Dlouho očekávaný román Kateřiny Tučkové Bílá Voda, pojednávající o katolických řeholnicích internovaných za komunismu v bělovodském klášteře, se zásluhou vydavatelství OneHotBook dočkal audioknižní podoby. Hlavní hrdinku ve vícehlasé četbě ztvárnila herečka a dabérka Vanda Hybnerová. (text: Petr Nagy, foto: se souhlasem vydavatelsví OneHotBook)
Patříte mezi naše nejvytíženější herečky a načítání audioknih je časově poměrně náročná disciplína. Co vás přimělo kývnout právě na Bílou Vodu Kateřiny Tučkové?
Audioknihy jsou moje velmi oblíbená a velmi osamělá herecká disciplína. A pokud ve vás ještě kniha, tedy její příběh a autorův rukopis, rezonuje, tak je to čirá radost. V případě Bílé Vody se to tak sešlo. Nejprve jsem váhala z časových důvodů, nerada dělám věci napůl, ale po první frekvenci mě život Leny a obrazotvornost autorky úplně pohltily.
Svůj hlas jste propůjčila hlavní hrdince Leně, která už toho má hodně za sebou. Jaké pocity ve vás zpočátku vzbuzovala? A proměnily se nějak v průběhu četby?
Načítání textu se poněkud liší od herecké interpretace. Mým úkolem není jen zprostředkovat stav a emoce, ale celý příběh. Lena je člověk, který v sobě zprvu nese beznaděj, ale shodou okolností i náhod, jak už to bývá, dostane její život jiný smysl. I když jsem až tak tragické události jako Lena neprožila, v mnoha ohledech jejímu chování a vnímání světa rozumím.
Lena se záhy ponoří do odkrývání pohnuté historie Bílé Vody, kde byly za vlády komunistického režimu internovány stovky katolických řeholnic. Co jste říkala na tuhle temnou a dosud málo známou součást našich dějin?
O této naší dějinné kapitole jsem netušila nic. Mám v tomto směru mezery ve vzdělání, a o to víc si vážím autorčiny vůle tuhle mezeru lidem vyplnit. A ještě takovou neskutečně intenzivní formou.
Narazila jste při četbě na nějakou scénu, repliku či myšlenku, která ve vás obzvlášť silně zarezonovala?
Nejsou to jednotlivosti, ale nejvíc se asi ztotožňuju s popisem samoty nebo té touhy po ní. A to, jakým způsobem autorka popisuje naprosté maličkosti, které by v běžném životaběhu člověk ani neregistroval. Tady ale mají neskutečnou důležitost.
Kateřina Tučková se prostřednictvím svého románu dotýká nejen historie, ale vstupuje i do současné diskuze o ženské emancipaci. Má podle vás její kniha sílu na tomto poli něco změnit?
Jestli má sílu něco změnit kniha? To by bylo nádherné, kdyby tomu tak bylo. Kniha může pomoci otevřít oči a dodat sebevědomí těm, kteří bloudí v nějakých slepých uličkách, nebo nemají odvahu čelit svému osudu. Tématem ženské emancipace se sama zabývám ve své divadelní tvorbě... A myslím, že zrovna román Bílá Voda bude jistě lákat k dramatizaci, ať už na divadle, nebo ve filmu.
A jak se vám při nahrávání spolupracovalo s režisérkou Jitkou Škápíkovou?
Režisér je první posluchač. A zároveň má v danou chvíli knihu načtenou do posledního detailu a musí mít jasnou představu o interpretovi. Paní režisérka Škápíková zvolila můj hlas a já se snažím její představu naplnit. Frekvence pro načítání jsou běžně čtyři hodiny. Není to úplně jednoduché, udržet tolik hodin napětí, autenticitu a vědomí slov, která přednáším. Občas se do studia ozve: „Tak si dáme chvilku pauzu, už se nám to ztrácí.“ Bílá Voda je nádherná kniha a já doufám, že bude mít víc čtenářů než posluchačů. To říkám proto, že z mého pohledu interpretace textu připravuje čtenáře o část fantazie, ale přesto jsem moc ráda, že jsem se stala její součástí.
