V životě redaktora občas dochází k výjimečným událostem – mně se to přihodilo, když mi Zdeněk Novák z Rosieru nabídl, abych redigoval biografii hudebního skladatele Karla Svobody. Výjimečné to pak pro mě bylo ze dvou důvodů – jednalo se o mou první biografii, a hlavně jsem měl možnost blíže poznat život člověka, jehož práce jsem si od dětství nesmírně vážil.
Jako pro typické Husákovo dítě narozené na začátku normalizace jsou některé mé nejranější zážitky spojené s hudbou Karla Svobody. První návštěva kina? Tři oříšky pro Popelku. K tomu písničky z muzikálu Noc na Karlštejně a spousta dalších, slýchaných denně v rádiu a televizi, o nichž jsem se až později dozvěděl, že je složil právě on… a takhle bych mohl pokračovat třeba po linii Včelka Mája – Návštěvníci – Cirkus Humberto až do puberty a přes ni, kdy už jsem samozřejmě poslouchal i úplně jinou muziku.
Žít ve stínu kompromisů
Všechny předchozí řádky jsou důležité kvůli kontextu – pokusím se totiž vysvětlit, čím pro mě jako drobně zainteresovaného a znalého člověka je kniha Karel Svoboda – Žít zajímavá. A čím by tím pádem mohla být zajímavá i pro čtenáře, kteří si stejně jako já tu dobu pamatují.
Ta kniha je totiž především nesmírně upřímná výpověď o celé jedné generaci lidí, kteří žili v „divné“ době. Kteří mnohokrát museli volit mezi důležitými a méně důležitými věcmi – a kteří se přesto vždycky snažili proplout se ctí a bez vnitřního pocitu hanby. Troufám si tvrdit, že nic není černobílé a jen ten, kdo ty roky zažil, ví, jaké kompromisy musel člověk dělat, aby si vydobyl aspoň trochu osobního prostoru. A o kolik těžší to muselo být v případě veřejně známého umělce.
Do všech těchto zákoutí čtenáře kniha zavede – vysvětlí, proč Karel Svoboda se svou krásnou a úžasnou manželkou Šiškou nikdy neemigroval, v čem spočívala jeho „tichá dohoda“ s režimem, v jak schizofrenním světě žil v době, kdy psal hudbu k seriálům v Západním Německu, jak vybudoval vlastní hudební studio, režimu navzdory, a také to, jak bez jakéhokoli váhání v tomto svém studiu zaměstnal v té době zakázané špičkové muzikanty, kteří mu v polovině osmdesátých let pod hlavičkou „studiové skupiny“ Elektrovox nahráli většinu skladeb.
Dějiny české pop-music v kostce
Biografie Karel Svoboda – Žít je samozřejmě v první řadě zaplněna zábavnými historkami těch, kteří se se skladatelem, jenž byl všechno, jenom ne „běžný“ člověk, znali. Část z nich je zabudována přímo v textu, část je pak zařazena na konec knihy u samostatných osobních vzpomínek. Tyto historky o člověku, který uměl žít a jehož mnohé libůstky a rituály vzbuzují dodnes úsměv na tváři, tvoří patrně čtenářsky nejpřitažlivější základ a ve spojení se spoustou nádherných a unikátních fotografií budou asi v případě této knihy největším tahákem.
Jenže i tady lze nalézt nezpochybnitelnou nadstavbu nad všemi těmito vtipnými a komickými situacemi. Ve velice stručné podobě je zde zaznamenán a ukázán vznik moderní české populární hudby v druhé polovině 60. let v čele s dodnes respektovanými hvězdami – Karlem Gottem, Martou Kubišovou, Václavem Neckářem, Helenou Vondráčkovou, Evou Pilarovou a dalšími.
A Karel Svoboda u toho všeho byl. Stejně jako byl u vzniku první československé bigbítové kapely Mefisto, o způsobu jejíhož založení zde čtenáři zjistí spoustu až bizarních věcí, nad kterými zůstává v dnešní době rozum stát.
Ale nezapomínejte, je to svědectví o životě v „divné“ době.
Svoboda, která přišla později, než měla
Kniha se nikterak nevyhýbá ani závěrečnému období života Karla Svobody. Dovedu si představit, jak těžké muselo pro jeho syna Petra tuto pasáž psát, protože paradoxně s tím, jak „divná“ doba odešla, Karlovi Svobodovi nastalo mnohem víc trápení než radosti.
Osobní a rodinné tragédie, pozvolné stárnutí a ztráta sil, nekompatibilita mezi Karlem a jeho druhou manželkou, neúspěchy některých projektů, jimž věřil, skladatelský blok do té doby nepředstavitelný u někoho, kdo chrlil jednu úžasnou melodii za druhou skoro čtyřicet let.
Přes všechny světlé okamžiky jako úspěch muzikálu Dracula je závěrečná pasáž knihy spíš potemnělá, trýznivá. Ukazuje, jak obří daň přinášejí úspěch a nebojím se říct genialita, jak nespravedlivý je svět v okamžiku, kdy to „přestane jít“ – a jak jen málokdo dokáže v té chvíli podat pomocnou ruku.
Přes všechny tyto závěrečné pochmurné tóny však Karel Svoboda – Žít ukazuje svého hlavního hrdinu především jako obrovskou, úctyhodnou osobnost překypující energií, nápady, umělce, jehož ohromující dílo se v naší populární hudbě dodnes tyčí do nedohledných výšin. A také jako člověka, který miloval svou rodinu a děti, ale i dům a rododendrony, jež s láskou pěstoval – a který toužil hlavně žít. Bohémsky, nespoutaně, plně. Myslím, že tohle se Petru Svobodovi povedlo zobrazit dokonale a do nejmenších detailů.
Také pro tohle všechno děkuji, pracovat na téhle knize mi bylo ctí.
Text: Jiří Popiolek
Foto: se svolením nakladatelství Rosier
