„I když vás zavřou, vyženou nebo oplotí celý stát drátem, nikdo vám nevezme tu vnitřní svobodu.“ Marianna Stránská ve své knize Nebát se vedla rozhovory s lidmi, kteří překonali svůj strach

28.11.2024 | Rozhovory
„I když vás zavřou, vyženou nebo oplotí celý stát drátem, nikdo vám nevezme tu vnitřní svobodu.“ Marianna Stránská ve své knize Nebát se vedla rozhovory s lidmi, kteří překonali svůj strach

„Jedním z našich cílů bylo nahlédnout na téma hrdinství. Jak hrdinství může dnes vypadat?“ přibližuje svou novou knihu Nebát se – Rozhovory o strachu a odvaze respektovaná umělkyně Marianna Stránská. Ta vznikla na základě stejnojmenné série rozhovorů pro Skautský institut v letech 2020 až 2023.
 


Během let vzniklo přes 60 epizod podcastů. Na jakého hosta si vzpomenete, že ve vás vzbudil nejsilnější dojem?

Hluboce mě zasáhlo mnoho rozhovorů, ale především samotná setkání s hosty. Rozhovor je totiž pouze malá část. Zasáhla mě především otevřenost a ochota své zkušenosti a někdy velmi intimní či citlivé a soukromé příběhy sdílet s okolním světem. Ta odhodlanost, že je důležité o strachu a odvaze mluvit a sdílet vlastní zkušenost. Samotné téma strachu prostupující celé spektrum společenských rovin. Dodnes cítím zodpovědnost s vlastním i se společenským strachem bojovat.
 

Do knihy jste přispěla dvěma rozhovory. S režisérkou a herečkou Terezou Nvotovou a dokumentaristkou Zuzanou Kirchnerovou. Shodou okolností jsou obě dámy z filmové branže. Je to kvůli tomu, že jako umělkyně máte k filmu blízko?

S kolegou Jiřím Paszem jsme stavěli dramaturgii podcastu společně. Vytvářeli jsme seznam osobností společně. Jiří měl vždy dvojnásobek rozhovorů. To především proto, že je profesí novinář, kdežto já jsem výtvarnice. Myslím, že právě díky tomu bylo spektrum osobností diverzifikované. Ale nebylo pravidlem, že bych výhradně dělala rozhovory já s umělci a lidmi z tvůrčích kruhů a Jiří více z politicko-sociálního či novinářského prostředí. Samozřejmě v případě Zuzany a Terezy šlo o profesní náklonnost a osobní kontakt.


Všechny zpovídané osobnosti v knize mají jedno společné: v určitém okamžiku se nebály a projevily značnou dávku odvahy. Je těžké takové lidi najít? Nebo jich je naopak dost, jen se o nich neví?

Přiznám se, že pro nás bylo celou dobu velmi těžké hledat lidi tohoto typu. Ne protože by jich bylo méně než dříve nebo málo, ale možná nejsou vždy vidět. Je možné, že si společnost dnes nahrazuje hrdiny a hrdinky jinde, možná virtuálně. A ti opravdoví hrdinové s pravdivými příběhy nemají takový prostor. Nebo jsou moc obyčejní. Pořád jsme si říkali, že už nám vymírají. A je to opravdu spíš o tom, že nejsou tak populární. Jedním z našich cílů bylo na téma hrdinství nahlédnout: jak hrdinství může dnes vypadat? Společnost by měla zviditelnit i malá a důležitá hrdinství a dělat osvětu.


Na knize s Vámi spolupracoval fotograf, dokumentarista a novinář Jiří Pasz. Jak se vám s ním kooperovalo a který z rozhovorů, který vedl on, na vás udělal největší dojem?

S Jiřím jsme se v rámci Nebát se potkali poprvé. Jsem za to vděčná. Oba jsme se krásně inspirovali. Oba jsme tak jiní a to bylo to, co nás spojilo. On jako profesionál tomu dodával jistý tradiční novinářský punc a já jsem to narušovala svým spontánním přístupem. Jirka udělal nespočet skvělých rozhovorů a je těžké jeden vypíchnout. Ale nedávno jsem si znovu poslechla rozhovor s novinářem Erikem Taberym. A moc ho doporučuji. Protože novinařina a tisk jsou velmi důležitá součást v boji se strachem.



Vyšlo v nakladatelství Portál.


Předmluvu ke knize napsala rozhlasová moderátorka Lucie Výborná. „Někdy potřebujeme k odvaze povzbudit: povzbuzujme nejen naše děti, ale povzbuzujme se navzájem,“ vyzvala. Myslíte si, že nová kniha může být takovým povzbuzením?

Ano, povzbuzením určitě. Věřím, že téma strachu je tak palčivé a aktuální, že osloví kohokoliv. Samozřejmě skautskou společnost. Ale snad se dostane i mimo skautský okruh. Osobně mně jednotlivé osobnosti otevřely nové obzory k tématům, o kterých jsem neměla dostatek informací. Například rozhovor s dulou Majkou Staňkovou měl vliv na to, že jsem nakonec v době pandemie porodila svého syna s porodní asistentkou. Nebo například Martin Loučka mi přiblížil problematiku strachu ze smrti, a jaký vůbec mají Češi ke smrti vztah. A mnoho dalších.


Terezy Nvotové jste se zeptala na to, co pro ni znamená svoboda. Uvedla, že „pokud jde o film, svoboda je neustálé překonávání“. Co znamená svoboda pro vás?

V mé rodině, ať už to byl můj dědeček Jiří Stránský, jeho tatínek či dědeček, ale mnoho dalších, kteří byli nuceni opustit svou vlast, se z generace na generaci předává toto: že svobodu je třeba chránit, bojovat za ni i umřít pro ni, ale zároveň i když vás zavřou, vyženou nebo oplotí celý stát drátem, nikdo vám nevezme tu vnitřní svobodu. Nejdůležitější je nenechat se zlomit něčím nízkým. Nenechat si vzít sám sebe. Ať už je to tvorba, svoboda slova, láska nebo hodnoty vyšší než ty světské.


Se Zuzanou Kirchnerovou hovoříte o náročné péči o dítě s Downovým syndromem a poruchou autistického spektra. V tomto kontextu jste se zeptala, co ji to naučilo. Vy sama jste mluvila s ohromným množstvím inspirativních lidí. Co vás naučili?

Děkuji všem, kteří mě formovali, jak blízkým, tak kolemjdoucím. A je jich mnoho. Cítím, že je důležité se neustále inspirovat a učit od ostatních být otevřený a přiznat si, že je stále něco, co se můžeme naučit. Ale osobně mě nejvíc zformovala rodina, která mi na počátku pomohla překonat ty první study, trémy a pomohla mi najít hodnotu sebe sama. A na tom se pak dobře staví. Člověk se nesmí bát… Dělat rozhodnutí, i ta špatná. A pak nést následky. Hlavní je být zodpovědný vůči sobě, ostatním a krajině.


Co byste popřála čtenářům nové knihy?

Hledejte podobné příběhy kolem sebe, hledejte odvážné lidi, třeba že nevypadají jako hrdinové. Každý potřebuje vzory, dobré vzory. A tady jich pár, dle našeho výběru, najdete.
 



(Foto: Bara Lockefeer)

Marianna Stránská (* 1986)
Multimediální výtvarnice zaměřující se ve své tvorbě na diváka jako specifickou složku díla. Vystudovala pražskou Akademii múzických umění, kde se specializovala na scénografii a loutkářskou tvorbu, doktorát obhájila v oboru divadlo. Od roku 2013 se věnuje kresbě, akvarelu a malbě a od roku 2019 zejména malbě, přičemž toto druhé médium neustále rozvíjí jako další projev své vlastní kreativity.

 

Text: Vladimír Barák
Foto: Tomáš Hercog

Nepřehlédněte

„Nechtěla jsem superhrdinu. Chtěla jsem postavu, která to bude mít složité, aby si s ní čtenář mohl prožít ten proces.“ Oblíbená internetová osobnost Mirka Rezlerová vydává svůj knižní debut

05.12.2024 | Rozhovory

Pět způsobů, jak vám audioknihy zlepší čtenářské návyky – 58 % posluchačů audioknih tvrdí, že díky mluvenému slovu toho přečtou mnohem více

04.12.2024 | Ostatní

Dagmar Pecková: „Rusalku jsem viděla asi v šesti letech. Lítala jsem pak doma po baráku s modrými a zelenými stuhami a zpívala árii Prince.“ Známá operní pěvkyně se představila v roli spisovatelky

03.12.2024 | Rozhovory

V knize Náměsíčník Larse Keplera najdete vše, co je pro tuto autorskou dvojici typické: brutální scény, napětí a neotřelou zápletku s chlapcem, který trpí neobvyklým druhem somnambulismu – náměsíčností

02.12.2024 | Recenze

Němci: Politicky nekorektní vyprávění o třetí říši. Polský publicista Piotr Zychowicz nahlíží na dobu druhé světové války netradičním a kontroverzním způsobem

30.11.2024 | Recenze

magazín knihkupec

je nezávislý tištěný měsíčník přinášející informace o knižních novinkách, rovněž ale o důležitých událostech ze světa kultury a umění.

Tento portál je neúplným zrcadlem jeho redakčního obsahu. Některé články, recenze, knižní ukázky a pod. vycházejí pouze v jeho tištěné podobě. Pro tu ovšem musíte navštívit některé kamenné knihkupectví, kde jej dostanete zdarma ke svému nákupu.