Nad mohutným tokem řeky Volhy se široko daleko tyčí už jen jediný most. Nedá se přes něj přejít, protože z mrtvé vody se linou zelené, intenzivní, prudce jedovaté výpary vytvářející neprostupnou oponu. Z opačného břehu už dlouhá léta nikdo nepřišel. Až teď, hluchý muž v rozedraných šatech, který o sobě tvrdí, že je mnich…

Dmitry Glukhovsky se do povědomí čtenářů dostal mimořádně úspěšným románem Metro 2033. Ponurá, depresivní postapokalyptická sci-fi se stala celosvětovou literární senzací a úspěšně tak rozkopla pořád ještě pevně stojící mantinely tohoto žánru. Na stráži, první část prozatím dvojdílného románu Stanoviště, tematicky na Glukhovského debut navazuje – opět se ocitáme v Rusku blízké budoucnosti a opět zde po blíže nespecifikované globální katastrofě, Rozvratu, živoří pouhé zbytky lidské populace, které se snaží vší silou ubránit z bývalého způsobu života aspoň něco.

V ruinách Jaroslavle
Moskevské impérium po Rozvratu značně zeštíhlelo, jeho východní hranici tvoří otrávená, mrtvá řeka Volha. Poblíž vylidněného města Jaroslavl, rozkládajícího se na jejím břehu, v jehož prachem pokrytých bytech se nezřídka povalují mumifikované mrtvoly a na ulici leží lidské kostry, stojí Stanoviště. Zhruba stočlenná vojenská hlídka strážící železniční most, na který se nedá vyjít jinak než v plynové masce. Nikdo netuší, co se nachází na druhém břehu, spojení neexistuje, nikdo nepřichází. Jsou tam města a fungující civilizace, nebo jen mrtvé ruiny a zdevastovaná země?

Stanoviště je zcela závislé na blahovůli Moskvy, s níž má pouze nepříliš pevné telefonické spojení – poblíž řeky se totiž nedá nic pěstovat. Jen půlden cesty odsud směrem do vnitrozemí se nachází malá zemědělská komuna, již obývají Číňané. A když zásoby z Moskvy čas od času váznou, zamíří vojáci své sousedy… nu, vyrabovat je možná silné slovo. Řekněme spíš – vybrat daně v naturáliích všeho druhu za něco jako „ochranu“.

Proroctví hluchého mnicha
Stanovišti velí Sergej Pavlovič Polkan, typický ruský voják, v určitém smyslu omezený, se slabostí pro doma pálenou kořalku, ale zároveň pevně odhodlaný strážit most přesně dle moskevských rozkazů. Tento dlouhou dobu vcelku jednoduchý úkol se mu značně zkomplikuje ve chvíli, kdy se na „moskevskou“ stranu doplazí blábolící, na pokraji smrti se potácející hluchý muž, který sám sobě říká Daniil.

Roztočí se tím kolotoč událostí, jenž hrozí do té doby panující mrtvolný klid zcela rozvrátit. Daniil o sobě tvrdí, že je mnich – a chrlí ze sebe jedno temné proroctví o zmaru a zkáze za druhým. Emočně i nábožensky vyprahlí obyvatelé Stanoviště se na jeho vějičku chytí a pozvolna mu začínají naslouchat.

A hlavně – na příchod tajemného muže zareaguje okamžitě i Moskva, která vyšle zhruba třicetičlenné komando, jež má za úkol překročit most a zjistit, zda se na druhé straně nenachází území, které by šlo dobýt a znovu připojit k Impériu. Křehká rovnováha tím zcela vezme za své – a pojem „dráždit hada bosou nohou“ nabývá zcela nových rozměrů.

Nejasná zpráva o Rusku
Dmitry Glukhovsky patří k dlouhodobým kritikům Putinova režimu – dnes se před ním musí skrývat někde v zahraničí. Stanoviště tak lze chápat i jako další z kamínků do mozaiky „zpráva o široké a temné ruské duši“, již začali skládat dohromady už slavní ruští klasici 19. století.

Na jedné straně zde máme odosobněný, byrokratický moloch jménem Moskva. Komunikace s ní svou marností a beznadějí či absolutním pohrdáním lidmi a jejich potřebami mnohdy připomíná bloudění kafkovským zámkem…

Na straně druhé pak sledujeme malý, ale reprezentativní vzorek ruské společnosti uzavřený v mikrokosmu strážní hlídky. Dominuje mu rezignované smíření se s daným stavem věcí, touha uvěřit komukoli a čemukoli (zde reprezentovaná pokřivenou formou pravoslavného náboženství připomínající svou agresivitou současnou propagandistickou linii reálné Moskvy), případně omezené vojenské zupáctví a falešné kamarádství doprovázené potoky špatné kořalky a neustálou snahou vyhnout se povinnostem.

Smutek zkrotlých rebelů
Jakákoli snaha vymezit se nebo odsud uniknout naráží na neprostupnou zeď a je předem odsouzená k nezdaru. Týká se to jak Polkanova nevlastního syna Jegora, který se touží stát rockovou hvězdou, tak dívky Michelle, jejíž jedinou snahou je utéct do Moskvy, kde možná ještě žije někdo, kdo by si ji k sobě vzal, když rodiče už tak dlouhou dobu mlčí. Zoufalá snaha oba přivádí k činům, které by pro ně byly ještě donedávna nepředstavitelné, ale jejichž účinek je pro vytyčené cíle v podstatě nulový.

Glukhovského román vyšel v originále v roce 2019, ale zvlášť v dnešní době je jeho vyznění více než aktuální. Velice čtivou, vypravěčsky dokonale zvládnutou formou dokáže v akčním, silném příběhu prostém jakékoli prvoplánové agitace vysvětlit to, co možná naše civilizace pořád není schopná pochopit. Apatii lidí v Rusku, která vede k současné podpoře války na Ukrajině a jen nicotné protestní hlasy, jež by se vymezily jak proti samotné agresi, tak proti posílání tisíců vlastních mladých lidí na smrt.

Stanoviště tak jenom potvrzuje Glukhovského status mimořádně talentovaného spisovatele, který se dokáže pohybovat napříč žánry a svými thrillery – podobenstvími oslovuje i čistě mainstreamového čtenáře. Zároveň by se dal označit za dnes velice vzácný opoziční hlas, jenž aspoň na základní úrovni rehabilituje mlčící ruskou inteligenci. Kéž by takových hlasů zaznívalo více.

Dmitry Glukhovsky (* 1979)
Ruský spisovatel a novinář se narodil v Moskvě, čtyři a půl roku žil v Jeruzalémě, kde vystudoval mezinárodní vztahy. Pracoval jako televizní a rozhlasový reportér v Německu a ve Francii. Působil coby válečný korespondent v Izraeli a Abcházii, pracoval v Rádio Rusko a stanici Deutsche Welle, na kanálech Euronews a Russia Today, byl činný jako korespondent kremelské skupiny, která osvětluje činnost prezidenta Ruské federace. Od roku 2008 byl ředitelem stanice Maják. Hovoří pěti jazyky. Jako jeden z mála ruských autorů odsoudil agresi Ruska na Ukrajině. Rusko po něm vyhlásilo pátrání a autor se dnes skrývá na neznámém místě v zahraničí.

Debutoval na internetu s postapokalyptickým sci-fi románem Metro 2033, v němž po jaderné katastrofě přežívají zbytky lidské populace v prostorách moskevského metra. Jeho části publikoval na stránkách www.m-e-t-r-o.ru a získal tímto způsobem hodnocení širokého okruhu čtenářů. Za knihu obdržel prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon jako nejlepší literární debut roku a stala se i předlohou k úspěšné počítačové hře. Na román posléze navázal dvěma pokračováními Metro 2034 a Metro 2035. Je rovněž autorem historického románu Soumrak a sci-fi Budoucnost.

Dmitry Glukhovsky je dnes považován za jednoho z nejlepších mladých evropských spisovatelů.

text: Jiří Popiolek
foto: Michael Förtsch, se svolením Euromedia Group