Václav Kadlec: Problémy je třeba řešit, a ne se v nich utápět

16.11.2021 | Rozhovory
Václav Kadlec: Problémy je třeba řešit, a ne se v nich utápět

Už skoro deset let vede největší nakladatelský dům v České republice a stále má spoustu energie, nápadů a optimismu. Knížky provázejí Václava Kadlece, generálního ředitele Albatros Media už od dětství a jsou neoddělitelnou součástí jeho života – v časech dobrých i těch horších (text: Martina Vlčková, všechny fotografie: se souhlasem Václava Kadlece)

Letošní rok pomalu končí. Co vidíte, když se za ním ohlédnete?
Co se týká fungování knižního trhu, vidím horskou dráhu – výkyvy nahoru a dolů. Kvůli covidu a neustále se měnícím opatřením byl každý měsíc jiný – jednou měly zavřeno obchody, poté školy, později oboje. Pak se všechno otevřelo, ale jen na chvíli… Na vydavatele a knihkupce to kladlo obrovské národy na přizpůsobivost. Museli jsme být neustále ve střehu a reagovat doslova z minuty na minutu. Ovšem z mého pohledu došlo i k jedné vyloženě pozitivní věci – Češi ukázali, že si knížky nenechají vzít. Našli si k nim cestu i v lockdownu.

Co tedy lidi v dnešní turbulentní době chtějí číst?
Třeba před deseti lety bodovala erotika a severský thriller, dneska žádný převažující trend neexistuje. Docela fungují historické romány a oddychová literatura typu detektivka nebo romance. A bodují i knížky, které popisují, jak být vnitřně vyrovnaný, spokojený, šťastný a zdravý. Dva příklady za všechny: jedním z našich největších bestsellerů byl titul Umění být zdráv od Jana Vojáčka, na který mimochodem nyní navazuje pokračování Rozhodni se být zdráv. A velmi oblíbená je i Michaela Klevisová. Píše dlouho a postupně sbírá ceny i příznivce, což se týká i mě osobně – zrovna čtu její Zlodějku příběhů. Smekám před její fantazií a před tím, jak skvělá je pozorovatelka, jak má svoje knížky propracované a odpracované. To je přístup, který se zúročuje a my mu fandíme – v Albatros Media se snažíme systematicky  podporovat lokální české autory a budovat z nich bestselleristy, což se nám velmi dobře daří. Když se podívám do našeho žebříčku před šesti lety, tak v top desítce figurovalo osm překladových knížek a jedna, maximálně dvě české. Dneska je tam osm českých a jeden, dva bestsellery typu Nesbø či Rowlingová.

Kolik výtisků se dneska vlastně musí prodat, aby se z knížky stal bestseller?
Ta definice není úplně přesná, ale obecně se o bestselleru mluví jako o titulu, kterého se prodá kolem deseti tisíc kusů. Dřív šlo o daleko vyšší číslo, ale trh se proměnil. Všechno se zrychlilo a objevil se tlak na to, aby vycházely hlavně novinky. To ale podle nás není dobrá cesta, takže se to snažíme změnit a podporovat starší tituly. Naším cílem je, aby knížka na trhu žila déle a prodalo se jí víc. Víte, vydavatel je něco jako most, který spojuje toho, kdo tvoří s tím, kdo chce číst. Když to budeme dělat špatně, tak se ti dva nikdy nenajdou, což by byla obrovská škoda. Zatímco když se to podaří, tak jsou všichni spokojení – autor má své čtenáře a čtenář svou knížku.

Vaše společnost zastřešuje celkem sedmnáct nakladatelství. Jak se to dá ukočírovat?
Zas tak složité to není, mám ve vedení i v celém Albatros Media skvělé a zkušené kolegy, kteří své práci stoprocentně rozumí. Navíc vždycky, když akvírujeme novou firmu, tak s pozitivní motivací. Nejdeme do toho s tím, že ji zavřeme, ale že ji budeme dále rozvíjet. A to taky garantujeme původním vlastníkům, kteří tu danou společnost založili, často hned po revoluci, a investovali do ní neskutečné množství času a energie. My chápeme, že je to jejich dítě a nabízíme mu skvělou budoucnost. Bude mít v zádech sílu naší skupiny a oni se na jeho budoucnosti mohou osobně podílet, protože s majiteli i po akvizici nadále spolupracujeme. To pak velmi pomáhá v začlenění značky do našeho portfolia a v jejím následném fungování.

Vraťme se ještě k vašemu záměru více podporovat starší tituly. Na tuhle myšlenku vás přivedla pandemie?
Kdepak, dospěli jsme k ní zhruba rok předtím. Tehdy jsme si uvědomili, že nekonečný ekonomický růst není možný, že ty lidově řečeno „zlaté časy‟ jednou skončí. A tak jsme změnili strategii. Tím pádem nás covid, se kterým samozřejmě nikdo nepočítal, zastihl připravené. Nemuseli jsme bojovat o přežití jako jiné firmy, ale soustředili jsme se na zaměstnance a jejich bezpečí. Třeba na home office jsme je poslali dávno předtím, než přišel první lockdown. A rozhodnutí vrátit se zpátky do kanceláře jsme pak nechali čistě na nich. Pokud chtěl někdo pracovat z domova rok a půl, protože se bál nebo byl oslabený, tak bez problémů mohl. Měl naši plnou důvěru, což je základ všeho. Po celou dobu jsme navíc zaměstnancům vypláceli plné prémie, i když jsme třeba kvůli lockdownu neplnili plány. Oni přece nemohli za to, že je zavřeno. Chtěli jsme prostě, aby cítili, že jejich zaměstnavatel stojí v těžké době při nich.

Vaši zaměstnanci od září pracují v nových kancelářích. Jak moc těžké bylo přestěhovat tak velkou firmu?
I když jsme se z původního sídla přesouvali o kousek dál – do budovy Mayhouse na třídě 5. května, byla to šílená operace. Nejenom kvůli samotnému stěhování, ale i kvůli tomu, že jsme pořizovali nové vybavení od nábytku po počítače. Zabralo to několik měsíců, ale když se chce, všechno jde. Samozřejmě jsme do toho zapojili naše zaměstnance – mimo jiné i tím, že jsme vyhlásili anketu na pojmenování zasedaček. Teď spolu třeba sedíme v místnosti zvané Bohunka, což byla naše úžasná kolegyně, vedoucí výrobního oddělení Bohunka Rybínová. V Albatrosu pracovala třicet let a letos na jaře odešla do důchodu. Tímhle způsobem je s námi i nadále.

Nové působiště, nové plány. Jak vypadá vaše vize budoucnosti?
Jsme knižní vydavatelství, takže naším cílem vždycky bylo, je a bude vydávat skvělé knížky. Ať pracujeme na jakýchkoliv projektech směřujících do různých oblastí včetně logistiky, tak na tohle nesmíme zapomínat. Naprostým základem je vydávání knih a péče o ně. S tím souvisí i to, že se snažíme dostat blíž ke čtenářům. Teď fungujeme jako vydavatel a velkoobchod, distribuujeme si naše vlastní zboží, máme obchodní zástupce. Ale distribuujeme je do knihkupectví, která provozuje někdo jiný. To bychom v budoucnu rádi změnili, a soustředíme se na oblast e-commerce. Momentálně v naší dceřinné společnosti Palmknihy budujeme e-shop a doufáme, že se na českém trhu stane jedním z vedoucích.

Původní profesí jste ajťák, jakou cestou jste se dostal do knižního byznysu?
Knížky miluju od dětství. V Českých Budějovicích, kde jsem vyrůstal, jsme měli knihovnu. Ta byla specifická tím, že její dětské oddělení fungovalo jen v pondělí a povolený počet vypůjčených knížek byl šest na týden. To pro mě bylo zatraceně málo – už ve čtvrtek jsem je měl všechny přečtené. Naštěstí tam pracovala hodná paní knihovnice, která vymyslela, že za ní můžu chodit každý pátek, ona mi odemkne a já si budu moct vypůjčit i něco na víkend. To byla moje záchrana… Později jsem studoval počítače a psal o nich články a knížky. Žádnou vysokou literaturu ale nečekejte, šlo o odborné publikace. Ale díky tomu jsem se dostal do úzkého kontaktu s nakladatelstvím Computer Press, které bylo mým vydavatelem. No a po škole jsme se s tehdejším šéfredaktorem dohodli že k nim nastoupím. Když nakladatelství koupil Albatros, moje kariéra v knižním byznysu pokračovala přirozeně dál.

Tím naprosto vyvracíte moji teorii, že ajťáci jsou ufoni….
Já jsem byla takový netypický ajťák – vždycky jsem měl raději lidi a knížky než počítače.

Jste velmi zaměstnaný muž. Jak se vám daří skloubit práci s rodinou? A taky najít nějaký volný čas sám pro sebe?
Od začátku se snažím pracovní i soukromý svět vybalancovat. Mám tři děti, dva kluky a jednu holku, a chci, aby věděli, že mají tátu. Jsem neoddělitelnou součástí jejich života. A co se týká mě samotného, dlouho jsem svůj čas a energii investoval jen do práce a do rodiny. Tím pádem jsem nestíhal sportovat, což se na mě podepsalo – měl jsem o třicet kilo víc než teď. Naštěstí jsem si před třemi lety uvědomil, že tudy cesta nevede, že musím změnit životní styl, jinak skončím se zdravotními problémy. A tak jsem do práce začal jezdit na kole a k tomu jsem se zaměřil na jídelníček. To neznamená, že bych držel nějakou dietu, jen se trochu hlídám. A hlavně se hýbu, což se týká celé naší rodiny.

A jak jsou na tom vaše děti se čtením?
Barborce, které jsou čtyři, čteme my se ženou. Sedmiletý Tobík a desetiletý Vojta už to krásně zvládají sami. Hlavně Vojta je velký čtenář, který knížkám každý den věnuje dvě hodiny, což mě neskutečně těší. Když totiž děti čtou, tak se jejich osobnost rozvíjí všestranněji – mají větší slovní zásobu a emoční vyrovnanost, lepší fantazii i víc kreativity. A tím pádem šanci na úspěšnější život. Navíc je čtení propojuje s okolním světem. Naše společnost pravidelně pořádá takzvaný HumbookFest, což je festival knih zaměřený na teenagery, tedy na tu nejsložitější věkovou kategorii. Snažíme se do ní zasít myšlenku, že čtení je cool, což se nám k mé velké radosti daří. Kdybyste naši akci navštívila, viděla byste dlouhou frontu, která se táhne od pražského Kongresového centra až do stanice metra. Mladí lidé se o knížkách baví mezi sebou, povídají si s autory, loví autogramy… A zájem je tak velký, že se musíme přesouvat do větších a větších prostor.

Musím říct, že po dlouhé době slyším něco pozitivního…
Když se necháme semlít negativními zprávami, tak se nic nezmění. Jen se ta negace přenese na nás. Já jsem odjakživa optimista a snažím se ve stejném duchu vést i naši firmu. Pokud se objeví nějaký problém, je třeba ho řešit, a ne se v něm utápět.

Blíží se Vánoce, kterou jsou z podnikatelského hlediska nejdůležitějším obdobím roku. Jak se těšíte?
Moc, ale zároveň mám takové lehké mrazení v zádech, protože žijeme v nejisté době. Vánoční sezonu ve firmě bereme s respektem a samozřejmě se na ni důkladně připravujeme. Letos jsou ale naše očekávání složitější v tom, že se polygrafický trh dostal do problémů – v tiskárnách chybí papír. Je to nepochopitelné, ale děje se to. Tudíž tentokrát nejde jen o to, jestli zákazníci budou mít chuť knížky nakupovat, ale i o to, jestli je vydavatelé dokážou vyrobit. Situace je komplikovaná, ale věříme, že nakonec všechno dobře dopadne. Držíme palce všem knihkupcům, aby měli plno a knížka se stala dárkem první volby stejně jako loni.

Václav Kadlec (43) je od roku 2012 generálním ředitelem Albatros Media. V předchozích letech zastával funkci výkonného ředitele společnosti a působil i jako ředitel knižního nakladatelství Computer Press (dnes člen skupiny AM). Vystudoval Softwarové inženýrství na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity a obor Ekonomika a management na Brno International Business School. Na kontě má řadu článků a knih o počítačích a programování. Je členem organizace Mensa ČR. Žije v Praze, je ženatý a má tři děti. Další informace na www.albatrosmedia.cz.

Nepřehlédněte

Edita Vojtková: „Jsem do Bolívie zamilovaná. Každý den v kterémkoliv ročním období tu vychází slunce. Díky tomu jsou lidi veselí.“

18.04.2024 | Rozhovory

Na letošní Svět knihy dorazí dvě královny feel-good romantiky: Julie Caplinová své české fanoušky navštěvuje každý rok, pro Jenny Colganovou je to poprvé

17.04.2024 | Knižní zajímavosti

Fenomén Darcy Coates: Autorka duchařských bestsellerů se představuje v pro ni neokoukané disciplíně. V knize Smrt v domě Gillespieů najdete čtyři hororové povídky

16.04.2024 | Tipy na knihy

Karin Lednická: „Nejsem autorka, která svá témata opouští, když udělá tečku za poslední větou." Do knihkupectví právě přichází závěrečný díl trilogie Šikmý kostel

15.04.2024 | Rozhovory

Láska, smrt a všechno zlý: Hororová detektivka od českého autora. Strašidelné rodinné drama, v němž neschází napětí, břitké dialogy a přenádherná grafika

13.04.2024 | Recenze

magazín knihkupec

je nezávislý tištěný měsíčník přinášející informace o knižních novinkách, rovněž ale o důležitých událostech ze světa kultury a umění.

Tento portál je neúplným zrcadlem jeho redakčního obsahu. Některé články, recenze, knižní ukázky a pod. vycházejí pouze v jeho tištěné podobě. Pro tu ovšem musíte navštívit některé kamenné knihkupectví, kde jej dostanete zdarma ke svému nákupu.