova hemží – a přináší spoustu zábavných spekulací o tom, kde se vzaly jednotlivé názvy, se kterými filolog a anglista Tolkien pracuje – a na příkladech ukazuje, že nic vlastně není náhoda.

Takže zde kupříkladu zjistíte, proč se Gandalfův kůň jmenuje právě Stínovlas, proč mají hobiti takové vlastnosti, jaké mají (stačí se inspirovat anglickým slovníkem a prozkoumat termíny, které se nacházejí v blízkosti slova hobit), čím se podobají dávné anglosaské národy hobitím kmenům Chluponohů, Plavínů a Statů, proč musel být Bilbo Bilbem – a mnoho dalších vtipných propojení a souvislostí. Sauron, Glum, Dno pytle, Samvěd Křepelka, všechna jmény a názvy zde mají svůj skrytý, ale přitom naprosto logický význam, který se díky Dayově mravenčí práci před čtenářem předestře v plné kráse.

Je to doslova a do písmene dechberoucí hra, která zároveň naprosto bez jakýchkoli pochybností ukazuje, nakolik byl Tolkien geniální – a hlavně to, s jakým rozmyslem a nakolik komplexně ke svému uměle vytvořenému mýtu přistupoval.

Cesta za oponu a zase zpátky
Knihy Tolkienovy legendy prstenu a Tolkienovi hobiti se tak připojily k další nedávno vyšlé publikaci – Tolkienův ilustrovaný svět, a společně s předešlými Dayovými tituly zkoumajícími Tolkienovy literární výlety do Středozemě tvoří jakousi mapu, nebo spíš tajuplnou výpravu za zdroji, které stály u vzniku jedné z nejúžasnějších knih – Pána prstenů a dalších titulů patřících do tohoto světa.

Jejich význam je tak nejen v jejich kráse a výpravnosti – ale i v tom, že zábavnou formou poodhalují pečlivou, mnoholetou Tolkienovu práci a složitou cestu, která vedla k vybudování celé mytologie. Myslím, že po přečtení Dayových knih respekt a úcta k tomu, co pan profesor Tolkien vytvořil, musí u každého narůst někam vysoko, vysoko nad vrcholek Orodruiny, Hory osudu, k níž musel malý Frodo vystoupat, aby zničením Jednoho prstenu, který vládne všem, definitivně zlomil moc absolutního zla…