Kamarád spáchal sebevraždu, manželka zemřela. Harry Hole sedí v losangeleském baru zcela bez prostředků, jen se zbraní, ve které má poslední tři náboje. Vyhlíží ten správný okamžik, kdy to definitivně ukončí. Pak mu však cestu zkříží Lucille. Více než sedmdesátiletá dáma s obrovským problémem, který ji nejspíš bude stát život… pokud Harry nezasáhne.
Třináctý případ Harryho Holea nazvaný Zatmění obsahuje opět všechno, na co jsou příznivci tohoto nepřehlédnutelného, svérázného detektiva zvyklí. Bizarní vraždy spáchané šíleným psychopatem, matoucí stopy, zběsilý souboj s časem… a k tomu nevyrovnanou osobnost samotného vyšetřovatele, který na jednu stranu suverénně odhaluje jednu indicii za druhou, ale zároveň se musí vyrovnávat se svou narušenou psychikou, vnitřními démony… a se skutečností, že většina jeho blízkých je definitivně pryč.
Případ neodbytných vymahačů
Lucille patří k typickým obyvatelům Los Angeles. Neúspěšná herečka, která má za sebou jednu výraznější roli a několik manželství. Na stará kolena se rozhodne, že si natočí ještě poslední film, který po umělecké stránce udělá díru do světa. Jenže to skončí tak, jak asi každý předpokládal – s milionovým dluhem, jejž neodbytní vymahači vyžadují urgentně zpět.
Lidská troska jménem Harry Hole se s Lucille náhodou potká v zaplivaném baru – a netuší, že se mu právě naskýtá možná poslední šance zachránit se. Nebo aspoň získat odklad. Elegantní dámě slíbí, že ji před vymahači ohlídá a uchrání. Netuší však, že kvůli tomuto slibu se bude muset vrátit do Osla, postavit se čelem své minulosti… a k tomu vyšetřit případ bestiální vraždy, jejíž pachatel, zdá se, nehodlá ani náhodou skončit u té jedné.
Případ ženského mozku v lednici
Zmizely dvě mladé ženy. Obě v úterý (ne ve stejný den). A obě se čirou náhodou vyskytly i na večírku Markuse Røeda, úspěšného podnikatele, feťáka a děvkaře. Milionář má na dobu jejich zmizení alibi, avšak když se najde tělo jedné z dívek brutálně zohavené, média začínají spekulovat, jestli v tom Markus přeci jen nejede.
A tady přichází čas Harryho Holea, už ne policisty, ale soukromého vyšetřovatele, jehož služby si Markus najme. Odměna? Honorář přesně odpovídající výši Lucillina dluhu. Harry má deset dnů na odhalení vraha, jinak vymahači starou dámu zabijí. Pak si přijdou i pro něj. A vzhledem k tomu, jak se vypořádal s jedním jejich parťákem, slibují mu smrt, která zdaleka nebude bezbolestná.
Rafinovaný sériový vrah mezitím spřádá při poslechu Davida Bowieho a ve společnosti svého mazlíčka, exotického vodního plže, který požírá partnerky, kruté plány fungující přesně podle jeho vlastní, zvrácené logiky. A v ledničce v uzavřeném plastovém sáčku skrývá kusy těl z žen, které již zavraždil… včetně celého, neporušeného mozku vyjmutého z lebky jedné z nich.
Případ neobvyklého detektivního týmu
Harry Hole byl vždycky solitér, ne týmový hráč. A mám pocit, že Jo Nesbø si tuto jeho vlastnost s postupujícími díly užívá čím dál víc a poťouchle vymýšlí absurdní varianty pracovních týmů, které by mohly pro Holea pracovat.
V Zatmění tak paralelně se širokým policejním aparátem, do něhož patří i Katrin Brattová, Harryho bývalá milenka a matka jeho nepřiznaného syna, vytvořil detektivní tým ve složení Harry, zkorumpovaný mizerný policista, bývalý taxikář, nyní drogový dealer, a umírající psycholog ležící na onkologickém oddělení nemocnice. A všichni jsou královsky placeni milionářem, jenž už si není ani trochu jistý, jestli jeho sázka na kartu jménem Harry Hole byla správná.
Do toho všeho fatálně zasahuje i Harryho alkoholová závislost a nutnost pohybovat se po Oslu – a navštěvovat místa, která mu připomínají minulost, případně se setkávat s lidmi, kteří do ní nezpochybnitelně patřili – ať už v dobrém, nebo ve zlém.
Případ spisovatele, který ví, co chce psát
Kdo Nesbøvy knihy zná, třináctý díl série už ho asi ničím moc nepřekvapí. Což myslím v pozitivním slova smyslu. Pořád jsou zde krátké, úderné věty, spousta dialogů, jeden dějový zvrat za druhým a neustálé střídání prostředí i postav, jejichž prostřednictvím Nesbø vypráví.
To umožňuje čtenáře kontinuálně dokonale mást, uvádět v omyl, stupňovat napětí, budovat atmosféru strachu i předkládat vědomí podprahové hrozby, která na postavy někde ve skrytu číhá. V předkládání falešných stop a slepých uliček je norský detektivkář prostě mistr. A v konstruování zápletky jakbysmet.
V postupující sérii má Nesbø navíc jako na stříbrném podnose připraveny rozpracované postavy z předchozích dílů, figurky na šachovnici svého světa, s nimiž může dle libosti hýbat, přivádět je do neřešitelných situací a jitřit tak emoce, které přináší jejich náhlé zjevení se na scéně. Zvlášť ve stavu, v jakém se nacházejí. A s osudy, které jim jejich stvořitel přichystal.
Případ čtenářů, kteří vědí, co chtějí číst
Vše je samozřejmě jako vždy prošpikováno tunami popkulturních odkazů, které jsou rozesety všude po textu a pohybují se po dějinách literatury, populární hudby, filmu nebo výtvarného umění. Leonard Cohen se tak potkává s Charlesem Bukowským, David Bowie s Robertem de Nirem.
A k tomu nechybí ani Nesbøva záliba v každém detailu, zájemci mohou s trochou nadsázky celý případ rekonstruovat s mapou Osla a přilehlého okolí v ruce. Případně při návštěvě norské metropole uspořádat turistickou trasu po Harryho oblíbených místech.
Zatmění tedy přináší Harryho Holea v nejlepší formě – takového, jakého ho chtějí čtenáři mít. A vzhledem k míře invence a profesionality, s níž Nesbø ke svým knihám přistupuje, je to přesně ta zpráva, kterou většina z nich chce slyšet. Ta detektivka je totiž pořád zatraceně dobrá.
JO NESBØ (* 1960)
Norský spisovatel, vystudovaný ekonom, původním povoláním burzovní makléř a finanční analytik. K jeho dalším zálibám patří fotbal, který i soutěžně hrál, a rocková hudba. Skupina Di Derre, v níž hrál společně se svým bratrem, patřila v Norsku k velice populárním. Psaní se začal věnovat na konci 90. let, kdy také v románu Netopýr stvořil svého nejznámějšího detektiva, mírně asociálního alkoholika Harryho Holea. Kromě detektivek s ním, jichž vyšlo už třináct, napsal několik samostatných románů a zatím pět dílů série románů pro děti Doktor Proktor. Jeho knihy byly přeloženy do třiceti pěti jazyků a vyšly ve sto čtyřiceti zemích světa.
Text: Jiří Popiolek
Foto: Jaroslav Fikota
