Až půjdete příště do knihkupectví, dávejte si pozor – čekají tam sérioví vrazi! Zdá se, že čtenáři se knih o vraždách a zločincích nemůžou nabažit. Čím nás tohle poněkud morbidní téma přitahuje?
PROČ NÁS LÁKÁ ZLO
V zahraničí se tomuto fenoménu říká true crime – skutečné zločiny. A znamená to jednoduše dokumentární zpracování zločinu. Autoři přitom vycházejí z policejních spisů nebo rozhovorů se samotnými vrahy a snaží se případ buďto čtivým způsobem pro čtenáře zrekonstruovat, nebo poukázat na nejasnosti.
Literární fajnšmekři si možná vzpomenou na román Chladnokrevně od Trumana Capoteho. Oceňovaný autor si tehdy vzal na paškál chladnokrevnou vraždu v zapadlém kansaském městečku a díky pečlivému sběru podkladů, rozhovorů s pozůstalými, s vyšetřovateli a zejména se samotnými podezřelými vznikla kniha na pomezí žánrů. Kniha, která ovlivnila řadu dalších.
Ted Bundy a další milí chlapíci
Na legendární Chladnokrevně navázala například kniha americké dokumentaristky Ann Rule nazvaná Ted Bundy, vrah po mém boku. Autorka v ní líčí, jak jí trvalo si uvědomit, že její charismatický kolega je ve skutečnosti nejděsivější vrah v dějinách Spojených států. Právě to, že Bundyho znala ještě předtím, než vyšly najevo jeho zločiny, z knihy dělá skutečně výjimečné čtení.
Stejně tak kniha Richard Ramirez: Night Stalker od spisovatele Philipa Carla vychází ze sta hodin rozhovorů, které autor vedl přímo s Ramirezem, satanistickým zabijákem z Kalifornie. V rámci žánru už je klasikou a nedávno vyšla i v češtině.
Ale nejedná se jenom o knihy. Žánr true crime láká i autory podcastů. V Česku si získaly popularitu zejména Opravdové zločiny, které taky po úspěchu u posluchačů vyšly jako kniha. A stranou samozřejmě nezůstává ani filmový průmysl – koneckonců nedávno měl na Netflixu premiéru kontroverzní seriál Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera, který explicitně zachycoval řádění vraha s kanibalistickými choutkami.
Krev přitahuje pozornost
Zvýšeného zájmu o knihy, televizní pořady a podcasty s tematikou sériových vrahů si všiml i bývalý šéf 1. oddělení a poté velitel pražské kriminálky Milan Jindrák. „Kriminální případy jsou vděčným tématem pro spisovatele, novináře i autory podcastů. Krev prostě přitahuje a část společnosti má ráda hrdiny – byť záporné,” vysvětluje důvod obliby těchto knih.
Podle kriminalisty Jindráka je psaní o těchto zločinech eticky pochybné, a proto se sám tomuto tématu ve volném čase vyhýbá. „Žádný z těch vrahů si nezaslouží, aby se o něm psaly knihy, ale psát se o nich samozřejmě bude, dokud to lidé budou číst,” dodává.
Chci vědět, že nikoho nezabiju
Psychiatr Jiří Dvořák je toho názoru, že za úspěchem knih a seriálů o sériových vrazích je především přirozená lidská zvědavost. „Pro většinu z nás je to něco, s čím jsme se v reálu nikdy nesetkali. Má to tím pádem určitý punc neuvěřitelnosti a logicky se potřebujeme dozvědět, jak je to proveditelné, jaký ten člověk asi je, co se mu honí hlavou. A v neposlední řadě jde i o hledání potvrzení, že já jsem v tom jiný, že já nikoho nezabiju.”
Podle Dvořáka je důležité, aby knihy, seriály či podcasty o sériových vrazích zachycovaly i jejich dopadení a odsouzení. „Tím, že o daných činech nebudeme mluvit, nebude to znamenat, že se dít nebudou,“ říká psychiatr. Podle něj je důležité zdůraznit i následky zločinů jak na život pachatele, tak na život pozůstalých.
Kvůli knize se nevraždí
Toho, že by kniha o Tedu Bundym či Richardu Ramirezovi nebo seriál o Jeffrey Dahmerovi mohly někoho inspirovat ke spáchání podobných zločinů, se psychiatr Jiří Dvořák nebojí. „Pokud má někdo natolik pohnutou mysl, že uvedené informace použije jako inspiraci k vlastnímu trestnému jednání, asi nebude potřebovat podcast nebo seriál. Je schopen si to dohledat sám a možná i méně tradičními způsoby,“ říká.
Takže ačkoliv se spousta lidí za svou zálibu v knihách o sériových vrazích stydí, můžete být v klidu. Vrah se z vás po poslechu Opravdových zločinů nestane. Pod tou často krvavou slupkou se ukrývá starý dobrý příběh o tom, že zločin nezůstane bez trestu.
Text: Vavřinec Fiala
Foto: Štěpánka Levá
